Ta mláďata si medvědice vodila do obce, čili je naučila že je tam normální chodit. Do budoucna by byli nebezpeční. Nebezpečná zvířata by měla žít v přírodě v místech, kde mají své teritorium velké a ne je cpát do míst, kde je zalidněno. Tam musí hodně trpět. Buď se vyplašeně skrývat a nebo si na lidi zvyknout protože jim nic jiného nezbude a to je špatné, je to krůček k útoku na člověka. Problém bude za chvíli i s vlky. Již nyní chodí do obcí...
Muž by nejen při prvním seznamování a posezení v restauraci by měl platit, jinak jsem ho vnímala jako potenciálního lakomce a s takovým je opravdu těžké žít (můj první manžel). Neznamená to ovšem, že k dalšímu setkání dojde, mohou tam být vnímány i jiné pocity, které k seznámení nevedou. Možná proto muži vnímají ženy, které se i přes jimi zaplacenou útratu s nimi nechtějí dále sejít, že jim šlo jen o to, aby si dopřály a ušetřily. (I když nevylučuji, že takové některé nejsou.) A přiznám se, že s mužem, pokud při seznámení chtěl polovinu zaplatit, jsem se podruhé nesešla. (Jsem podruhé spokojeně vdaná, je to již 20 let.)
Donosit dítě, zvlášť v závěru těhotenství, neni fyzicky žádný med a to nemluvím o porodu. Děti mám dvě. Třetí bych už rozhodně nechtěla a pokud by mi byl znemožněn potrat, tak bych to brala jako drzost. Kdo může rozhodovat jestli si mám či nemám nechat dítě i kdybych neměla žádné? Chlap? Nábožensky založení lidé? Jsem ateista, ať si v tom udělá pořádek každý podle svého přesvědčení.
Blábol paní autorko. Pokud dochází ke katastrofě, každý myslí jen na sebe. V případě potopení Titaniku muži dali přednost nástupu do záchranných člunů ženám a dětem pod hrozbou zastřelením. Je faktem, pokud by někde dali přednost ženám a dětem kvůli záchraně jejich života, přežilo by jich daleko, daleko více. Jinak ženy a děti nemají šanci.
............................
PRIORITA 1: postižení se závažným krvácením, postižení s poruchou dýchání, postižení v bezvědomí, kteří sami dýchají, nebo začnou dýchat po uvolnění dýchacích cest.
PRIORITA 2: postižení při vědomí, neschopní samostatné chůze.
PRIORITA 3: postižení při vědomí, schopní samostatné chůze.
PRIORITA 4 (neošetřují se): postižení v bezvědomí se zástavou dechu i oběhu se v situaci s velkým počtem postižených NEOŠETŘUJÍ (neresuscitují).
Zdroj: Odkaz
Proč se ta hnusná doba pořád připomíná. Tahle jídla jsou k dostání i nyní. Průměrná hrubá mzda je dnes cca 42.000,- Kč, čistá cca 33.000,- Kč. Za to byste si koupili dnes 206 porcí smažených sýrů např. za 160,- Kč. Za plat (já měla kdysi 1.200,- Kč čistého) jsem si mohla koupit smaž. sýru za 8,- Kč 150,- porcí.
No to jsou pěkné bláboly v tom článku. Pokud nastoupí starý člověk není přece problém ho pustit, pokud jako mladý člověk sedím... A jestli někdo má problém s odmítnutím dotyčného ať si najde "psychiatra Chocholouška". Jsem několik let důchodce, mám problémy s koleny, není to vidět, špatně se mi stojí. Vypadám ale o dost mladší, snažím se jezdit kdy je nejméně lidí a také kdy nejedou školáci a studenti ze škol. Nepouští sednout, mají školní batohy vedle sebe, ale nemám problém je případně požádat aby si je dali na klín. Mám spíš problém já, pokud sedím, že vzhledem k tomu že vypadám mladší čekají starší osoby že je pustím sednout. Nepustím. Případně vysvětlím proč. Jednou se mi stalo, a to mi bylo 25 let, že mě pustil sednout pán o pár let starší než tenkrát já. Na mou odpověď, že nejsem těhotná, mi odpověděl: "Ale jste žena..."
Co to je za článek? Blábol. Nepodepsaný autor/ autorka asi nechodí nakupovat, poněvadž pokud by chodil/-a, tak by věděl/-a, že důchodci ten nákup zas tak v drtivé většině veliký nemají a jednou budeme staří všichni... Asi autor neví, že důchodci jsou v dnešní době aktivní lidé a případy které popisuje u kasy se týkají opravdu velmi starých lidí, je to skutečně velmi sobecké, autor hledí jenom na sebe...
Zase nostalgické vzpomínky jak bylo za socíku dobře 🙁 Nevím jestli autorka byla tehdy ještě dítě poněvadž neměla žádné trauma nebo již byla dospělá, já dospělá byla a trauma jsme měla. A každou zimu bylo více sněhu než dnes, podnebí se neoteplovalo jako nyní.
Autorka píše:
"Přesto za sebe mohu říct, že rozhodně nemám z té doby nějaké „trauma“. Domnívám se, že jsme si zimní období v dětství pořádně užili. Nemyslím si ani, že dnešní děti jsou tak moc jiné, než jsme bývali tenkrát my. Mají jenom daleko více možností, a tak dělají i spoustu jiných věcí. V jádru jsou ale stejné. Stačí se kolem sebe podívat, když napadne sníh. Také si rády vezmou pekáč (boby), sáňky, lyže a hurá na kopec a my se k nim rádi přidáme. Alespoň tak to chodí u nás doma."
.............
Je jiná doba. Kdysi bydleli lidé v jeskyni a byli blíže přírodě. K čemu to srovnávat s dneškem...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Od svých třinácti let jsem prožívala od mužů nejen zírání, ale i osahávání v MHD, pokřikování na ulici, pronásledování až k domu atd. Nyní je mi 65 let a mám klid. Výsledek všeho byl, že mám jakési vnitřní celkové pohrdání k mužům a déle mi trvá, než se mi tento pocit vůči konkrétnímu muži srovná k normálu.
Za ta léta jsem se naučila tyto obtěžující muže, ať cizí nebo kolegy, srovnat do latě, ale jako mladé holce, která se neumí bránit a neví co má dělat, mi to rozhodně příjemné nebylo a to zírání v MHD je opravdu pro mladou nedospělou holku opravdu až o strach jestli za ní dotyčný nepůjde. Což se mi i párkrát stalo.