Máte recht! Ten to má dopředu hezky spočítané. Doufám, že takovému člověku nebude dcera nikdy dána do výhradní péče.

Mám úplně stejnou zkušenost. Mám velikost nohy 43,44 a bída sehnat boty. Řeším to stejně jako vy, boty kupuji v pánské konfekci. Na léto si kupuji zdravotní obuv.

To samé je u opačného pohlaví.. v dnešní době už není neobvyklé, že ženy a dívky mají velké velikosti nohy. Sama mám velikost nohy 44 a už od dětství jsem měla velké problém sehnat boty. Jo...teď se ten trh s nabídkou XXL obuvy zlepšil, ale stále je to bída. Ještě, že se například sportovní boty dají koupit v pánské konfekci.

To je hezké, že u dětí je zákonem dáno, že mají plombu hrazenou pojišťovnou...ale zkušenost je taková, že když nemá zubař s pojišťovnou uzavřenousmlouvuna daný úkon, tak ji u dítěte plně hradíte!!!

Co psali u článku s Prachařem, tak jenom 10.000 jde k rukám matce a zbytek dceři na spořící účet, tak je velká šance, že u Soukupa to bude obdobné a holky třeba něco z těch peněz uvidí.

Tak si to běžte prosím vyzkoušet, když si teda myslíte, jak je to lehká práce.

Zajímavé...dopoledne se psalo, že se na přelomu února a března má výrazně oteplit 😃....tak to se teda všichni necháme překvapit ...

Bylo to opraveno autorkou článku.

Včera jsem byla v lidlu a to jsou teda slevy...cca koruna na výrobek 🙊

Nechala bych je zaplatit výjezd hasičů a škodu, kterou způsobili.

To by jste se divili, z jakých chlapů se vyklubou pitomci, co se přestanou zajímat o své děti ...člověk by to kolikrát do nich vůbec neřekl.

Minimální mzdu tu zvednou, ale naproti tomu mají velké problémy zvýšit platy nepedagogických pracovníků, kteří kolikrát pracují pod hranicí minimální mzdy.

To vím... celý systém je tady špatně...i těch speciálních škol je hodně málo.

Nejsme zásadně proti inkluzi, ale některé děti opravdu nepatří do běžných škol.

Bohužel, rozhodnutí o umístění dětí do speciálních škol je pouzena rodičích.

Mám dvě děti, u mladšího kluka (3,5) jsem rodič trpělivý, syn je schopný se sám obléknout a svléknout a vůbec mu to netrvá. Druhý syn (5,5) je pravý opak...to jsem rodič naštvaný až rezignovaný...odmalička je to každodenní problém. Ráno je syn schopný se oblékat klidně hodinu a vůbec ho nezajímá, že maminka musí do práce, druhé kolečko si dáme po příchodu do školky, další kolečko nastává odpoledne po našem příchodu z práce do školky, to je klidně zase na hodinu a poslední nastává večer při oblékání pyžama. A fakt best je, že se sám syn u toho hodně vzteká. To pak už rezignuji.

Nemám problém si počkat v obchodě ve frontě...rozhodně je to lepší než pak u pokladny nestíhat dávat nákup do košíku ne-li do tašky...prodavačky dělají vše proto, aby nákup co nejdříve odbavili...ještě to pak nakonec odnesou ony samy za to, že jsou pomalé, ale ony nejsou stroj!!!

Ale to není chyba školství, tu hledejte v českých rodinách! Dítě, když přijde domů, tak většinu svého volného času tráví u PC, kde hraje hry a brouzdá po netu. V některých rodinách nemají děti žádné domácí povinnosti. A bohužel, samotní rodiče se kolikrát svým dětem vůbec nevěnují! A školy to mají jako zachránit?!

Článek hezky a pravdivě napsán...také mám bohužel osobní zkušenost, kdy jsem přišla nečekaně o oba své rodiče. Otec mi zemřel v mých 12 letech, bylo mu pouhých 35 let a maminka ve svýh 45 letech, a to mi bylo 20 let. Stále mi rodiče chybí a myslím na ně, hlavně teď co jsem matka dvou dětí. Mým přáním je dožít se dospělosti svých dětí, vidět je vyrůstat, jak si sami budují svůj život, mají své rodiny a děti.

To zrovna nemyslím... myslím ty neustále finanční podpory!