A když si jdete lehnout kdykoli se Vám zachce, kdo v tu chvíli dává pozor na děti? Já teda nevím, ale kdybych si přes den řekla: "sakra, nějak se mi klíží očka, dám si dvacet", nejspíš by si během těch 20 minut roční dítě vypíchlo oko pastelkou, kterou by tříletý nechalo někde válet, strhnlo na sebe dětskou kuchyňku nebo šlo olizovat záchod. A to tříletý by dost možná udělalo potopu v koupelně, orazítkovalo koberec, vyzkoušelo, jestli se dá fixou kreslit po zdi a kdo ví, co by je ještě napadlo. Kdo se někdy snažil umýt nádobí a při tom asi dvacetkrát odbíhal řešit děti, udělal si kafe a upíjel ho během věšení prádla a pak nedopitou půlku náhodou našel vystydlou po třech hodinách lítání za dětma, vyrazil do herny a mezi běháním za jedním a pak za druhým dítětem zapomněl, že si při příchodu rozšafně objednal kolu... Někdo takový by asi nenapsal takovou blbost jako Vy. To, že nemusíte chodit do práce, neznamená, že máte dovolenou. V životě jsem nebyla tak unavená, jako jsem s dětma. Celý den neustále ve střehu, v noci se dítě pohne v postýlce a už jsem vzhůru, ráno vstávat s tříletým do školky a to nemluvím o tom, když děti onemocní a musím hlídat, kdy komu co dávat na kašel, na rýmu, kapat do uší, aby se nemuselo zase na ORL pohotovost, druhýmu se kape do očí a ten má atb po 8h a druhý po 6h dýchat ventolin... Dovolenou si fakt představují jinak (nebo si spíš matně vzpomínám, že vypadala jinak)