Též jsem kdysi dávno naletěla mladé slečně fyzioterapeutce, která mě ujišťovala, že ví, co dělá. I když jsem se ptala, zda je nutné mi prudkými trhavými pohyby "rovnat" zablokovanou krční páteř, několikrát mi odpověděla, že ano, že se mám pouze uvolnit, což jsem učinila, načež několik takových prudkých "chmatů a chvatů" obratem aplikovala. Nerozuměla jsem tomu, byla jsem sama mladá a fyzioterapii (rehabilitaci) jsem absolvovala vůbec poprvé v životě. Málem jsem nedojela domů, v MHD se se mnou roztočil celý svět, po výstupu jsem ještě na zastávce hodila šavli, kdy mě ostatní spolucestující znechuceně sledovali ("dopoledne a už je ožralá"), někteří lítostně ("tak mladá a už je v tom"). A ještě ten den se mi rozjel několikatýdenní zánět trojklanného nervu. Ostatní návštěvy rodiče za mě zrušili, jelikož jsem byla ve zbědovaném stavu, a milou slečnu "škub sem, škub tam" nezapomněli seřvat. Snad si z toho něco do budoucí praxe odnesla, ale nevím. K radám autora bych asi tedy přidala ještě: "Když se vám to opravdu nezdá, tak to prostě odmítněte a hledejte jinou cestu."

No, nevím, co se to tam tedy pod námi dělo, ale kdykoli jsme se u ní kvůli něčemu zastavili, paní nám v zimě otevírala oděná min. ve třech županech a s čepicí na hlavě 🙂 Byl to krajní byt na opačné straně, než kotelna.

Každý panelák měl svou kotelnu a teplo proudilo stupačkami postupně odspoda nahoru. Ale když myslíte, že je to hloupost, tak je to hloupost 🙂

V zatepleném paneláku stačilo, že sousedka pod námi škrtila radiátory, a my jsme mohli chtít topit, ale nedošlo to k nám zcela. Tak jsem si díky spořivé sousedce zvykla na 19 až 20 stupňů. Později v jiné bytovce, kde se topilo podlahovým topením, bylo takové vedro, že jsme museli topení vypínat a průběžně větrat. Když přijdu k někomu na návštěvu, má doma obvykle příšerné vedro, okolo 25 stupňů, i více. To je podle mě nezdravé, pak jsou lidi zchoulostivělí a často nemocní. 20 stupňů považuji za komfortní domácí teplotu.

Není úplně výhrou mít výjimečné jméno, protože pak nemáte svátek, tudíž vám nikdo nepřeje ke svátku a ani, když vás po letech někam přiřadí, tak si nikdo nevzpomene, že jste zrovna někde den před Vánoci za Vlastou. Na to je potřeba mít kalendář s rozšířeným jmenným seznamem, což si nikdo nekupuje. Samozřejmě, že ale ostatní očekávají, že na jejich svátek nezapomenete, i když jim popravdě přiznáváte, že protože sami svátek nemáte, tak svátky příliš nesledujete. A pak taky ta letitá snaha vaše jméno přiřadit už k existujícímu známějšímu jménu, protože "Nika" logicky musí být zkratkou od "Veronika" nebo "Dominika" anebo přinejmenším "Nikola".

Pokud makáte od rána do večera, tak je u vás nejspíš něco špatně 🙂 Proto jste tak napružený a ventilujete si zlost na starších lidech. Zkuste se taky občas vyspat.

Ano, tak to tady pak vypadá, každý si hledí jen sám sebe (a svých účtů ve virtuálním prostoru) a ostatní nevidí ani neslyší, tedy, pokud mu zrovna nekomentují reel obsahující podrobný popis jeho ranní kávy. Je mi 38 a vidím-li v MHD výrazně staršího člověka, který nemůže najít místo k sezení, uvolním mu to svoje. Párkrát se mi stalo, že mě starší osoba s úsměvem odmítla, že sedět nepotřebuje, nebo, že za chvíli vystupuje. Jeden pán se naoko rozčílil, že ještě není tak starý, tak jsme si chvíli mile popovídali. Pokud by ke mně přistoupila osoba mladší nebo věkem srovnatelná s tím, že je ZTP, nebo je jí jednoduše zle, samozřejmě bych ji pustila taky. Kolikrát je v té vyhřáté MHD s hermeticky utěsněnými okny (čti zablokovanými tak, že nejdou/nikdo je nechce otevřít) blbě i mně.

To není o zdechlosti, ale o dostupnosti. Když bydlíte na malé obci, do obchodu to máte pekelně daleko, dvakrát se rozmyslíte, jestli se vám vyplatí jet pár desítek km na nákup nebo to pro tentokrát "zaplácnete" Rohlíkem či Košíkem. Připomenu, že v obcích bývají samoobsluhy (pokud vůbec jsou) špatně zásobené a jde jen o nouzovku typu "jéje, došlo máslo". Do toho se vám přidá nějaká potravinová intolerance a jste rád, že někde seženete bezlepkovou housku nebo aspoň mouku na její upečení či mléko bez laktózy.

To se mi nezdá, kávu i čokoládu kupuji stále za stejnou cenu (více značek). Jak je to možné, kdo pokrývá to zdražení obou surovin? Ztrácí se to někde po cestě? 🙂

Vyplývá mi z toho, že slušní lidé nepřeplňují autobusy 🙂 Možná vůbec nejezdí autobusy 😄 Je to asi jen nepřesně napsáno...

Rozumím Vám. Jednou jsem v autobuse ještě jako adolescent chytila do náručí stařičkého na kost vyhublého pána, když řidič zprudka dupnul na brzdu. Pán se neudržel a letěl uličkou jak kapesník ve větru. No, dostala jsem vynadáno, že bude mít modřiny, jak jsem ho pevně sevřela. Ale byl to reflex, kdyby letělo tou uličkou dítě, taky bych ho chytila. Já si pořád myslím, že si stáří zaslouží úctu, stačily mi k tomu četné rozhovory s důchodci, ještě když jsem kdysi pracovala v přímém kontaktu s lidmi. I když jsou někdy ubrblaní, nepříjemní, otravní, mají na to nárok, prožili si mnohdy neuvěřitelné životní příběhy. My tam s kapkou štěstí taky jednou dojdeme, ale, narozdíl od nich, prožijeme většinu života v relativním blahobytu.

Máte pravdu, ale to, že jsme se jako lidé odklonili od přírody a přírodních procesů, je už v dnešních podmínkách nenapravitelné. Nějak to dopadne, Vy si raději užijte klidný důchod 🙂

V Římě zase házeli ze skály postižené děti, protože ty ze své podstaty nemohly společnosti nic přinést a byly jen přítěží. Také to zní krutě. Ale společnost si prošla vývojem, kdy dnes ochraňujeme úplně všechny bez ohledu na jejich IQ, věk, mentální a fyzické schopnosti, rasu, vyznání či pohlaví. Tahle společnost jednou zajde na něco jiného, než jsou důchodci. Pokud ne na tu přehnanou ochranu a uznání všeho možného (kupříkladu přes 40 variant pohlaví), tak na svou sobeckost určitě. Pobavila mě Vaše myšlenka zvýšit porodnost, aby se měla společnost lépe. To by se děti rodily s vidinou na dožití cca do 60 - 65 let, tj. dokud budou něco produkovat, a pak fííí za skály? 🙂

Společnosti již nic nepřinášejí - tak co navrhujete, odprásknout každého, kdo se dožije důchodového věku? Sobecký a zlý je dnes kde kdo bez ohledu na věk. Ty navrhujete taky odklidit? By tady skoro nikdo nezůstal... 🙂 Nejde to takto zobecňovat, to zní dost nenávistně. Dnešní společnost potřebuje především laskavost, toho ostatního negativního je tady přespříliš.

Pouštím starší a nemohoucí lidi sednout, pokud nikde jinde není místo. Stalo se mi v příměstském autobuse něco podobného. Zrovna jsem s sebou měla více tašek a snažila jsem si je poskládat pod nohy na místo k oknu. Vtom cítím šťouchance do zad, jak na mě doráží nějaká starší paní, že si chce sednout vedle mě. Rozhlédla jsem se a vidím, že za mnou bylo dost prázdných míst. Jenže babka zesilovala tlak na moje záda. Tak jsem popadla všechny tašky a říkám jí: "Pojďte si sednout, já si sednu tady přes uličku, mám toho moc." A babka si sedla na krajní sedadlo do uličky, zle mě pozorovala a začala nadávat: "To se mi snad zdá! To není možný! Otřesný!" Do dneška nevím, čím jsem ji tak vytočila, měla jsem ji za ty šťouchance snad seřvat nebo co?

Nevím, co je "lepší", ta sprostost nebo, když si dvě holky řeknou ve dvou minutách 20x "hej, kámo".

Ne, pouze jsem Vám navrhla, když píšete, že nevěříte, že se nikdo nezastal toho pána, ať se podíváte, co s lidmi davová psychóza udělá. To by bylo vysvětlení, proč se ho nikdo nezastal a všichni se chovali jak smyslů zbavení. A ti, kdo při smyslech byli, a nenechali se strhnout, raději mlčeli a dělali, že tam nejsou.

To je smutné.

Bohužel máte pravdu, často také vídám, že kdo má v ČR titul, to přece někam dotáhl, a tak je pochopitelně na výši. Na běžné lidi bez titulu, kteří nemají patřičné papíry, se tak může dívat jaksepatří svrchu a s určitou dávkou arogance. Jsou i papíroví, kteří jsou docela při smyslech, ale nedokážu posoudit, kterých je více...

Zkuste si nastudovat termín "davová psychóza".