No pamatuji, si jak v 89 na náměstích vykřikovali, že vše pro rodinu a nakonec znižili rodičovské přídavky, uživit v té době, kdy zanikaly podniky ve velkém a nezaměstnanost velká byl problém, doma jsem ještě pro soukromníky dělala účtovnictví., Myslím, že děti mají dnes všechno a i té volnosti a přehnané demokracie
Moje děti nemají všechno.Mam dvě práce,aby zaplatila hypotéku a rekonstrukcí.a to hodně věcí opravit nemůžu,není z čeho.musim platit půjčku.Od jejich otce dostaneme peníze ,ale víc chtít nemůžu,když žije svůj život a na nás se vykašlal.Tak žádné dovolené ani výlety.Zijeme skromně.
Kdyby se to soukromému sektoru nevyplácelo,tak tyto služby nebudou poskytovat.Tak ono.je to jednoduché.Ano,potřeba těchto služeb narůstá,tomu rozumím a nemám nic proti soukromé službě v tomto oboru.
Ja zas proti soukromému sektoru v tomto oboru něco proti mám.Platy pečovatelek jsou hrozné.Ano,myslím vydělají na tom moc dobře,ale pečovatelka pro ně jen otrok.
Chceme luxus v podobě takřka bezmezné svobody ve všem: ve svobodě slova a projevu počínaje a cestování konče. Chceme se mít dobře, mít skvěle placenou a hlavně ne fyzicky namáhavou práci, chceme mít nízko hrazené zdravotnictví, zubaře pokud možno zadarmo, nejmoderněji vybavenou armádu, chceme jít do důchodu co nejdřív nebo spíš vůbec nepracovat a žít ze sociálních dávek velikosti průměrného platu, atd. To všechno bychom chtěli, ale najednou zjišťujeme, že nám ve stáří a nemohoucnosti nestačí důchod ani na pokrytí nákladů ve starobních zařízeních.
To sice možná chceme,ale nikdo to nemá.a tak každý jen Dre v práci,platí a platí i toho zubaře kt bůh ví o době myslí že je bůh,vystudoval zadarmo a ty plat a plat.nejdou chudáci,za ně se nebojte.tak my platíme a platíme daně,a vše dokola.a zjistíme na důchod,že stát na nás zvysoka Kali.
Mě (s maturitou) propustila zaměstnavatelka tři roky před důchodem. Pracovala jsem od 57 let u soukromé majitelky domova důchodců. Ona dostávala od ÚP na každého zaměstnaného uchazeče rok mzdu na zaučení. Abych mohla práci vykonávat, musela jsem absolvovat do 6 měsíců od nastoupení tříměsíční kurz pracovnic v sociálních službách (200 vyuč. hodin v učebně mimo obec + 30 hodin praxe v soc. zařízení). Dostala jsem Osvědčení pro práci v soc. službách, čímž jsem splnila podmínku zaměstnání. Když mne přestal ÚP po roce platit, byla jsem pro majitelku neefektivní a dostala jsem výpověď. Smlouva mi byla prodlužována po 6 měsících. Když vypršela smlouva majitelky s ÚP, platila mne půl roku ze svého a pak smlouvu ukončila a přijala dalšího uchazeče o zaměstnání. Za rok a půl jsem odcházela s minimální mzdou - tři roky před stanoveným důchodem. Musela jsem se opět přihlásit na ÚP. Šla jsem o 2 roky dříve do důchodu - v 59.letech - místo v 61. I když jsem měla odpracováno 37 let (místo požadovaných 35), za předčasný odchod do důchodu jsem krácena o cca 1000 Kč. Pečovala jsem o lidi s parkinsonovou a alzheimerovou chorobou, lidmi imobilními či dementními, a to ve 12hodinových směnách. Při mé váze 62 kg jsem dopomáhala klientům s vyšší váhou do vozíků, pokud upadl, tak postavit na nohy pokud měli dekubity, museli se celou směnu po dvou hodinách polohovat na lůžku. V 67 letech odchod do důchodu z této profese si nedokážu ani představit. Noční směny, psychická i fyzická námaha je zatěžující pro zdravé lidi v produktivním věku, natož v 67 letech, kdy už sami potřebují péči.
Co my,pečovatelky...vimeyjaky to těžký chleba je.A soukromníci -tp nejhorší,co může být.Nwzavidim vám.Ale my v práci též se ptáme,jak s takovou těžkou práci dotáhneme do 67.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Sranda v tom,že v Česku cukrovary se zavírali.Třeba v Ivanovicích na Hané jeden znám.A jejda...bez cukru nebudeme😂