Já měl vždycky za to, že dávky dostává ten, kdo nic nemá. A oni můžou mít auto, do dvousettisíc na kontě (zřejmě jednom) a ještě je dostávat? Já mám starou Felicii, o dvou stech tisících se mi může jenom zdát a přesto by mne nenapadlo si jít žádat o nějaké dávky. To jdu raději dělat.
Asi sem hloupej.
A co třeba když mám postižené dítě a do práce nemohu, tak mám chatu po rodičích prodat?? Je to jediné místo kam se synem jezdíme. Na dovolenou v zahraničí prostě nemáme. On jeden příjem a chabá dávka v péči o osobu blízkou není žádná výhra. A ano máme i dvě auta. Manžel jezdí do práce a já se musím postarat o postiženého syna. A ano i z toho mála se snažíme dát trochu stranou na rehabilitace pro syna, které pojišťovna neplatí. Tak jsme nuceni žádat o přídavek na dítě a teď nás někdo bude hanit, že máme auto a chatu. Super
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Moje postižená dcera čeká na vyšetření u zubaře pro neošetřitelné pacienty rok i když vědí že má kazy. A pak další rok na termín ošetření v narkóze. A to nic neprovedla, jen se narodila.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nevím odkud jste, taky jsme čekali v Praze v Motole a nedočkali se. V Ústí nad Labem nás vzali do tří týdnů a zákrok a oprava zubů pod narkózou proběhl měsíc a týden po prvním telefonátu. Zuby opravili synovi ( autismus) suprově. A super milý přístup.
1 odpověď