Bydlím kousek od něj a je opravdu velmi frekventovaný, žádný temný, liduprazdný les. Zrovna to místo je také u celkem frekventované cesty. Chodím do lesa často a přes den je tam spíš lidmi narváno. 🙂 Kriminální činy se odehrávají rovnoměrně po celé Praze, nějaký les není výjimka ani častější místo činu. :-)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Bylo mi okolo 20, když mi náhle zemřeli po roce oba rodiče. Smutek, duševní bezprizornost, samota. Žádné nadějné vyhlídky, jen bolest. Život plynul a já věděla, že musím žít, že tu mám nějaký úkol. A hlavně že musím žít i za ně. Každá buňka mého těla je jejich kopií, která žije dál, duše je naplněna jejich dušemi a já jako jejich zástupce tu budu tak dlouho, dokud budu moci, ve společnosti svých potomků, zástupců, ve kterých se také odráží duše prarodičů, i když je nezažili, které se budu snažit vychovat jak nejlépe budu moci, aby pak odraz mé duše mohli nést světem dál, bez obav.
Ta temnota na začátku je propastně hluboká, ale spojení s lidmi, kteří už nežijí, je snažší než si člověk může představit. Jejich duše totiž mají věčný život.
1 odpověď