Nějak jsem přehlédla, jestli děti mají tatínka a jak se k jejich chování staví on.

Že by daboval Delona? To snad ne?!

Poslední šálek podle tvaru bude Bernadotte. Mám kompletní šestihlavý jídelní a čajový servis, svatební dar z práce, rok 1982.

Inu, ufoun. A celkem přirozený...

Autorka píše o cukrových plantážích, přesnější by snad byly plantáže cukrové třtiny, ne?

Nemůžu než poděkovat. Válím se po operaci (o nic nejde, endoprotéza) a vzpomínám na rodiče...

I po šedesátce nosím s úsměvem trička s nápisy typu "Ano, za všechno můžu já", případně "Nebojte se, já se takhle tvářím pořád". Dárky od dcery, mimochodem. Naštěstí to u lidí vyvolává úsměv, kritiku bych nejspíš odpálkovala za pomoci své francouzské hole...

Že se seknu na druhé otázce, bych nečekala... Jinak 9 z 10.

V sedmdesátých letech vycházel Timur jako komiks i v Ohníčku, jen netuším, kdo to tenkrát ilustroval.

A co takhle strojek na krájení nudlí? Naposled jsem ho viděla v provozu ještě za babiččina života, maminka už s ním nedělala, ale uchováváme ho. :-)

Babička do hotové koprovky rozmíchala ještě žloutek, ale zase ji nedělala se smetanou. Nikdo jsme si nestěžovali a vzpomínám na tu dobu s vyplazeným jazykem :-D

Jako skvělý fór to oceňuju 😉 a ráda bych viděla ty ostatní z týmu!

Tak akorát Titanic, no, tam jsem tipovala a ještě špatně. Ostatní v pohodě.

Kvůli rodinné anamnéze mám už za sebou tři během patnácti let, první dvě bez oblbováku a to stálo za to. Poslední s injekcí a v pohodě.

Děkuju, tenhle článek mě rozesmál a doufám, že nejen mě 😄

Pračku mám přes dvacet let a dvířka - mimochodem pořád otevřená - se neprověšují. Nebude to tím, že mám pračku s horním plněním...?

Pro mě je mimo jiných rolí i mladým Nerudou z Příběhu lásky a cti, Sokolem ve Volání rodu a lordem Cantervillem! 😉

Takže živá rostlina skončila v popelnici?!

Bývalo to tak. Při prohlížení matričních zápisů z 19. století často najdete na jedné stránce 5 dětí a u všech je i datum úmrtí, často v šestinedělí, někdy do jednoho roku života. Málokterá žena vychovala do dospělosti všechny děti, které porodila...

No jo, dvacet let na tom dělal a sedřel se, zemřel ve třiašedesáti. Je krásné mít sen (a když ho sdílejí i potomci!), obdivuji tu vůli a zanícení pro věc, ale nejsem si jistá, jestli by to měl být opravdu dům pro rodinu. Šplhejte si pět pater po točitém schodišti třeba v osmdesáti...