Mám dvě děti, u mladšího kluka (3,5) jsem rodič trpělivý, syn je schopný se sám obléknout a svléknout a vůbec mu to netrvá. Druhý syn (5,5) je pravý opak...to jsem rodič naštvaný až rezignovaný...odmalička je to každodenní problém. Ráno je syn schopný se oblékat klidně hodinu a vůbec ho nezajímá, že maminka musí do práce, druhé kolečko si dáme po příchodu do školky, další kolečko nastává odpoledne po našem příchodu z práce do školky, to je klidně zase na hodinu a poslední nastává večer při oblékání pyžama. A fakt best je, že se sám syn u toho hodně vzteká. To pak už rezignuji.
Článek hezky a pravdivě napsán...také mám bohužel osobní zkušenost, kdy jsem přišla nečekaně o oba své rodiče. Otec mi zemřel v mých 12 letech, bylo mu pouhých 35 let a maminka ve svýh 45 letech, a to mi bylo 20 let. Stále mi rodiče chybí a myslím na ně, hlavně teď co jsem matka dvou dětí. Mým přáním je dožít se dospělosti svých dětí, vidět je vyrůstat, jak si sami budují svůj život, mají své rodiny a děti.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To je hezké, že u dětí je zákonem dáno, že mají plombu hrazenou pojišťovnou...ale zkušenost je taková, že když nemá zubař s pojišťovnou uzavřenousmlouvuna daný úkon, tak ji u dítěte plně hradíte!!!
3 odpovědi