Nerozumím. Připomínky k výběrku byly prošetřeny a zamítnuty. Čeká se na zákonnou lhůtu pro další reakci, ale ani ta již nemusí zamezit podpisu smlouvy. Takže další případné protiakce by se řešily již s podepsanou smlouvou.

Ale čekal jsem, že se EDF a West... ozvou. Nedej bože, že by se KHNP podařilo dokončit projekt včas a v dané ceně. To by byl světový problém a možná i vyhlášení války s jižní Koreou. 🙂

Dle článku byla chyba, např. v kontejmentu = stavební práce. 🙂

Bezpečnost práce v SAE je kapitolou samu pro sebe. Žádný občan SAE tam nepracoval. A ostatní je nezajímají. 🙂

I tak to dopadlo celkem dobře. A hlavně, byla to zkušenost pro práci venku. I když asi nepřenosná do EU. Zde to bude mnohem horší. 😉

Právě jsem zvědav na realizaci u nás, tedy v Evropském prostředí.

Nyní bude povolovací proces identický. Tzn. žádný rozdíl jestli se jedná o 100 nebo 1000 MW.

Stavba reaktoru bude jen mírně odlišná. Kontejment je stejný, jen menší. Reaktorová nádoba taktéž. Jen mlže být částečně vybavena a vystrojena. Zde by nějaká malá úspora být mohla. Ale není to nejdelší část výstavby. Napojení na další technologie bude taky podobné. jako u těch velkých. Takže, kromě velikosti, tam moc časových úspor nevidím.

Když porovnám stavbu čínských nebo korejských elektráren, kde to nevázne, tak moc velkých časových úspor se nedá očekávat.

A pokud se bude řešit byrokracie, aby byla "rychlejší", tak to pomůže i velkým reaktorům (ale, bohužel, zde jsem velký pesimista 🙁).

Pokud dojde k restartu jaderných technologií, je výhodné rozšířit i typy reaktorů. Vzájemně se pak doplňují vzhledem k různým nárokům na palivo. Některé vyrábí palivo pro jiné. Další likvidují odpad z jiných. Atd. Toto bylo hodně utlumeno odklonem od jádra. Tam, kde výzkum probíhal, byl i tak zpožděn. Přeci jen od tohoto výzkumu utekla skoro půlka světa (a to ta bohatší 🙁). Ve vývoji zůstalo Rusko, Čína a Indie.

Velké reaktory jsou standardizovány. Dostávají certifikaci na design a moc změn se tam nepřipouští. I proto jsem zvědavý na "naše" schválené. Konkrétní typ neexistuje a KHNP musí projít recertifikací upraveného modelu (neměl by to být problém, není to velká změna). 🙂

A plně souhlasím s tím, že trh vyžaduje reaktory různých výkonů. Ne vždy je vhodné nasadit ten největší. I když má nejlepší účinnost. 🙂

Děkuji za diskusi.

Bohužel, malé jádro to nezmění. Pokud je největší brzdou cena kvůli nedodržení termínů, tak SMR to odnesou ještě více. Jejich rozmach bude záviste na ceně a množství. A, alespoň ze začátku, to možná bude i ztrátové, jen aby se nabralo to množství. A jakákoli komplikace způsobí nebo zvýší ztrátu. A pokud se s touto technologií povezou problémy, tak se zastaví to množství = poroste cena = nebudou zakázky.

Takže, nutností je tlačit na dodržování termínů. A v tom případě je jedno, zda se jedná o velký nebo o malý reaktor. Mimochodem, ten navrhovaný od RR je skoro stejný, jako původní Dukovanské. Tedy i se stejnými nároky na výstavbu. A zda se určité prefabrikáty vyrobí ve fabrice, na základních stavebních pracech nic nemění (což bývá největší důvod zpoždění). 😉

Právě, že i v těchto segmentech je pro jádro využití. Při současné strategii (i minulé 🙂) je náhrada uhelného kotle, takovým reaktorem, smysluplná. Právě např. (tuším, že) Dětmarovice a Tušimice. ČEZ zde provádí průzkumné práce. A, předběžně, jsou tyto lokality vhodné pro provoz jaderných zařízení. Ohledně zabezpečení to nebude až takový problém. I současné uhelné elektrárny jsou brány jako strategické cíle a není to žádný "průchoďák". Dostat se do areálu je celkem problém (i oficiálně - vím to, měl jsem tam zákazníky 🙂).

Jak jsem psal. Tyto reaktory nebudou vyrábět levněji, ale jsou schopny doplnit stávající energetický mix. Při ústupcích na efektivitu provozu, mohou být rychle regulovatelné ve velkém rozsahu, což by skvěle "vyměnilo" současné uhlí, aniž by to výrazně změnilo jejich regulační vlastnosti.

Datová centra jsou i v Evropě. Nelze řešit jen zdroje v Americe. Takže tito giganti, pokud se jim tato strategie osvědčí, budou chtít obdobnou i v Evropě. Ale je otázkou, jak se k tomu u nás postaví vedení EU. Pokud stejně, jak ke každé inovaci, tak se stávající datová centra asi přesunou do Afriky. 🙁

Jedna velká elektrárna je nebezpečná. Její odstávka nebo porucha ohrozí celou soustavu. Je výhodné mít více velkých bloků, které jsou schopny se částečně zastupovat + plus dost malých s regulační schopností + zbytek. 🙂 Navíc to řeší i nároky na vedení.

Děkuji za diskusi.

To, co popisujete, je jen teorie. Není problém standardizovat i velký projekt. Ale při kusové výstavbě to postrádalo smysl.

Jaký je rozdíl pro chlazení 1GW bloku nebo 2x 450MW či 5x 200MW? Koncepce je stejná a pokud s tím nepočítáte, tak zapomeňte na modularitu (což není vždy nutné 🙂), Ale chlazení musí mít i stávající uhelné elektrárny. A taky dle výkonu. 😉

A poslední předpoklad, že se budou moci postavit blízko měst nebi i v nich. Dle současné legislativy se nerozlišuje velikost a ke všem jaderným zařízením se přistupuje stejně a to včetně souhlasu obyvatel. I když má u nás jádro velkou podporu, tak je nemalá skupina, která to nebude chtít za svým dvorkem. Případně z naší legislativy vyplívají určité předepsané vzdálenosti a pod. A pokud se nezmění, tak to k městu nedáte. (A pokud se změní, tak to mlže zlevnit i velké bloky 🙂).

Mimochodem. Technologicky není velký rozdíl mezi velkým a malým blokem. Musí se betonovat a osadit stejné technologie. Jen mohou být menší. Tím i rychlejší a levnější. Co se týká úspor z množství, tak sám RR před pár lety, když rozjel vývoj tohoto SMR uváděl, že, aby se to začalo vyplácet, potřebuje objednávku na cca 200 reaktorů. O kolik by klesla cena velkých reaktorů, kdyby se jich budovaly desítky? 🙂

Nic proti. Jsem zastáncem SMR. Jen není dobré podléhat iluzím a myslet si, že nahradí velké. K tomu nejsou určeny. 😉

Ano, tak to bylo. Škoda, že se to nedotáhlo do konce. Rozvojové země mohly již řešit svůj rozvoj a své energetické potřeby jádrem a ne fosilními zdroji. Což dost narušuje "zelené" zítřky. 🙂 Ale myslím, že Dětmarovice či Tušimice by jej uživili. A taky s tím ČEZ počítá. Tedy, dělá přípravné práce. Dle současné legislativy, to trvá cca 10-15 let. To se stihne odladit.

ČEZ je zainteresován i v dalších projektech. Otázka je, zda v nich nyní zůstane nebo se bude soustředit jen na RR.

I to je možné. Ale pro tento trh by to nebyl problém. I kdyby se JF rozjela dle současného plánu (myslím ITER a dále), tak tento "funkční" prototyp má být spuštěn a testován kolem roku 2030. A prvních 10 let bez fúzních reakcí. S těmi se má začít až v roce 2040 a bude se ladit provoz. Na základě těchto zkušeností má vzniknout projekt na funkční elektrárnu DEMO. Ta se bude realizovat již při probíhajících testech na ITERu a má zakomponovat zjištěné konstrukce a procesy pro výrobu energie z fúze. Když dobře, tak 2050, spíše 2060. A až na tomto základě se začnou projektovat komerční elektrárny. A to je předpokládaný harmonogram v případě, že se nic dál nezdrží (což zatím stále probíhá, při harmonogramu z roku 2016 měl ITER fungovat od příštího roku 🙂).

A i když budou projekty životaschopné, tak výstavba a saturace bude probíhat přirozeně (= pomalu). Budou to velké a drahé projekty.

Tzn., že než se bude fúze významně podílet na dodávkách energií, tak dožijí stovky klasických reaktorů všech velikostí. 😉

Proto vypadá uvedené řešení vhodné k rychlému nasazení. Je to "stará" osvědčená technologie, která si vystačí s "běžným" obohacením.

Pro změnu, zase není tak "malá". 🙂

Ale jinak máte pravdu. Technicky není problém udělat reaktor s velkou mírou regulace i s vysokou rychlostí. Problém je, že je to na úkor efektivity (proto se to u velkých nepožadovalo 🙂). Proč budovat velký zdroj, když ho pak provozuji z 20%? Vždyť je to mrhání investicemi a prodlužuje to návratnost! 🙂

U těchto aplikací se jedná o vojenské konstrukce, které mají schválen provoz na těchto plovoucích platformách. Využívá se vysoce obohacené (drahé a teroristy žádané 🙂) palivo. To by asi, na okraji Prahy, neprošlo. 😉

Což je problém všech mini a mikro reaktorů.

Mám dojem, že na něm taky spolupracuje. (Alespoň investičně.) Je to jiná technologie a jiný energetický segment. Není to konkurent RR.

Otázka je, zda bude pokračovat nebo omezí další investice.

Jak jsem psal výše. SMR nebude levnější, na jednotku výkonu, než velký reaktor. Je to doplňková technologie. Pokud to bude možné, může nahradit kotel ve velkých uhelných elektrárnách (záleží na legislativě). Reaktory v uvedené velikosti jsou, právě díky té velikosti, celkem rychle realizovatelné, protože nepotřebují nic vyloženě novátorského a neznámého. Vychází se ze stávající konstrukce a stačí "běžně" obohacené palivo. Se vším je zkušenost.

Zapojení místního "průmyslu" je možné na stavbě a netechnologických dodávkách. Modulárně se bude stavět "jen" dodávaná technologie (reaktor s příslušenstvím + parogenerátor a možná turbogenerátor - zde nevím, zda je součástí technologie 🙂).

"Nižší" pořizovací cena umožní investičně rozjet i státům a firmám (pokud to legislativa umožní), které by na velký neměli. A současně bude možnost rozšiřovat (pokud se to osvědčí). A ano, velký by vyšel výhodněji. 😉

Pro reaktory s nižším výkonem a typu, že se přiveze kontejner, složí z kamionu a zapojí k rozvodné síti, je úplně jiný trh. A taky vyžaduje úplně nové, civilní, technologie, které, zatím, neexistují. Aby se dal řídit štěpná reakce v malém prostoru, tak vyžaduje vysoké obohacení. Což je jeden z problémů, proč vojenské reaktory, např. z ponorek, není možné použít v civilním sektoru. takto obohacené palivo je velmi žádané každým teroristou = velké nároky na ostrahu, což není u vojenských aplikací, z principu, problém, ale v soukromém by to bylo velkým problémem. 🙂

Ale taky na ně, doufám, dojde. 🙂

Máte pravdu, ale jen částečně. SMR nemají nikdy konkurovat velkým reaktorům. Na to nejsou určeny. Pokud se to někde zmiňuje, tak je to jen PR, aby uklidnili odpůrce velkých reaktorů. 🙂

SMR má být doplňkem velkých reaktorů. Jejich technologie by měla být flexibilnější (i za cenu nižší efektivity), aby nahradily uhelné zdroje.

Otázka je, zda to umožní legislativa. Se stávající to nebude tak jednoduché (a s "volnější" by byly levnější i ty velké reaktory 🙂).

Firma se netuneluje. Jedná se o investice, což je běžná činnost a je nutná pro udržení pozic na trhu a zajištění nějakého rozvoje. Firma, která neinvestuje a nerozvíjí se, zanikne.

Spotřebitelé nedotují, ale platí za služby, dle platných podmínek, které definují naši zákonodárci. Že to umožňuje "nemorální" zisk, který následně stát zdaní speciální daní na tyto "nepřiměřené" zisky je jen důsledek nedostatečné transparentnosti energetického trhu, pokřiveného různými dotačními toky.

Ale výsledek je, bohužel, pro spotřebitele stejný, jak popisujete. 🙁

Nemusí to znamenat konec uvedených technologií. Vesměs se jedná o celkem "revoluční" technologie, které k realizaci mají ještě dost dlouhou cestu. Navíc, jejich výzkum se dá použít i jinde. Neznamená to, že jsou tyto investice ztraceny. Jen daný projekt nemusí být realizován. Ale pro zajištění "investorů" musíte předkládat "konečný" produkt. 🙂 A ani uvedené "konkurenční" projekty nejsou ve stavu, kdy by byly blízko realizaci (viz demonstrace obchodní spolupráce na realizaci NuScale a následné ukončení "výstavby").

ČEZ i RR nabízí odzkoušenou a ověřenou technologii, která je blízká certifikaci a realizaci. A, jak autor správně poznamenal, výstavba v Temelíně je demonstrační projekt, který se pak nabídne zákazníkům. Ukáže se jim kompletní postup realizace projektu a možné ""odladění". Bez toho to nikdo "nekoupí".

Dále má autor pravdu v tom, že SMR budou vždy vyrábět energii dráž, než velké reaktory (proto se ty velké vyrábí 😉).

A uvedené "spláchnuté" technologie s výkonem do 100MW (tedy spíše energetické mikroreaktory) jsou technologicky ještě dost daleko. Čím menší je velikost reaktoru, tím vyšší musí být míra obohacení paliva = vyšší náklady, nižší bezpečnost (žádaná surovina teroristických organizací) = vyšší nároky na zabezpečené (zapomeňte, že to bude někde na kraji okresního města 🙂).

Zajímal by mě vývoj externě vybuzené štěpné reakce. Tedy reaktory s externím zdrojem neutronů. Ty by mohly být dostatečně malé a bezpečné. S velkým výkonovým rozsahem. (Možná by šly použít i v eautech místo baterek. 😉

Ono je to obráceně. Tato, více jak polostátní, firma celkem dost dotuje státní rozpočet. Stát na tyto "akvizice" nedal ani korunu. 🙂

Ano, máte pravdu. Jedná se o reaktor BES-5 - váha 395kg, obohacení Uranu 90% a více. Účinnost kolem 5% (100kW tepelný - 1,3-5 kW elektrický). Použit cca 35x.

Ale potvrzuje to, co jsem psal.

Sověti technologii malých reaktorů zvládali skvěle. Jejich systém emise neutronů pro rentgenové lasery byl geniální a po skončení studené války Američany dost překvapil. Umožňoval několikanásobné použití = výstřel. USA měla projekt jen na jedno použití a pak došlo k destrukci. 🙂

Na druhou stranu již uvažovali a zkoušeli i jaderný pohon. Vzhledem k problémům s radiací a velkou hmotností toho nechali. Ale principiálně to fungovalo. 🙂

Posílat jaderné reaktory do vesmíru si mohla dovolit jen armáda a to ještě v zemi, kde se nemusela veřejnosti zodpovídat. V případě havárie by se to svedlo na Američany. 🙂

Naštěstí se situace i technologie dost mění a doufám, že se podaří najít vhodnou technologii.

Na řízeném "rozbíjení" jader těžkých radioizotopů. Bez speciální konstrukce reaktoru by se štěpná řetězová reakce nerozběhla a celý "reaktor" by mohl sloužit jen jako radioizotopová termální baterie (ty se "běžně" ve vesmíru - a ne jen tam, ale již ne tak běžně 🙂 - používají).

Je velký problém, rozjet, udržet a řídit štěpnou řetězovou reakci v "malých" reaktorech při rozumné účinnosti. A většinou se pro to potřebuje vysoce obohacené (a tím i pekelně drahé a nebezpečné)

palivo. Pro armádu to není problém. V civilním sektoru již ano. 😉

Jeho knihy jsou pravé! 😉