Dlouho jsem přemýšlela, jestli k tomuhle příspěvku něco napsat nebo ne. Včera byly našemu vymodlenému miminku zjištěny vrozené vývojové vady na srdíčku a na mozku. Jsem objednaná na ukončení těhotenství. Kdo to nezažil, nepochopí, jak je těžké v sobě i jen pár dní nosit živý plod s vědomím, že nemá šanci na přežití. Čím déle se čeká, tím je průběh přerušení náročnější jak pro tělo, tak pro psychiku matky. Nedovedu si představit, co zažívá Polka, při vědomí, že na potrat jít nemůžu a čekat, jestli potratím spontánně nebo se mi narodí mrtvé dítě, bych se asi taky psychicky zhroutila.