V článku je uvedeno: “ Pochází z jiného prostředí, které náboženskou tolerancí neoplývá a v němž je hodnota života jiná.” To je sice možné, jen mi přijde pokrytecké samozvaně nás středoevropany pasovat do nějaké výsostné pozice. Není to tak dávno, co zde propukla 1. i druhá světová válka, pak půlstoletí komunistické diktatury. Ano, je to pár desítek let zpět. Ale zas to bylo prý docela výživné. A je tomu zhruba jeden rok, co jeden z nás, kteří jsme tak úžasně nábožensky tolerantní a tolik milujeme život, naložil svůj zbrojní arzenál do tašky a postřílel své spolužáky. V čempak je to jiné? Prostředí skvostné, tolerantní, život oslavující, jen se jeden jedinec nepovedl?

Přemýšlím, zda by nepomohlo, kdyby si politici zvýšili platy. Tentokrát ale pořádně, žádná ušmudlaná procenta! Kdyby je totiž zvedli opravdu hodně, statisticky to pohne nahoru i s průměrnou mzdou! Třeba by takovýmto manévrem bylo opravdu možné dohnat v průměrné mzdě i to ubohé Německo! Aspoň na chvíli! Kdyby vláda sháněla pro implementaci takovéto finanční reformy poradce, nabízím své služby. V případě zájmu, prosím, uveďte kontaktní telefon na pana premiéra do odpovědi na tento můj komentář. Možná se ozvu.

Ahoj Davide.

Opět jsem rád, že přinášíš téma, co mi zajímá a o němž poslední dobou často přemýšlím. Především o tom, zda slovem ‘svoboda’ neoznačujeme bezděčně něco jiného, než co ‘opravdu’ znamená. Podle mě jde o ‘tvůrčí vnitřní prostor’ každého z nás, který je ale nutně omezován prostorem vnějším (ať už zákony, konvencemi, fyzikálními silami…). Ten vnitřní prostor (tu opravdovou svobodu) nelze vytvořit tím, že odstraníme vnější omezení (staneme se opravdu svobodnějšími, když zrušíme gravitaci? 🙂). Lze říci, že dnešní člověk, který realizuje svou svobodu tak, že sežene peníze a odletí na víkend do Kalifornie, realizuje větší svobodu než člověk, co se před listopadem rozhodl vydávat samizdat?

Dnes, ve chvíli, kdy na mě vyskočil tvůj článek, jsem si mimochodem zrovna pouštěl novou píseň od Lady Šimíčkové - Něco ke čtení:

‘Nad prázdným sešitem

Nevím kudy se dát

Ze svého vězení

Je podzim devětaosmdesát

A nic se nemění’

Hezky den!

Nemyslím si, že je kulatá. Ani rotačně eliptická. Má spoustu výstupků - hor a údolí. Zato koule i elipsoid jsou hladké. Ta otázka by měla být položena jinak. Přemýšlím jak a je to oříšek. Možná takto: je země konečně velkým tělesem, které se otáčí? O tvar koule přece nejde! Doporučuji dříve než se podivovat hlouposti odpovědi, prozkoumat formulaci samotné otázky.

Děkuji, pane Němečku za článek, který ve mne probudil otázky, které jsem si kladl kdysi dříve, když jsem o tom principu volby us prezidenta slyšel prvně před pár lety. Asi by nebylo složité pro někoho, kdo do toho volebního systému vidí a vyzná se v základní kombinatorice, vyčíslit, kolik nejvíce procent hlasů může obdržet prohrávající kandidát. Jestli dobře odhaduji, existuje teoretická situace, kdy prohravajici kandidát prohraje v polovině států o jeden hlas a v ostatních státech vyhraje stoprocentní podporou a přesto prohraje? Kolik procent v takovém případě obdržel prohravajici? Odhaduji 75%? Pokud ano, přijde mi absurdní, že se takový volební systém vydává za demokratický. Nebo spíše za spravedlivý! Asi by šel vylepšit, ale do toho mi vlastně nic není. Poslední dobou si ale často kladu otázku, v čem je lepší demokracie redukovaná na chození k volbám a vyprázdněná od veřejné diskuze, než jiné státní zřízení. A nevím. Hezký den vám přeji!

Co znamená, ze je něco dezinformace a kdo o tom rozhoduje? Mně dává větší smysl hledání konsenzu, než bojovat s dezinformacemi. Copak mi asi ten, který říká něco, s čím nesouhlasím, chce říci? A pročpak já s tím nesouhlasím? A proč mu chci vnutit názor svůj?

Poslechl jsem si ten rozhovor a asi bych jej přešel bez komentáře, kdyby se pan Sedláček prezentoval jen jako ekonom, ale nikoliv především jako filozof. Nepochopil jsem, co je v jeho myšlenkách filozofického. Snad to, že používá pojmy jako "duch", "duše", "láska"..., které se do obyčejné ekonomie nevejdou? Jenže (podle mého soudu) si při tom nepočíná jako filozof, který používané pojmy oťukává, zkoumá a pečuje o ně a občas o nich i pochybuje, ale jako výřečný kolotočář, který je používá k tomu, aby přilákal posluchače na svůj nejskvostnější řetízkáč. Proč to dělá? Nechápal jsem. Odpověď, která mi během poslechu začala dávat smysl (ale zároveň o ní pochybuji), zazněla ke konci, kdy pan Sedláček prohlásil: "Chci být nejlepší syn svého otce." Ach, v takovém případě chápu i roli kolotočáře, jen si nejsem jist, zda je ta motivace zdravá. Nemusíme se přece snažit být nejlepšími syny svého otce. A patrně jde o snahu marnou a dokonce zvrácenou. Pokud se nám to "poštěstí" a náš otec nás bude považovat za svého nejlepšího syna, v takový okamžik se ukáže, že náš otec stojí za starou bačkoru, když nemá rád své děti stejně! A navíc je dost možné, že tako kýžená situace probudí žárlivost mého bratra.

Vůbec nechápu, proč se lidé jako pan Mitrofanov, kteří tak okázale pohrdají inteligencí davu, hlásí k demokracii. Je přeci perverzní odevzdávat vládu do rukou lidem, kterými pohrdám. Za opravdové demokraty považuji ty, kteří vůli většiny přijmou s respektem a úctou k ostatním, i kdyby ti ostatní měli zcela jiný názor, i kdyby vůle většiny vedla k pádu demokracie. Vždyť nemá smysl, aby byla vláda odevzdána lidem, kteří o to nestojí. Lámu si hlavu, proč je tak časté, že se za demokraty považují lidé, kteří pohrdají davem. Jediné vysvětlení, které mi napadá, je, že to patří k jejich falešné image, pokřivenému sebeobrazu. Asi by sebe sami neunesli, kdyby na sebe pohlédli a uviděli povýšené despoty.

Automatická změna (ať už zvyšování nebo snižování) platů politiků podle toho, jak se daří ostatním, mi dává smysl. Jen postrádám debatu o tom, zda by jejich plat neměl být určován spíše než koeficientem z průměrného platu, raději koeficienty statistickými - percentily, tedy přímo koeficientem, který by říkal, kolik procent populace pobírá nižší plat než politik. V takovém případě totiž není možné, aby politici brali více než ostatní. Kdežto, když je plat politika určen koeficientem z průměrného platu, lze si teoreticky představit i situaci, kdy politik bere více než kdokoliv jiný, a to v situaci, kdy by všichni brali stejně, pak by politici brali jako jediní více. Kdežto výměr pomocí percentilu by jim v takové bizarní situaci určil stejný plat jako všem ostatním. Tím nevolám po srovnání všech platů na roveň, jen tento příklad uvádím pro ilustraci toho, že určovat plat politiků koeficientem z průměrné mzdy mi nedává moc smyslu.

Vždy, když někdo používá pojem ‘tvrdá data’, jsem na pozoru a podezírám autora ze sklonů k manipulaci. Žádná data nejsou podle mě tvrdá! Tvrdá může být jejich interpretace. Nebo snad někdy někdo už viděl tvrdá data? Podle mě tím autor jen chce vykouzlit dojem profesionální neomylnosti opřený o svou vlastní naučenou tvrdost.

Co když je ten náš odpor ke křiku, to naše odmítání křiku, to jeho nepřijetí, jen známkou toho, že jsme jej zažívali hlavně v okamžicích, kdy nás ohrožoval. Třeba, kdybychom více křičeli i v situacích kdy o nic nejde, třeba bychom se zbavili tohoto prokletí? Přemýšlím, zda jsou jižní temperamentní národy, které prý tak rády křičí, také vůči křiku tak outlocitní. Jestli je také tolik ohrožuje. A nevím. Ale představa, že bych si dovolil občas svobodně zakřičet a necítil se pak provinile, je mi moc miláÁÁÁááÁÁÁáÁÁÁ!!!!

Pan Fiala prý řekl, že nabyl ROZHODNUTÍ, že pan Bartoš není SCHOPEN digitalizaci dotáhnout“. To ale přece není možné, to přesahuje Fialovy kompetence! Rozhodnout může o Bartošově odvolání, ale o jeho schopnostech nikoliv. Samozřejmě ale o Bartošových schopnostech může Fiala nabýt určitého PŘESVĚDČENÍ. Asi těmi slovy myslel toto. Ach, ta čeština!

Zajimalo by mi, jak se bude řešit otázka zodpovědnosti za nehodu. Kdo v případě nehody zaviněné automatickým řidičem ponese důsledky. Představa, ze automatickému řidiči odejmeme na pár let řidičák, a tím ho potrestáme, je srandovní. Nebo že ho pošleme do vězení.

Děkuji autorce za článek. Potěšil mi. Moc. Nudu, mou starou známou, prožívám často. A je krásné takhle z odstupu zahlédnout, jak se lusknutím prstu může proměnit v něco nového, třeba i radostného. Věřím, že vše jednou skončí. I nuda. Ale začne vždy také něco nového? Se uvidí.

Dobrý den, pane Němečku. Mně se líbí ten váš poslední odstavec. Většina předchozího textu mě neuspokojovala tím, že byla postavena na předpokladu, že všechny ty otázky musejí mít odpověď: 'buď, a nebo'. Ježíš je buď syn Boží, nebo blázen, nebo šarlatán. Proč nemůže být to vše zároveň. Protože nepokládáme blázny a šarlatány za syny Boží? ☺️. Mně přijde v pořádku, že synem božím je každý, kdo má k Bohu vztah jako k rodiči, což je jeho vlastní volba a ptát se jestli je to tak doopravdy nemá podle mě smysl, protože neexistuje autorita, která by rozhodla, co je doopravdy. Jo a nějak mi skřípal mezi zuby ten váš výklad přikázání: miluj bližního sebe... Ta motivace vlastním prospěchem a tím pádem i to pořadí: nejdřív budeš milovat ostatní, a pak se budeš mít dobře. To mi nějak nesedí - pokud jsem to dobře pochopil. Já ho vnímám spíše jako doporučení, aby vztah k sobě i k ostatním byl v rovnováze a v lásce. Tolik moje teorie. V praxi zaostavan. Dnes jsem nějaký kritický, 🤔☺️. Hezký den vám!

Ty argumenty pana Mináře slyším a považuji za relevantní. Nicméně je zřejmé, že on neslyší nebo nepovažuje za relevantní názory těch dvou dam. Proč jinak začínat hypotetický hovor větou: "nemám čas s vámi diskutovat, ale čas vás převálcovat, to si rád udělám." Argumenty pana Mináře hledí do budoucnosti. Argumenty dvou dam hledí do přítomnosti. Co je důležitější? Já nevím. Vy ano? Kdo ví, co bude zítra!

Díky za článek, pane Němečku. Mně vždy dopálí argumentování právem na sebeobranu bez jakékoli debaty o tom, co je sebeobrana, co je útok a co je pomsta. Když občas sleduji rozbory běžných pouličních rvaček, často se tam rozebírá, co lze ještě považovat za sebeobranu a co už je přes čáru a co je tak jako reakce nepřijatelné. Pro teoretiky pouličních rvaček jsou to zřejmě podstatné otázky. V otázkách izraelské reakce na řádění rozběsněných nájezdníků ale tento rozbor postrádám. Správná sebeobrana měla nastat v okamžiku útoku. Je ale to, co probíhá teď, ještě sebeobrana? Možná ano, ale nepřijde mi to vůbec samozřejmé a postrádám diskuzi na toto téma.

Moc si cením zápalu a horlivosti, s jakou pan Lubomír Zaorálek jde do debat. A cením si jeho schopností uvažovat filosofocky. Do voleb držím palce.

Lze racionálně zdůvodnit, proč je rozum lepší (hodnotnější) než ne-rozum? Obávám se, že přisuzování rozumu vyšší hodnoty je aktem ryze iracionálním. Nebo?... Vždyť tolik inteligence vychází z oblastí mimo rozum. To, že naše tělo ví, jak se rozmnožovat, to, že ptáci letí na podzim do teplých krajů, to, že listy na podzim opadávají....

Myslím, že Karel nepochopil, po čem Franta touží. Franta podle mně touží po tom, aby ty Volkswageny, mobily, toaleťáky, sociální sítě apod zahodili všichni. Nevadí mu, že to všechno má, ale vadí mu, že mnozí mají mnohem více. Myslím, že je frustrovaný z nerovnosti. Z majetkové nerovnosti. A to grandiózní nerovnosti. To té polovině populace, které se daří lépe, těžko vysvětlí.