Je opravdu výborný nápad hustit do dětí v době, kdy jsou takovými nápady nejvíce ovlivnitelné, kydy o deviacích, které netvoří základ klasické rodiny. Tady se pořád brečí nad tím, jak je nízká porodnost, nebude na důchody a bůhví co ještě, ale podpora učení o úchylkách, kterých se nejedno dítě chytí a opravdu nebude mít za cíl vytvořit nukleární rodinu, jede na plné obrátky. Ve výuce má být zakomponována hlavně snaha nasměrovat děti k hodnotám tradiční rodiny a ne pitvat témata, která navíc ve výuce základní školy nemají co dělat. Ještě by se třeba mohlo začít vyučovat o polyamorii, ne? Ať to máme kompletní... 😃
Já osobně nemám nic proti tomu, co se skrývá pod písmenky LGBT, ale cokoli navíc je jen přihlouplý výplod dnešní woke společnosti... Proč, když tedy tak hrozně moc potřebujeme rychle podávat "objektivní informace" o této problematice, tak také rychleji nezavádíme inovace i v jiných oblastech školní výuky?
Popravdě... jezdím MHD téměř každý den a asi jen jednou jedinkrát autobus opravdu nemusel zastavovat na nějaké zastávce. Jinak buď zastavuje zbytečně, protože někdo na zastávce stojí, nicméně do dané linky nenastupuje, nebo někdo zmáčkne STOP v autobuse. Takže si myslím, že to ušetření koruny za zastavení a rozjezd nebude žádná hitparáda.
Smysl by dávalo zavést výstup/nástup na znamení v určitých časech, protože proč zrovna ve špičce musí každý hledat tlačítko STOP, když obvykle stojí jen na jedné noze a k tomu ještě ne na své. 😅
Teď, když jsem na rodičáku, tak máme pravidelně teplé večeře, které jsou, dovolím si tvrdit, velmi chutné a přijdou mi jako základ dne. V těhotenství a nyní na rodičovské jsem se vlastně naučila pořádně vařit a docela mě to i baví, zkouším nejrůznější recepty a těší mne, když chutná. 😊
Nicméně trochu se bojím, jak se budeme stravovat, až jednou opět práce zavolá... To už asi nebudou přes noc marinovaná a tři hodiny pečená masíčka. Možná tak spíš špagety a polévka. Nebo ne? Vyveďte mě, prosím, případně z omylu. 😄
V novostavbě na okraji Prahy jsme minimálně ze 60% obklopeni Ukrajinci a můžu říct, že takový bo.del jsem ještě nikdy dřív a nikde jinde nezažila.
Nad námi bydlí mamuti, kterým každý den do noci běží ta samá "hudba", z jiného balkonu se běžně ozývá řev páru v očividně harmonickém soužití a rány, jak když někdo sundal golema..., o dvě patra níže se výhradně v nočních hodinách tlemí na celé kolo nějaké dvě Ukrajinky a z ulice se minimálně obden rozeznívá kakofonie klaksonů, tříštění lahví a hulákání chlapů, kteří jsou nalití jak mužici.
Nehledě na to, že už se ani za denního světla nestydí zastavovat lidi a pod záminkou přátelského rozhovoru hledají všelijaké cesty, jak vám něco ukrást nebo vás pronásledovat (ano, vlastní zkušenost - zejména matky s kočárkem bych chtěla upozornit na toto chování - okamžitě hlásit podezřelé vyzvídání schované za zájem o vaši osobu).
S tímhle přístupem ať si sbalí svých pár švestek a táhnou... 😤
Je k pláči, jak nám tohle pořád někdo musí násilně cpát pod nos. X, Y, Z naprosto nepřirozených konceptů lidské sexuality má vymývat mozek našim dětem. Ne, není to normální. Ne, nechceme o tom každou chvíli někde slyšet a číst, jak je to naprosto v pořádku. Kdyby spolu neinteragovali žena a muž, další pokolení nevznikne.
Nemám vůbec nic proti základnímu schématu LGBT, ale jakýkoliv chorý výmysl navíc si strčte za klobouk.
Co se týče darování plazmy... byla jsem asi jako téměř každý "chudý" student uchvácena možností přivydělat si dobrým skutkem poměrně slušné kapesné a tak jsem chodila darovat každých 14 dní. No a pomalu, ale jistě jsem začínala být nemocnější a nemocnější a tehdy, když jsem 3x za půl roku skončila s antibiotiky a následně s virózou, začala jsem uvažovat, jestli to náhodou nemá na svědomí právě ten častý interval. Samozřejmě v dárcovském centru vám řeknou, že je to nesmysl, aby se něco takového dělo... no, asi jsem byla výjimkou. Ještě nějakou dobu po ukončení darování plazmy jsem trpěla často na infekce a virózy, vše se nicméně po několika letech naštěstí spravilo a teď mám (ťuk ťuk ťuk) pravděpodobně velmi dobře fungující imunitní systém, kdy se setkám nanejvýš s rýmou jednou za rok a infekce už ani neznám. Moje životospráva i váha byla tehdy, troufám si říct, o dost lepší než nyní, kdyby někdo chtěl argumentovat tímto.
Ráda bych tedy upozornila často darující pacienty, aby v případě zvýšené nemocnosti zbystřili a dali si buď delší ozdravnou pauzu nebo snížili frekvenci darování. Zdraví máme jen jedno a já věřím, že časté stonání nebylo jen pouhou náhodou. 🙂
Až skončí mé mateřské období, ráda bych chodila darovat alespoň krev, tam je to pro ženy zcela striktně 3x (výjimečně 4x) ročně.
Až si jednou pořídíte dítko, auto se porouchá a vy se budete muset někam v určené době dostat (což je řekněme s dítětem možné většinou pouze v orientační době), tak si to povíme. 🙂 Člověk by občas mohl čekat 3 hodiny a do autobusu se s kritériem "jeden kočárek na přepravní prostor" nedostane, nicméně, je potřeba vyhnodnotit, jestli je to opravdu až tak nutné, tlačit například čtvrtý kočárek do autobusu, kde už lidi stojí pomalu jeden na druhém. V takovém případě samozřejmě počkám na další spoj.
Za sebe bych mohla říci, že mě zase občas vytáčí, že autobus je poloprázdný, ale nějaká slečna, která se rozhodla pózovat před osazenstvem autobusu, stojí přímo na místě určeném pro kočárek a neuhne a neuhne, dokud ji člověk, leckdy trochu rázněji, nevyzve. Ano, všichni máme ústa a říct "zdovolením" není problém, ale ty kyselé ksichty druhé strany jsou leckdy opravdu příjemným doplňkem.😉
Proboha, Agáta ať si raději nepořizuje ani psa s takovým vyčůraným přístupem. Z někoho, kdo nad tím ještě před početím přemýšlí takovým způsobem, nemůže být dobrý rodič. Děti jsou předně starostí rodičů, nikoho jiného. Hodit je na krk ostatním a dále se nestarat fakt nelze, pokud dotyčná není kukačka. Chápu, že může nastat problém v případě prázdnin, nemocí, ředitelského volna, apod., ale dítě má člověk mít zejména proto, že ho čas strávený s ním bude bavit a naplňovat, ne, že to vlastně bude vopruz s ním být doma, protože kariéra utíká. Moje dcera má 9 měsíců a nikdy bych neuvažovala nad tím ji někomu přehodit jako horkou bramboru, abych mohla hákovat od nevidim do nevidim a ona si ke mně vůbec nevytvořila vztah. To se radši na několik let uskromním a budu se jí pořádně věnovat, než abych žila na vyšší úrovni, ale odstřižená od budování vztahu rodič x dítě. Ačkoli mám vlastní babičku s praxí z jeslí, která je už pouze doma, nikdy bych si nedovolila ji dlouhodobě obtěžovat s péčí o své dítě. Od toho jsem tu já a nemůžu a ani nechci tuto povinnost předávat někomu jinému. Prarodiče si své už odbyli a mají plné právo na volný čas a koníčky, stejně jako jednou v babičkovském věku budeme mít i my a je jen na dobré vůli kohokoliv z rodiny, že dítě pohlídá. Dělat si z toho standard je opravdu postavené na hlavu. Lidé by si měli uvědomit, za jakým účelem vlastně na světě jsou - práce to rozhodně nebude.
Mám teď čerstvě holčičku a také jsem se už setkala s tím "Holčička? Vždyť nemá náušničky..." Zaprvé se mi to na miminku nelíbí a zadruhé pokud je bude časem chtít, tak jí je rozhodně nechám píchnout u někoho, kdo má v tomto oboru kvalifikaci, aby to nedopadlo jako moje propíchnuté uši alias "každej pes jiná ves" od doktorky, stejně tak u mojí mámy se to moc nepovedlo. Že by to však v raném dětském věku mělo způsobovat nějaké trauma opravdu silně pochybuji. 🙂
Já si polohu na zádech, stejně jako přístup porodní asistentky a obecně všech doktorů a sester z Podolí, nemůžu vynachválit. Přijde mi, že se na zádech dá velmi dobře pracovat s pánevním dnem a asistentka dokáže rychle zjistit, zda je potřeba pomoci třeba lehkým nástřihem a co tam dole zrovna probíhá. Rodit ve stoje nebo vkleče si opravdu nedokážu představit, ale chápu, že pro někoho to asi může být pohodlnější. Nejhorší byly ty tři dny neustále se stupňujících kontrakcí, porod bez epiduralu, avšak s využitím rajského plynu už byl proti tomu procházka růžovou zahradou. Myslím si, že velmi pomáhá i predporodní příprava - například dnes existují pomůcky jako aniball, který ženu naučí pracovat s pánevním dnem a ta to pak může mít často mnohem rychleji za sebou. Prošla jsem si tím před třemi týdny a ačkoli jsem si díky nepříjemnému těhotenství a oněm kontrakcím na tři dny myslela, že už nikdy víc, pravděpodobně chceme ještě jednoho broučka, protože velmi záhy poté je bolest zcela zapomenuta a uzlíček štěstí je na světě. 🙂
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Teda... měla jsem za to, že lidé berou tyhle pokladny jako výhodu, že se nemusí tváří v tvář setkat s nikým na klasické pokladně, nehledě na to, že na té samoobslužné člověk nemusí tak spěchat a všechno si vyřídí vlastním tempem. Rozhodně to neberu jako nějakou strašlivou práci navíc, za kterou by mě měl někdo platit. To už bychom mohli chtít i asistenta, co nám nakoupí a třeba nás ještě proveze celým obchodem v kočáře. 🙄
Nikdy jsem se také nesetkala s kyselou pokladní, která by mě po mém slušném pozdravu a vysvětlení situace, co se zrovna nedaří naskenovat, nutila tisíckrát znova namarkovat danou věc. Ony také vědí, že ty pokladny mají své mouchy a člověk by je měl spíš politovat, protože se během směny u těchto kas opravdu nezastaví a setkají se s hromadou nepříjemných lidí, kteří nejsou s to pochopit, že tato technologie není dokonalá, zvlášť když to tam někteří hází jak seno do chlíva (vídám to často).
1 odpověď