když jsou děti starší, tak absolvují pohovor s psychologem. Tam mimo jiné se probírá i tohle téma. Moje nejmladší dcera (jediná nezletilá) se rozhodla žít s maminkou, ale zároveň uvedla, že se chce stýkat i se mnou. U soudu se k tomu pak přihlíží při stanovení péče. Rozsudek byl kompromis. Dcera zůstane ve výhradní péči matky a matka nebude bránit ve styku s otcem. Realita? S dcerou se nemůžu setkat, protože si to maminka nepřeje. Po půl roce hovorů s dcerou, kdy jsem ji nabízel různé alternativy na schůzku, včetně toho, ať si sama vybere termín a místo mi jen oznámila, že to nejde. Nakonec jsem ji na sebe nechal veškeré kontakty a ujistil ji, že kdyby cokoliv potřebovala, tak se stačí ozvat. Bohužel se už neozvala. Po konzultaci s psycholožkou jsem to vzdal. Prý snad v budoucnu se ozve, ale chce to prý čas.
Já jsem to nevzdal a přišel do školy slavit narozeniny i s dortem a zmrzlinou pro celou třídu. Ředitelce školy jsem sdělil, že dle soudního rozhodnutí mám čas na schůzku s dcerou a ať mi nebrání, jinak volám policii a jdu do soudu i se školou.
Výsledek? Dcera byla určitě zmatená, ale když jsem to opakoval po týdnu, pak dalším a dalším, teď mi volá sama a docela hezky si ten čas spolu užíváme.
Oni ty psychologové neumí a nechtějí pracovat s matkou, která to dítě otci odcizuje, a raději si vymýšlejí nestabilní emoční stav dítěte. Nikdo tomu dítěti neřekne, co s tím vším po rozvodu má dělat.
A jak víte, že stabilní prostředí nemá v novém bydlišti matky, u svých prarodičů. Že tam nemá lepší podmínky, zdravější životní prostředí,pokud jsem správně četla bydlí v rodinném domě prarodičů. Že se tím nezlepší i finanční situce matky a dítěte. A že zde nemá dítě kamarády atd. ?
Ach jo, já to vím moc dobře na příkladu svých dětí, když jejich matka jednala podobně, s tím, že je odvezla ještě dál, tak asi 1350 km na východ na území Ukrajiny. Z domu, který jsem postavil v ČR, se děti ocitly ve 2kk bytě v starém sovětském paneláku, který jeden z těch "milujících" prarodičů dostal od komunistické strany sovětského svazu v roce 1983.
Pokud to otec dotáhl až k Ústavnímu Soudu, dokážu si docela dobře představit tu "milující" babičku a dědu a také mamku... Smutné je, že dítě to všechno najednou má také akceptovat a tvrdit, že má tyhle "zakazane_slovo" rád.
I když nad hlavou létají rakety a KAŽDOU NOC drony typu Shahed... jako v případě mých dětí...
Ale co už, tatínek dům v ČR prodal a maminka si na Ukrajině koupila penthouse 😮
tak se modlím, aby Shahed nezasáhl ten penthouse, jinak s tím nemohu nic udělat...
Přečetla jsem si jen pár komentářů, ale jako doprčic... každý se ohání jen právama rodičů. Kde je právo dítěte si říct s kým a kde chce být? Dle věku dítěte se může už vyjádřit a pokud chce být s mámou, tak ať je... samozřejmě, že pokud není určen styk dítěte s otcem, tak ok běžte k soudu, ale napřed si v klidu promluvit, pokud je to možné....
Dávat dítěti právo v 10 letech rozhodnout se zříci jednoho z rodičů, je brutální. Dejte mu také právo rozhodnout, zda chce být očkován jehlou, nebo raději ne... Nebo právo vybrat si jít ráno do školy nebo zůstat v posteli...
vidím jediné řešení, které je vaší zemi možné. Úplatky. Evidentně to jde, když je u nás tolik mladých, bojeschopných a jen s jedním dítětem... Já jsem zrovna ten typ člověka, který smeká před odvahou Ukrajinců bránit se Putinovi, dvakrát smekám před těmi, co se od nás vrátili a šli bojovat, ale také nemám vůbec nic proti těm, kteří bojovat nechtějí a chtějí jen v míru žít a vychovávat svoje děti, třeba i u nás.
Úplatkem v současné době asi 300 000 Kč se dá dostat ven, ale pak byste byl jako ti, kteří se tam u vás "skrývají". Velvyslanectví v Dejvicích byste obcházel obloukem, a třeba vzdát se ukrajinského občanství by vůbec nešlo.
Já jdu tou právní cestou a prostřednictvím soudů dokazuji, že jsem 25 let bydlel v ČR, aniž bych změnil občanství. Tato soudní cesta je jaksi jediná možnost bez uplácení vyřešit jednou provždy vztahy s touto zemí...
Pokud jste Ukrajinec a Vaše žena také, tak budete muset dodržovat rozhodnutí ukrajinských soudů a institucí, pochybuji, že Vám v ČR někdo pomůže.
Co bylo možné, to jsem udělal, v České republice v tom pomáhá např. umpod.cz. Jediná cesta byla podat žádost na ukr. prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ČR o návrat dětí. Tam není rozdíl, má-li dítě/otec občanství nebo trvalý pobyt. Tady jde o to, že Ukrajina ignorovala tu Haagskou úmluvu. Bylo by dítě a otec Čech, dopadlo by to stejně.
Takže, pokud se žena stane matkou, pozbývá základních práv, m.j. i zvolit si bydliště podle svých možností a preferencí. Podle průběhu této kauzy, je zřejmě povinná žít třeba i v nevyhovujících bytových podmínkách, bez možnosti odpovídajícího zaměstnání s leším výdělkem, bez možnosti využít pomoci rodiny, třeba i mnohem lepšího bydlení a to i pro dítě, pokud s tím nebude otec dítěte souhlasit. V dikci této kauzy je žena momentem porodu nesvéprávným člověkem. Jaké lepší propopulační opatření ještě přijmout? Trochu to zavání právem šária.
Ne, ale její práva se odvozují od práv dítěte!!!
Dítě má právo na oba rodiče a nikdo by neměl dítěti ublížit tím, že např. pomlouvá otce.
Dítě má právo na stabilní prostředí, kde vyrůstalo, na své kamarády atd. atd.
Co je na stěhování protizákonné? A je tak neobvyklé, že se žena po rozvodu odstěhuje k rodičům? Holt smůla, že si našel ženu z opačné strany republiky a že se s ní rozvedl. A desetiletý kluk už může říct, u koho chce zůstat, ať se zeptají jeho. A proč se vlastně otec neodstěhuje za ním?
Ptali se toho kluka před tím, než ho stěhovali?
Moje bývalá manželka odvezla před covidem děti, kteří se narodili v Praze, ke svým rodičům, 1350 kilometrů na východ, na Ukrajinu. Přesto, že jsem podal žádost na Českém min. justice podle Haagské úmluvy o okamžitý návrat dětí do jejich obvyklého prostředí, ukr. soud úmluvu nepřijal a stanovil mi harmonogram styku s dětmi, který bývalá manželka ignoruje.
V únoru 2022 přivezla děti zpět do České republiky, ale po třech měsících pobytu v Praze se opět vrátila na Ukrajinu. Měl jsem štěstí a strávil jsem s dětmi v Praze měsíc, když ukrajinský soud nařídil matce zajistit mi kontakt s dětmi aspoň po telefonu, během té akutní fáze války.
Abych mohl vidět a komunikovat se svými dětmi, musel jsem se vrátit na Ukrajinu v listopadu 2022, a od té doby jsem volal zde policii min 16krát, abych nějakým způsobem ovlivnil bývalou manželku, ale stále jsem nedosáhl toho, aby dodržovala soudní rozhodnutí, místní OSPOD mě ignoruje, škola a pediatr ignoruji, sociální psychologové také.
V důsledku toho všeho jsem povinen platit alimenty, nemám žádné rozhodovací pravomoci ve výchově dětí, povinen bránit ukrajinské území, ale moje práva ignorují ti, které já mám vlastně chránit. A navíc mě nepouštějí ven ze země, v podstatě domů, do České republiky...
Poradite, prosím, jak byste jednali v takové situací?
Žiji v České republice od roku 1998, můj syn se narodil v roce 2010, oba chceme do ČR. Máte, prosím, nějakou radu i pro syna 14 let, který není hloupý, všemu určitě rozumí a bránit tuto zemi se mu nechce. Má rád Českou republiku, kde vyrůstal, a měl kamarády, klid na učení a hlavně mír. Děkuji
Flores je z nich nejhezčí, Sao Jorge je taky zajímavější než Terceira, jako vlastně asi všechny Azorské ostrovy. Svědčí o tom i nejvíce nemovitostí na prodej právě v Angra de Heroismo.
Flores je skvělý, ale letět tam určitě stojí za to hlavně v sezóně. Místo hlavy po návratu budete mít krásnou modrou hortenzii :)
Zajímala by mě jedna věc. Když čtu ty komenty tady, jak je matka hysterka a chudáček otec .
Kdyby tomu dítěti ublížil budete pořád hájit otce ? Znáte snad pána osobně , že víte jak moc ho miluje a že se jen nechce pomstít ex za rozchod? Proč nemá stridavou péči? Proč ho má matka ve výhradní? Zde se jen ozývá pláč ukřivděných chlapů co jim to v životě evidentně nevyšlo. Ale kdyby to bylo obráceně. A v péči ho měl otec a odvedla si ho takhle matka je to pak v pořádku ? Poznáte snad z článku , že má o dítě celou dobu zájem ? Já znám dost chlapů co několik let dělali mrtvého brouka a prcka neviděli , ani koruna na prcka a pak si najednou hráli na tatínka.
Takže bych se zase uklidnila pánové.
Jedna věc je, když bývalého partnera pomlouvají všude možně, to není v pořádku, ale nechme je to dělat.
Nesmí ale taková pomstychtivá dáma říkat nepravdu a pomlouvat otce před dětmi, protože tím ublíží právě dětem, a ne bývalému.
Zajímala by mě jedna věc. Když čtu ty komenty tady, jak je matka hysterka a chudáček otec .
Kdyby tomu dítěti ublížil budete pořád hájit otce ? Znáte snad pána osobně , že víte jak moc ho miluje a že se jen nechce pomstít ex za rozchod? Proč nemá stridavou péči? Proč ho má matka ve výhradní? Zde se jen ozývá pláč ukřivděných chlapů co jim to v životě evidentně nevyšlo. Ale kdyby to bylo obráceně. A v péči ho měl otec a odvedla si ho takhle matka je to pak v pořádku ? Poznáte snad z článku , že má o dítě celou dobu zájem ? Já znám dost chlapů co několik let dělali mrtvého brouka a prcka neviděli , ani koruna na prcka a pak si najednou hráli na tatínka.
Takže bych se zase uklidnila pánové.
Primo ty chlapy všechny znáte, jo? 🙂
Nebo spíše ta informace se k vám dostala od těch bývalých?
Já znám málo takových žen, co řeknou po rozvodu něco dobrého o svém bývalém.
Přeji malému Markovi a Adrianu krásnou dovolenou. Měli by poslat policii fotku... že dítě je v pořádku a šťastné i s tátou. Dítě bude nadšené, to mi věřte. Soudci a ospodu rozumu vyhodnotit, čeho je žena schopná, a nastavit to tak, aby měl Adrian oba rodiče.
Matce by bylo dobře udělit pokutu, protože zaměstnává zbytečně mnoho lidí, včetně policistů, a zřejmě odmítá se s bývalým manželem domluvit.
Ani psychologové nshledali, že by matka syna proti otci štvala. A vy to na dálku diagnostikujete?
Ano, s přesností 99,8% vám garantuji, že matka synem manipuluje a vlastně ho psychicky týrá. Zřejmě je spokojena, když syn svého otce nechce vidět.
všechno jde, pokud člověk chce... dotáhnout to k soudu a nechat soud takto rozhodnout může jen hodně pomatená "matka"
Nejsou žádné strigy,Je to vina rodičů ,nejvíc matky.Nikdo za vás nemůže nic řešit ale jen oni dva se musí domluvit a ne svému synovi ničit život.
Souhlasím, je možné, že v tomto případě matka nese odpovědnost za zhoršení vztahu mezi otcem a dítětem a za to, že otec nemá po celou tu dobu přístup k dítěti. Rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a péči o dítě, a je důležité, aby se v případě problémů snažili spolupracovat a řešit je v zájmu dítěte. Je-li otec omezován v kontaktu s dítětem bez oprávněného důvodu, může se obrátit na právní prostředky k uplatnění svých práv a zajistit, aby byla zachována rovnováha a vztah s dítětem obnoven.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Let the Hunger Games begin!