Jasně, postarší žena se bude mermomocí rvát na místo, když za chvíli vystupuje. Celá výměna názorů proběhla v rámci max. minuty, takže, hádám, jela tak dvě zastávky. Smyšlené a trapné.

Též jsem kdysi dávno naletěla mladé slečně fyzioterapeutce, která mě ujišťovala, že ví, co dělá. I když jsem se ptala, zda je nutné mi prudkými trhavými pohyby "rovnat" zablokovanou krční páteř, několikrát mi odpověděla, že ano, že se mám pouze uvolnit, což jsem učinila, načež několik takových prudkých "chmatů a chvatů" obratem aplikovala. Nerozuměla jsem tomu, byla jsem sama mladá a fyzioterapii (rehabilitaci) jsem absolvovala vůbec poprvé v životě. Málem jsem nedojela domů, v MHD se se mnou roztočil celý svět, po výstupu jsem ještě na zastávce hodila šavli, kdy mě ostatní spolucestující znechuceně sledovali ("dopoledne a už je ožralá"), někteří lítostně ("tak mladá a už je v tom"). A ještě ten den se mi rozjel několikatýdenní zánět trojklanného nervu. Ostatní návštěvy rodiče za mě zrušili, jelikož jsem byla ve zbědovaném stavu, a milou slečnu "škub sem, škub tam" nezapomněli seřvat. Snad si z toho něco do budoucí praxe odnesla, ale nevím. K radám autora bych asi tedy přidala ještě: "Když se vám to opravdu nezdá, tak to prostě odmítněte a hledejte jinou cestu."

V zatepleném paneláku stačilo, že sousedka pod námi škrtila radiátory, a my jsme mohli chtít topit, ale nedošlo to k nám zcela. Tak jsem si díky spořivé sousedce zvykla na 19 až 20 stupňů. Později v jiné bytovce, kde se topilo podlahovým topením, bylo takové vedro, že jsme museli topení vypínat a průběžně větrat. Když přijdu k někomu na návštěvu, má doma obvykle příšerné vedro, okolo 25 stupňů, i více. To je podle mě nezdravé, pak jsou lidi zchoulostivělí a často nemocní. 20 stupňů považuji za komfortní domácí teplotu.

Není úplně výhrou mít výjimečné jméno, protože pak nemáte svátek, tudíž vám nikdo nepřeje ke svátku a ani, když vás po letech někam přiřadí, tak si nikdo nevzpomene, že jste zrovna někde den před Vánoci za Vlastou. Na to je potřeba mít kalendář s rozšířeným jmenným seznamem, což si nikdo nekupuje. Samozřejmě, že ale ostatní očekávají, že na jejich svátek nezapomenete, i když jim popravdě přiznáváte, že protože sami svátek nemáte, tak svátky příliš nesledujete. A pak taky ta letitá snaha vaše jméno přiřadit už k existujícímu známějšímu jménu, protože "Nika" logicky musí být zkratkou od "Veronika" nebo "Dominika" anebo přinejmenším "Nikola".

Ano, tak to tady pak vypadá, každý si hledí jen sám sebe (a svých účtů ve virtuálním prostoru) a ostatní nevidí ani neslyší, tedy, pokud mu zrovna nekomentují reel obsahující podrobný popis jeho ranní kávy. Je mi 38 a vidím-li v MHD výrazně staršího člověka, který nemůže najít místo k sezení, uvolním mu to svoje. Párkrát se mi stalo, že mě starší osoba s úsměvem odmítla, že sedět nepotřebuje, nebo, že za chvíli vystupuje. Jeden pán se naoko rozčílil, že ještě není tak starý, tak jsme si chvíli mile popovídali. Pokud by ke mně přistoupila osoba mladší nebo věkem srovnatelná s tím, že je ZTP, nebo je jí jednoduše zle, samozřejmě bych ji pustila taky. Kolikrát je v té vyhřáté MHD s hermeticky utěsněnými okny (čti zablokovanými tak, že nejdou/nikdo je nechce otevřít) blbě i mně.

To se mi nezdá, kávu i čokoládu kupuji stále za stejnou cenu (více značek). Jak je to možné, kdo pokrývá to zdražení obou surovin? Ztrácí se to někde po cestě? 🙂

Pouštím starší a nemohoucí lidi sednout, pokud nikde jinde není místo. Stalo se mi v příměstském autobuse něco podobného. Zrovna jsem s sebou měla více tašek a snažila jsem si je poskládat pod nohy na místo k oknu. Vtom cítím šťouchance do zad, jak na mě doráží nějaká starší paní, že si chce sednout vedle mě. Rozhlédla jsem se a vidím, že za mnou bylo dost prázdných míst. Jenže babka zesilovala tlak na moje záda. Tak jsem popadla všechny tašky a říkám jí: "Pojďte si sednout, já si sednu tady přes uličku, mám toho moc." A babka si sedla na krajní sedadlo do uličky, zle mě pozorovala a začala nadávat: "To se mi snad zdá! To není možný! Otřesný!" Do dneška nevím, čím jsem ji tak vytočila, měla jsem ji za ty šťouchance snad seřvat nebo co?

Ta matka bude jednou stará. Nejspíš to ani nebyla jediná situace, kterou před svým děckem vyhrotila do otřesné frašky. Ono se jí to její děcko "odmění", až bude natahovat stářím zkřehlé ruce o pomoc.

To je celé podivné, za tři roky si účetní všimne, že z účtu zmizelo v té době skoro třictvrtě mega. Mezitím si rodiče sladce užívají života. Matka/tchýně/babička pravděpodobně cítila nespravedlnost, že se její potomci mají lépe jak ona a chtěla se s tím srovnat po svém.

Co když bude výpadek mobilní sítě a elektřiny? Posun vpřed je určitě fajn, ale i v dnešní době trápí malé obce výpadek jednoho nebo obou uvedených třeba na půl dne. I s ohledem na čím dál častější extrémy počasí je dobré mít pro tyto případy nějaké záložní řešení.

Pro autora článku - je rozdíl mezi sandály a pantofli. Zatímco sandály mají pásek přes patu, tzv. opatek, pantofle ne. A ještě máme podpantofle.

No jéje. Jednu dobu jsem se obávala, že si nasadí paruku a nahradí i soudkyni Barboru. Když člověk přepínal mezi stanicemi, obvykle viděl na TV Barrandov jen pana Soukupa ve všemožných pořadech nebo aranžované soudní spory. Možná se na tu stanici teď bude dát občas i chvíli dívat.

Byl to pan Herec. Zánět trojklanného nervu jsem prodělala 2x a určitě jde o velice individuální průběh onemocnění. U starších lidí to může být o dost horší, co do intenzity bolesti, tak trvání. V těch záchvatech mě několikrát s určitou nadsázkou napadlo, že ještě pár dní tohohle, tak už asi skočím z okna. Nechť odpočívá v pokoji.

Bude jim "dopřáno"... Karma funguje, ale je zdarma, tak to obvykle trvá.

Jak je možné, že se tohle stále ve "vyspělé" společnosti děje. Jsou týráni bezmocní, ať už děti, zvířata či lidé, kteří se nedovedou bránit. V tom případě je společnost nemocná a ubohá.

To je článek, který objevil Ameriku.

Auf Wiedersehen.

Jsem zděšená z chování rodičů, kteří vše dětem vysvětlují, diskutují s nimi a nenastavují jim lautr žádné hranice. Moje zděšení však zmírnily rozumné názory tady v diskuzi.

Kdyby se ten smažák dal aspoň jíst, ale poslední dobou to byly jen samé polotovary, které vázly v krku. Na první pohled šlo vidět, že to byl hotový předem obalený a na pánvi rozmražený a dosmažený sýr. Chci vidět nějakou restauraci, kde se s tím kuchař obaluje ručně... To už snad ani není. Není nad domácí poctivý trojobal :)

Slovenština je příjemný a "mäkký" jazyk. Seriál Frasier zásadně sleduji ve slovenštině, český dabing je příšerný. Už samotný seriál je jen pro fajnšmekry :)