Však vás nikdo nenutí ho slavit. Nesmíte Daňkové všechno věřit.
Však já Silvestr jako takový taky neslavím (také píšu, že pro mě to je normální oslava narozenin). To byla jen reakce na komentář pána o tom, že to tak mají jen ,,nevyrovnaní a zpovykaní Pražáci”. Chce to lépe číst celou diskuzi. Ale to nic, to se člověk časem naučí.
Pár nevyrovnaných a zpovykaných Pražáků. Normální lidi mají Silvestra rádi a slaví ho..
Jsem z Moravy a konec roku nemám rada (už když jsem byla dítě). Nemám rada ten pocit když vím, že končí rok. Manžel má narozeniny 30.12. a jeho táta 31.12. takže to beru jen jako narozeninovou oslavu. Nemám rada ohňostroje. Večer si s dětmi zapálíme prskavku vyčistíme si zuby a půjdeme spát. Vánoce miluji ale Silvestr vyloženě nesnáším
Podle mne, pochopitelně pokud znám chutě obdarovávaného, jsou nejlepší dárky, co se sní a vypijou. Tak mám třeba pro manžela připraveno 150 g kaviáru (já ho nejím), konzervu jesetera a pár luxusních paštik. On si to vychutná a bude mít radost. A já budu mít radost, že on má radost.
Přesně tak. Manžel je ze 3 dětí jeho teta má také 3 děti a každé z těchto dětí má už taky své vlastně děti. 25.12. se všichni sejdeme na oběd ( na který se opravdu upřímně těším) a neumím si představit ze bychom si dávali dárky které nespotřebujeme, věci by za chvíli nebylo kde skladovat a naštěstí víme kdo z nás má raději čaj kdo kávu kdo sušené ovoce kdo je abstinent a kdo pivař…a ja už se těším že si minimálně půl roku nebudu muset kupovat sprchové gely.
Konečně taky jeden rozumnej názor. BTW já jsem dostával na zadek řemenem a rozhodně mě to nepomohlo, jen jsem si nesl do života řadu traumat a vychovalo to ze mě ušlápnutýho ustrašenýho člověka, kterej se neustále bál aby neudělal něco špatně. Trvalo mi půl života, než jsem se toho zbavil. Svoje děti jsem nikdy nebil, teď už jsou dospělé a mám z nich radost. Tak asi tak.
Upřímně mě mrzí to, co jste si prožil a zároveň mě moc těší a hřeje u srdce, že jste si tyhle vzorce nepřenesl do výchovy svých dětí a zkusil to jinak.
Můj taťka dlouhá léta byl a dnes opět je veřejný činitel, on sám pro mě v ledasčem je spíše odstrašující případ (životní styl, stále ve spěchu, značná vznětlivost, investice financí nesprávným směrem = zbytečné šetření na nesprávných místech, atd...), ale právě jeho autorita v mých očích a obavy z trestů mi daly v mnoha činnostech pomyslnou stopku, jinak bych asi dosti "kravila" a jsem si jistá, že bych toho zpětně nejspíš hodně litovala. Právě "vítr" z jeho osoby mě naučil jisté slovní obratnosti, pokory, značné obavy z následků, pokud bych se zapojila do nějaké špíny (sprejovat, krást a ničit mě nikdy nelákalo, ale na omamné látky jsem málem v určitém období kývla) a naopak posílil mé odhodlání v jiných věcech. Každý jsme jedinečný člověk, na někoho platí i jen příkladný život a dobré slovo, ale jiný potřebuje mít respekt k mantinelům.
Ano někdy funguje i odstrašující příklad. Každopádně mantinely se dají nastavit i jinak než fyzickými tresty, každé dítě je jiné a platí na ně něco jiného (například sousedovic dvojčata jsou tak povahové rozdílná, že víc už to nejde) a je asi naším úkolem postupně společně najít, co bude platit zrovna u našeho dítěte.
Chtěla bych jen ocenit a poděkovat Vám jak mile a hezky píšete. Je pěkné vidět, že tady v diskuzích píší i slušní lidé, kteří hned neútočí a nezesměšňují druhé.
Pravda je, že nikdy nikdo z nás nejspíš nedostal v tu onu chvíli facku rád. A on je rozdíl fackování (mimořádná reakce na cíleně nepřiměřené hrubé chování) a fackování (soustavná snaha cíleně trestat s účelem ponižovat). Táta na mě byl sám, mnohdy z mého pohledu až zbytečně tvrdý, ale jeho výchova mě naučila respektu vůči některým typům osob ve chvíli, kdy je to důležité, zlepšila mou určitou míru schopnosti diplomatického jednání, což se mi opravdu mnohdy hodilo a hodí a díky tátově výchově jsem se vyvarovala v dosavadním životě jistých zlých návyků, do kterých jsem kdysi málem (nezbývalo k tomu moc) spadla (jednalo se o braní drog, propichování si těla piercingy nebo tetování či např. vandalismus, k čemuž se mě snažili zlákat vrstevníci, abych mezi ně zapadla), jsem se vyvarovala právě především díky tomu, že jsem se bála tátovy reakce a naučil mě také věci vnímat jako nikoli hrdinství a být "cool", ale jako zbytečnosti, které nemám zapotřebí nebo až odporné zhovadilosti, kterými si můžu zbabrat celý život. Pravda, mezi vrstevníky jsem nezapadla, což mě tenkrát mrzelo, ale našla jsem svou vlastní osobnost a cestu, která se sice leckomu nepozdává, ale jsem za ni dnes ráda.
A vy myslíte, že vás tak vychoval tím ze použil fyzické tresty? Nebyl Vám spíš jen dobrým příkladem? Mě osobně spíš vadila představa, že rodiče zklamu než že bych se bála nějaké facky. Rodiče mi vysvětlovali proč je některé chování nevhodné nebo proč mi nechtějí něco dovolit (a vzhledem k tomu ze můj tatínek je policista a během své práce se potkává s různými věcmi měla jsem povoleno podstatně méně věcí než vrstevníci) dali mu důvěru a já tu důvěru nechtěla ztratit. Úctě a respektu k druhým jsem se naučila tím, jak se oni chovali k lidem kolem sebe. Řekla bych že určitou míru diplomacie jsem se naučila díky tomu, jak můj tatínek dokázal (a pořad dokáže) vyřešit problematické situace s ledovým klidem. Prostě řekla bych, že ze me vychovali dobrého člověka tím, že oni sami jsou dobří lidé.
Věřím, že Vás tatínek dobře vychoval a věřím, že to byl hlavně jeho dobrý příklad, kterým Vám jistě šel. ❤️
Vy všichni co tady obhajujete, jak Vás rodiče bili, vzpomenete si ještě, jestli Vás to opravdu vychovalo tak, abyste to (za co jste dostali) už nikdy neudělali? Nebylo to náhodou spíše o tom, že jste se příště jen víc snažili, aby na to rodiče nepřišli? (Není nutné odpovídat jen se nad tím zamyslet)
Já jsem dostala facku jen párkrát. Naprosto přesně si pamatuju tu poslední. Podívala jsem se na maminku a zeptala jsem se jestli se jí ulevilo nebo jestli mám nastavit druhou tvář. Otočila se a odešla. Od té doby jsem už nikdy žádnou facku nedostala. Sama už mám děti a vím, že to s výchovou není jednoduché ale snažím se fyzickým trestům vyhnout za každou cenu. Fackou se u nás totiž nikdy nic nevyřešilo!
Je rozdíl mezi tím, když bijete dítě páskem a obuškem a tím, že sem tam přiletí nějaká facka za to, že dítě neposlechne a dělá si co chce.
Mé děti jsem nikdy neuhodil bezdůvodně, prostě se řídím pravidlem "3× a dost". A samozřejmě, že mi to nedělá radost, ale kolikrát to slovně vyřešit prostě nejde. Kolikrát vidím matky, jak jejich výchovu absolutně nezvládají a jejich děti si dělají co chtějí. Jenže to pak není vina v dětech, ale v rodičích a pak z nich vyrostou drzí pa*chanti, kteří nemají žádný respekt k druhým a myslí si, jak mohou všechno.
Víte v okolí mam několik typů rodičů. A musím uznat, že děti, které rodiče nijak fyzicky netrestali jsou ( a vždycky byly) nehodnějšími dětmi v okolí.
S označením "prasete" jsem se setkala na všech pobytech (tábor, škola i školka v přírodě aj.). Všude se to dělalo. A nikdy jsme se těm dětem dál neposmívali.
Starší děti přijeli příští rok a těšili se, že zase dostanou oznak "prasete" 😄 a mladší děti si uklízeli, aby domů s odznakem prasete nepřijeli. Dělá se z komára velboud.
Takže výchovný prostředek k ničemu, když pak někdo přijede a schválně děla nepořádek aby oDznak prasete dostal? Ona je to vlastně odměna za to, že je dítě nepořádné, chápu.
To, že vy jste se neposmívala dál, neznamená ze se nikdo dál neposmíval…navíc tam byli jen samé malé děti.
A většině z nás, kteří nesouhlasíme s tím co je popsáno ve článku vlastně ani nevadí ten diplom, ale hlavně způsob jakým byl předán.
Článek o voze a vy o koze.
Je to stejné, jako když šéf svolá celou firmu a řekne, že se sešli, protože tři zaměstnanci si zasloužili odměnu. Vyvolá je k sobě a až pak řekne, že jako odměnu mají práci navíc a snížení platu. A pak vyzval celou firmu, ať skanduje "Fůůůůůůůj".
No vždyť ano v několika komentářích jsem to i psala a souhlasila s Vámi. Tady jsem ale reagovala na komentář paní kdy psala, že za prvňáčka uklízí maminka (a ano i to se muže stát) ale tím co udělaly učitelky bude trpět dítě, které by za to v tomto případě vlastně vůbec nemohlo. Bez ohledu na to kdo by za co mohl, tak něco takového si nezaslouží žádné dítě.
Pokud nechcete, aby na Vaše dítě řvali ostatní PRASE, tak by bylo fajn je naučit uklízet. Pak tomuto předejdete :)
Ano já se je to snažím učit (mají 4 a 2 roky, kupodivu mladšímu to jde o něco lépe než staršímu a vedu je oba stejně). Ale o tohle tady vůbec nejde. Jde o to, že paní učitelka ponížila děti před celým kolektivem a zadělala na případnou šikanu. Jsem ráda, že u nás v práci se chyby probírají v soukromí a když chtějí předat upozornění na co si máme dávat pozor nikdy nezmiňují, kdo chybu udělal.
Tohle jsou navíc děti v první třídě (ne že u starších bych ten stejný postup schvalovala), teprve si na školu zvykají. Třeba za to ty děti nemůžou, rodiče je k tomu nevedli a teď zbylých 8 let základní školy se jim budou spolužáci posmívat.
Zvláštní, že na táborech i školkách a školách v přírodě to zvládli pochopit všichni.
Navíc, určitě to nebylo tak, že měli bordel, učitelky nikdy nic a na konci jim dali diplom. Z větší části je na to "bordelář" několikrát upozorňován.
A i prvňáček si umí uklidit, když to za něho teda nedělá maminka, což je chyba na straně rodičů.
Ale pokud to za ně dělá maminka, tak to přeci není vina dítěte. A dítě je jediné, kdo tím bude trpět.
Pochybuji, že by učitelky chtěly dětem ublížit, spíš mi přijde, že chtěly udělat něco výchovného a úplně nedomyslely důsledky. Výtku přijaly, myslím, že to teď trápí nejvíc je samé, hlavně kvůli slzám dětí. Chybu může udělat každý a je třeba se z ní poučit a zkusit ji napravit. Taková sebereflexe by mohla být příkladem i pro naši vládu, třeba ministra školství: Nejsou místa na školách? Tak to asi děláme něco špatně, měli bychom to napravit a snížit si odměny. Nebo pro ministra zdravotnictví: Dlouhodobě chybí léky. Tak to asi děláme něco špatně, měli bychom to napravit a snížit si odměny.
Kdyby se trápila kvůli slzám těch dětí, tak by po tom, co se rozplakaly, přeci nepobízela ostatní děti, aby na ně křičely fuj, jak se píše v článku:
… „Žáci začali brečet, pak dala pokyn pro ostatní, aby na ně hromadně začali křičet ,fuj‘, a jako trest jim předala velký smeták a lopatku a nechala je pozametat schody,“ …
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Autor článku by si měl informace dohledat znovu a lépe. Seriál Případy mimořádné Marty běžel nejen na Voyo ale na jaře 2023 i v televizi. Nebo že by byl zrecyklován starý článek??
1 odpověď