Nic proti dětem, sám mám (zatím) tři vnoučata, ale dnešní zážitek z autobusu mluví sám za sebe: jedu autobusem, proti mně malé dítě, mladá maminka zcela ignoruje, že synáček kýve nožkami a občas mne kopne; na moje ohrazení neraguje ani dítě (u toho bych to ještě chápal), ale ani maminka (podle věku na dnešní dobu mladá). Když jsem dodal, že se nic nestalo - to jako kdyby se dítě nebo matka chtěli omluvit - tak se matka jen zarděla, ale koukala na mne způsobem, co jsem si to dovolil. A dítě jen civělo, protože mu asi nikdo z rodičů nevysvětlil, že do lidí v MHD se nekope, a když už se tak stane, je slušné se omluvit.
Autor píše o kuřácích cigaret, že jich uživatelé vykouří 10, 20 nebo i více. Dobrá. A chce autor zakazovat také kouření dýmky či kvalitní doutníky, s nimiž se nespaluje papír? Já si dám tak jednu dýmku za týden, výjimečně častěji, ale v zimě také nekouřím i několik týdnů. I to je podle autora zločin? ;-P
Byl jsem u přátel v Rakousku. Přijeli jsme z výletu do Sparu nakoupit, žíznivá kamarádka (bylo strašné vedro) vypila hned v obchodě láhev nějakého pití, prázdnou láhev vložila do vozíku a u pokladny nechala namarkovat - zcela bez problémů, je to tam normální, nikdo z toho nedělal vědu. Co se týče promačkávání plodů - u nás obchodník (např. Albert) dává do prodeje i evidentně měkkou cibuli, takže před vložením do vozíku ji zkouším (lehce!) prsty, některé kusy jsou zcela jasně nahnilé - a při těch přepálených cenách chci za svoje peníze dobré zboží. Ovoce či brambory prohlížím visuálně, jsou tam viditelně špatné kusy - holt chtějí prodat naprosto vše, i špatné zboží. A v tomto duchu bychom mohli pokračovat. Třeba tím, že když mi obchod namarkuje víc zboží, než kupuji, či mi markuje zboží, které zřejmě ve vozíku nemám, přejdou to jako omyl pokladní - ale běda, kdybych měl třeba o rohlík více! To by na mne pomalu volali policii :-/
Absolvoval jsem dva roky vojny před více než 40 lety, u železničního vojska, které bylo užitečné - obnovovali jsme trati po republice; a jak nám říkali civilní ajznboňáci, bez nás by asi moc tratí v pořádku nebylo. Tam se dalo i něco vydělat krom žoldu, a na šikanu při té práci nezbývaly síly (to, co bylo, nestálo za řeč). Tratil kreslili a připravovali absolventi, kteří to vystudovali, mnoho kluků tam získalo papíry na lokomotivy, podbíječky apod., mnozí v civilu u dráhy zůstali.
Ano, dva roky byly příliš dlouhé, ale byl to (nedobrovolný) předěl mezi dospíváním a dospělostí, taková iniciace. Člověk byl hozený z navyklého prostředí a musel se s tím sám vyrovnat. Na vojně se setkal s lidmi, se kterými by nejspíš moc do kontaktu nepřišel. Jinak souhlas, idiotů mezi důstojníky i mezi mužstvem bylo dost...
Nejenže dobré filmy byly dabované ve slovenštině, ale v tomto jazyce vycházely i dobré knihy. A navíc kromě častých výletů do Felvideku/Horních Uher jsem tam strávil před 40 lety dva roky na vojně... Ale když se mezi sebou hádali třeba Záhoráci, Spišiaci a Východňári, tak se člověk občas nechytal (a do toho slovenští Maďaři od Žitného ostrova až po Leles).
Jistě, máte v mnohém pravdu. Obchod má právo se bránit, a jestliže někdo něco ukradne, má za to být potrestán. Ale jakou ochranu má zákazník před praktikami zaměstnanců u pokladen, kteří - údajně neúmyslně - namarkují vyšší cenu za zboží, nebo dokonce namarkují zboží, které jsem si evidentně nekoupil - jejich odpovědí je, že se spletli, a tím to končí. Kdybych se ale snažil já vzít si něco, co jsem nezaplatil, hned je z toho problém. Nekalých praktik obchodníků je celá řada - třeba jiná cena na regálu a jiná cena u pokladny. Je přece ale právně závazná ta cena, která je u zboží - proto (poučen z krisového vývoje) si v některých případech cenovku u zboží vyfotím, takže jejich taktika, že rychle vymění (ne)platnou cenovku se jim nezdaří. A ze strany zákazníků bych poukázal na nešvar braní psů do prodejen (na to ochranka obvykle odpoví, že to je marný boj).
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ani zadarmo... 😕