Nejvíc mě štve, že MY OBYČEJNÍ LIDÉ chodíme do práce, řešíme každý den v podstatě malichernosti, které jsou součástí našich životů. S radostí sledujeme, jak nám rostou děti před očima a představujeme si, čeho by tak mohly v životě dosáhnou, třeba právě toho, čeho se nám nepoštěstilo či nepodařilo. Řešíme příjmy, výdaje, malé i větší úspěchy, ať už nás nebo jiných. Někdy to jiným přejeme, jindy zase závidíme, ale tak nás proboha nechte žít. NÁM to takhle stačí. Představa, že jednoho dne se jeden z těch pánů špatně vyhajá a zmáčkne to pomyslné zk..vené červené tlačítko a VŠE, o čem jsem tu psal bude pryč......................

My jsme si také oddechli. Země legálních lehkých drog, kolonizátorů, kytek a legální eutanazie - ta jediná má smysl