Vždyť si ještě ani nestihl vybalit propisky a rámečky s rodinnými portréty... Nechte ho taky dýchat. 😄

Tak asi během ranního vodění dětí do školky je logické, že se tam ti rodiče nějak dostat musí. U nás třeba ráno s dcerkou zvoním, učitelka mě vidí kamerkou a pustí. Problém je, že pokud to dítě bylo nové, potažmo ten rodič, tak učitelka nemá důvod ho nepustit, když jsou nahlášení, že tam přijdou třeba poprvé... Tomuhle se zabránit nedá, ten nůž mohl vytáhnout i tatínek, který tam dítě vodí už roky, protože mu ruplo v bedně. A taky by ho učitelka pustila, protože ho zná...

Držte se tam, myslíme na vás! 🙂

Já mám s učitelkou i asistentkou dobré vztahy a všechny problémy, které byly, jsme aktivně řešili. O všem jsem věděla, kolikrát jsem byla s učitelkou na telefonu, když se něco dělo na začátku té první třídy, byli jsme i ve škole, aktivně jsme na všem spolupracovali a nemám dojem, že by mi učitelka něco zatajovala, protože ona moc dobře ví, že my se fakt snažíme jim to maximálně ulehčit a nemá k tomu důvod.

Sama ty pokroky vidím, i na sešitech. Na začátku první třídy vše poškrtané, v notýsku zprávy, že nechtěl pracovat a kdoví co... bylo to náročné. Ale teď nikde škrtance, vše vzorně vyplněné, nosí jedničky. Evidentně se v těch hodinách věnuje tomu, čemu má. Sám mi kolikrát řekne "maminko a dneska jsem jednou brečel", protože prostě někdy ty emoce nezvládne, když mu něco nejde. To ale neznamená, že by se celá třída točila kolem něj, tím jsem si naprosto jistá, že zrovna naše učitelka by to nedopustila.

Já se tu už nebudu obhajovat naprosto cizímu člověku, který mě a mýho syna nikdy neviděl, notabene nemá ani dítě s ADHD doma a neví, o čem mluvím. Znáte to jen zvenčí kolem vás. Vidíte v těch dětech jen problémy, nemáte tu širší perspektivu, co všechno za tím je a kolik práce to dá i tomu dítěti, který si tuhle diagnózu nevybralo. Až to budete řešit vy z pozice rodiče, pak něco pište a nesuďte cizí lidi. 😉

PS. Ještě doplním, že píšete k příspěvku o odkladu, ne o zvláštních školách. Díky odkladu o rok to ADHD zázračně nezmizí, takže zrovna v tomto případě se opravdu nemáme moc o čem bavit. Jestli byste chtěla, aby dítě bylo emočně zralé před školou, to aby šlo až tak v 10.

Jestli usedí výuku na zadku nevím, protože tam s ním jaksi nejsem. Má na to "papír", bere malou dávku léků, má asistentku, která s ním může v případě potřeby odejít ze třídy. Díky své diagnóze na ni má nárok. Proč by se mělo točit všechno kolem něj na úkor zbytku dětí? I dítě s ADHD má právo na vzdělání stejně jako ostatní děti. Možná ty první tři měsíce v první třídě byly náročné, ale od té doby jsem od učitelek slyšela jen samé pochvaly na to, jak se zlepšil. Je to chytrý kluk, který má jen problém se soustředit a jeho hlava je prostě vždycky rychlejší než všechno okolo. Normálně je ale schopen se všemi fungovat, jen si musí zvyknout a trvá mu trochu déle se přizpůsobit změnám.

Mimochodem ADHD má zděděné po manželovi, ze kterého je docela úspěšný programátor, programuje už tak od 15. Zvláštní škola je pro děti s opravdu těžkým ADHD nebo rovnou s autismem a jinými poruchami, kdy nejsou schopné normálně fungovat ve společnosti. Podle jednoho člověka opravdu nemůžete posuzovat všechny.

Já chápu, že toho někteří rodiče zneužívají, to by se rozhodně stávat nemělo. Ale zatrhnout to takhle všem mi přijde jako špatné řešení. Mám syna, který právě nastoupil do druhé třídy. Má diagnostikované středně těžké ADHD, opožděný vývoj řeči... na začátku mi psycholožka i paní z PPP odklad rozhodně nedoporučily, později se jejich názor trochu změnil a říkaly, že by ho asi daly. Já ho znám... věci mu trvají, nesoustředí se a někdy se vzteká... ale říkali jsme si s manželem, že je zase opravdu chytrej a inteligentní, že to zvládne. Takže jsme ho do školy dali v 6 letech. První tři měsíce peklo a neustálé stížnosti – od té doby sem tam něco, asi jako u každého kluka, ale nestačím se divit. Snaží se, známky dobré, chování se zlepšilo. Mám z něj radost, i ten začátek druhé třídy zatím pohoda.

Tímhle příběhem chci říct, že rodič to své dítě zná opravdu nejlépe. Tímhle berete možnost rodičům, kteří to opravdu myslí upřímně, se rozhodnout dobře podle svého svědomí. To dítě nikam nespěchá. No a co, že se bude násobilku učit o rok později? Možná právě o to rychleji mu to půjde, protože bude mít vyzrálější a připravenější nervovou soustavu.

Já to rozhodnutí částečně chápu, ale nesouhlasím s ním. Dítě si pořídili rodiče, je to jejich volba a jejich zodpovědnost. Jak to ovlivní stát, že něčí dítě půjde do školy o rok později? Co když ho tam dají nepřipraveného, propadne a bude ten ročník opakovat? A ještě s pocitem, že neuspělo, což ho demotivuje do dalšího učení. Nevím, nepřijde mi to jako dobré. Rodič svoje dítě zná nejlépe.

To máte pravdu. Já to nezpochybňuju, ale podle mě je to hodně o té přípravě. O tom být ochotní se toho pohodlí vzdát a mít vůli na to říct, že tohle není dobrý, radši pojedeme, i kdyby to mělo být zbytečně. 🙂 Jak říkám, je pravda, že já na to odvahu neměla... ale líbí se mi ten koncept rodit v klidu, kde po vás pořád někdo něco nechce a nebo na vás neustále nechytá a podobně... hodně těžce jsem to snášela v tý nemocnici. Ale jsem ráda za tu pomoc, to jo. Jen nechci odsuzovat lidi, kteří to vnímají jinak 🙂

Ano, to máte pravdu, v tom je rozdíl. A ještě se nestalo, aby lidé žili bez obou těch strachů. Nebo snad můžete jmenovat vládu, za které se nikdo nebál hrozeb a "politických cílů"? Pokud vím, hlavně ti obyčejní lidé (normální pracující třída) nikdy neměla žádné jistoty. Maximálně pár let, když byl zrovna "klid". Ale to se bavíme tady o naší zemi, jsou země, ve kterých není klid vůbec nikdy. Nechci tady zahajovat žádnou debatu o politice. Jen říkám, že doslova je úplně jedno, kdo tam bude sedět. Většina lidí tam myslí jen sama na sebe, a pokud se náhodou najde pár jedinců, kteří to myslí upřímně, buď je to semele, nebo se tam dlouho neudrží.

Já se tady nezastávám té paní ani té duly, evidentně ani jedna nevěděla, co dělá. A nejsem nějaký vyložený zastánce domácích porodů, obě děti jsem rodila v nemocnici. Ale všem těm lidem, kteří tady démonizujete domácí porody a přejete takovým matkám kriminál a hůř... jak to, že to funguje v tolika zemích (a dobře)? Mají dokonce porodní domy, i ty domácí porody jsou docela běžné a nikdo to neodsuzuje. Mě by zajímalo, v čem je naše země tak odlišná, že tady je to zákonitě špatně.

Když má člověk kvalifikovanou a vystudovanou PA, která ví, kdy už je potřeba zasáhnout a zavolat lékaře nebo odvézt rodičku do porodnice, nevidím v tom nic tak dramatického. Já na to odvahu třeba neměla, ale nebudu odsuzovat lidi, kteří to udělají. Někdo má třeba z nemocnic opravdu úzkosti... co se týče porodů, vždycky je lepší rodit v co nejmenším stresu, protože psychika sama má na průběh porodu obrovský vliv. Pokud je porod fyziologický, rodička zdravá a miminko donošené, takový porod v klidném prostředí má blahodárný účinek jak na matku, tak na dítě.

Opět zdůrazňuju, že tady ta konkrétní situace měla být řešena jinak. Ale nadávat tady na všechny lidi, kteří si tuhle možnost zvolí mi nepřijde správné. Ne všem z nich je jedno, jak to dopadne a dělají všechno proto, aby byli zdraví a vše dopadlo dobře.

Ta první část zprávy byla samozřejmě legrace, pokus o odlehčení situace, se kterou stejně nikdo z nás nic nezmůže. Jak píšete, doufejme, že ten člověk bude brzy nalezen a potrestán. 🙂

Pokud vím, ve společnosti se nestalo, že by nebyl strach z budoucnosti - a bylo úplně jedno, která strana nebo vláda je u moci. Na to lidé nepotřebují Rusy, Čechy ani Ukrajince, na strach si bohatě vystačí každý sám.

Ale rozumím tomu, co jste tím chtěla říct. Samozřejmě nevíme, kdo za tím stojí, ale možné je všechno. Asi nemá cenu se tím nějak zabývat, stejně to nezměníme a asi nikdy ani s jistotou nezjistíme...

Tak to jsme v pohodě... u nás v Čechách skoro nemrzne... 😄

Ale je to na palici no, též mi dneska přišla smska ze školy i ze školky. V hlavě vím, že je to asi planý poplach, ale stejně někde vzadu je hlásek, který říká, že jednou to planý poplach být nemusí... 😕

V práci máte alespoň nějakou placenou dovolenou, kterou si lze vybrat v průběhu roku, když je potřeba. Děti mají 2 měsíce v kuse, kdy jsou často samy, protože rodič si nemůže veškerou dovolenou naplácat na ty 2 měsíce v roce a jinak ty děti musí ve škole sedět celý rok (vyjma pár dní jindy), dokud nejsou nemocní samozřejmě. To pak ale rodiče svádí k tomu, aby si vymýšleli, protože skloubit dovolenou dvou pracujících lidí a ještě dětí školou povinných není nic jednoduchého.

Dejme tomu, že odejdete z práce na dovču - může se stát, že něco nepůjde, něco se pokazí a nepůjde to opravit, protože jste nepřítomen. To je pak problém. Co se ale stane, když dítě na týden opustí třídu? Vůbec nic. 😄 A přitom je to pomalu přísnější než v tom zaměstnání... Navíc, jak už tu bylo zmíněno, dovolené v sezoně a mimo sezonu jsou bohužel finančně někdy úplně jinde... Je to celé špatně nastavené. :-/

Nějak to začít musí. Človek s poruchou nemusí lidem ubližovat už od dětství... postupně se ta potřeba zvyšuje, až se stane nesnesitelnou. Ale je docela pravděpodobné, že ta rodina nebyla tak skvělá, jak se na první pohled zdálo... To vůbec nelze popřít.

Neříkám, že nemáte pravdu, ale existují i duševní poruchy, které tohle můžou zapříčinit. Mohl slyšet hlasy (např.), může mít sníženou emaptii, svědomí... Ale taky nemusí, jak říkáte, třeba už se stala nějaká pověstná poslední kapka. Dneska je psychika lidí křehčí než kdy dřív.

Jako někdy to zní hrozně, problém ale je, že čeština stojí na ohýbání slov. My nepotřebujeme v každé větě zájmeno jako třeba v angličtině, abychom věděli, o kom se mluví... právě proto, že jsou u nás slova ohebná. Takže chápu, proč to chtějí, ale bude to asi docela nepraktické. 🙂

Naprosto souhlasím. Myslím, že spousta rozumných mlaďochů si rádo přivydělá nějakou kačku místo bezcílného poflakování třeba o prázdninách. Znám spoustu takových, kteří by za tu možnost byli rádi. Já sama jsem se už po měsíci prázdnin začala nudit si pamatuju. Nebylo moc kam jezdit a co chce ve městě člověk pořád dělat.

Přesně jak říkají - není to povinnost, ale kdo chce, tak ve 14 zastane už práce dost a ještě si vydělá nějakou korunu. Naučí se trochu hodnotu peněz. 🙂

A já jsem si vždycky myslela, že jsem divná. Nenávidím hluk, ostré světlo mi nedělá dobře, když mluví hodně lidí v jedné místnosti, tak to sice chvíli vydržím, ale pak musím do ticha. Čím jsem starší, tím více jsem ráda sama v klidu a tichu – a to mám teprve 29, trošku se bojím, aby se to ještě nestupňovalo. Že jsem HS jsem zjistila asi před dvěma měsíci a od té doby se mi ulevilo alespoň v tom, že vím, co se se mnou někdy děje. Učím se s tím pracovat a naštěstí mám doma manžela, který chápe, že se potřebuju jít někdy zavřít na pět minut "dobít baterky". Mimochodem přes den dobře pomáhají "mini odpočinky" – když má člověk třeba malé děti, není možné usnout, ale i jen na 5 minut zavřít oči v relativním klidu víckrát denně je pro HS lidi velmi osvěžující. Takže pokud je to jen trochu možné, odpočívejme. Je to náročné, ale upřímně – já se mám ráda, jaká jsem 🙂

Bohužel je to někdy i tak. Já jsem HS a není to jednouché – pro mě a zajisté ani pro manžela. Ale člověk na sobě musí neustále pracovat a oba musíme komunikovat svoje potřeby a být tolerantní, bez toho to nejde. 🙂

Je to z extrému do extrému bohužel. Mně se stalo totéž, strhla jsem si omylem nehet... Bolelo to jako čert, mám velmi nízký práh bolesti. Nevěděla jsem, co dělat, jestli s tím jet jako na chíru (bylo to v 9h večer, přišlo mi to přehnané), nebo co se s tím vlastně dělá. Nechtěla jsem blokovat záchranku, tak jsem si našla bezplatné číslo v jedné nemocnici, které bylo vyloženě určeno jako poradní linka pro méně závažné případy (aby se neblokovala sanitka). Paní byla velmi nepříjemná a přestože si myslím, že jsem jí situaci popsala dobře, pomalu mi práskla s telefonem a řekla, ať s nehtem ať si zajdu k nehtařce, že s tímhle se nevolá. Nosím sice umělé nehty, ale opravdu jsem měla stržen svůj vlastní a než jsem jí stihla znovu zdůraznit, že kvůli umělému bych si opravdu volat nikam nedovolila, položila to. 😄 A pak se diví ve zdravotnictví, když jsou tam tak příjemní, že lidé často přehání. Já tím toho pána neomlouvám, to byla naprostá blbost. Jen říkám, že někdo, kdo má nízký práh bolesti nebo je přehnaně úzkostlivý a teď prostě je ve stresu a neví, mám volat, nemám volat, jet, nejet... tak není žádná win win situace. Buď mu někdo vynadá, že přijel pozdě, nebo že jezdit vůbec neměl.

Nezávidím jim tu práci. To v žádném případě. Ale ani pacienti to nemají jednoduché... v bolestech řešit kolikrát nepříjemný a neochotný zdravotní personál, to též není jednoduché.

Každopádně by se měl pán ale aspoň podílet na financích. Výlet vrtulníku už vyjde sakra draho... Je to nešťastné, ale jestli lhal, tak je to jednoznačně jeho chyba, člověk na dispečinku se jen zachoval zodpovědně.