Jjj ale za mě Británie vede o parník...

Drive byli učitelé nebo třeba i lékaři autoritou. Pan doktor nebo učitel něco řekl a o tom se už dál nediskutivalo. No doba se nám malinko změnila, už si zase netykáme a neříkáme si soudruhu, tak doktoři začali brát pacienty spíše jako klienty nebo třeba i jako partnery, kteří mají právo na informace a vysvětlení. Např. Před zákrokem se podepisuje informovaný souhlas. Lékaři se to naučili. Bohužel hodně učitelů má v tomto trochu rezervy, brát třeba děti jako klienty, a rodiče jako partnery. A uvědomit si skutečnost, že výuka děti je taky služba. Uvedená historka je asi extrém, stejně mám ale pocit, že řada učitelů se nechce nové situaci přizpůsobit a dál trvají na tom co bylo před 20 nebo 30 lety.

Zajeďte si někdy do Rakouska, tam to mají ještě víc posunuté než u nás...

Přiznám se že postupem času už jsem na ty "dovoz" kultury čím dál alergičtější. Kde který moderní pokrooký čerstvý třicátník po 3 měsíční stáži na centrále v Německu, Británii, či Francii, má pocit, že tady v u nás děláme úplně všechno blbě a začíná to těmy tituly. A všichni nám chtějí namluvit, že to že jste 5 let studoval technickou školu a máte za to právo užívat titul inženýr, že je prostě špatně proto ONI to na ZÁPADĚ nedělají. No tak ať svého obvoďáka oslovují Frank, Fracz, či Francois, doctor, Herr doktor, nebo monsieur le docteur, u nás prostě se říká pane doktore. Je to jen místní zvyklost a slušnost. A ano spoustu lidí s tím má problém. Ale říkat nám, že bychom měli držet hubu a krok a své studiem získané tituly nepoužívat, je taková ta zápaďácká nadřazenost; to ať nechají v Americe stejně jako těch jejich 78 či kolik pohlaví, stud za to že jsem bílý a podobné koniny.

Anglický jazyk nezná tykání, pokud by jej autor hlouběji analyzoval, zjistil by že druhá osoba čísla množného je stejná jak druhá osoba čísla jednotného takže v angličtině vykáte i svému psovi. Starší angličtina mezi tím dělá rozdíl (zájmeno thou), postupem času ovšem toto začalo býti vnímáno pejorativně takže se od "thou" upustilo. Nicméně zůstalo nám zachováno třeba v bibli nebo v modlitbách - např. "Our Father, who ART in heaven, hallowed be THY name..." Němčina své onikání ve formě "Sie sind", také má a v Německu se normálně používá, stejně jako francouzština se svým "Vous êtes", které je také normální při běžném občanském styku. V Polsku mají mají zase onkání, či onikání "Pan/Pani/Panstwo". atd. Jak píše autor článku, je to o míře respektu k jazyku, kultuře a místních zvyklostech. Žádný jazyk není nadřazený ani podřazený, Může oslovovat kohokoli, jakkoli, ale musíte počítat s tím, že to může být někdy vnímáno, že jste barbar.

No když jsme zrušili za první republiky hrabata, rytíře a barony tak něco potřebujeme místo toho. A tak máme inženýry, doktory, profesory atd. Je pravda, že neznám nikoho kdo by se chtěl nechat oslovovat "pane bakaláři", ale od "pane inženýre" výš je docela normální, v úředním styku i v mezifiremním styku.

Ale o to přece nejde. Obce mají ze zákona za úkol se starat o svůj rozvoj a naplňování potřeb místních občanů. Opravdu lidé chtějí mít obecní peníze někde na komoře, ale jezdit po rozbité obecní cestě? Určitě by se dal najít nějaký způsob jak obce trochu trochu rozhýbat.

No byla to asi jiná doba, ale jestli lepší nebo horší? Neexistovala antibiotika, zato však existoval mor, černé neštovice a podobné jiné radosti. Průměrný věk dožití byl 30-40 let. Děcka a matky při porodech umíraly ve velkém. Dnes bychom tomu řekli asi přirozený výběr. Já bych asi umřel někdy jako dítě na angínu, nebo na zápal slepého střeva, nebo na zánět močových cest, i když na ten asi ne, protože ten jsem si donesl z porodnice a tenkrát se rodilo doma.

Stát měl mít nějaký nástroj jak přinutit obce s dlouhodobými velkými pořebytky aby utrácely ve prospěch občanů. Snížit jim RUD, ztráta nároku na dotace, nebo i tvrdé odčerpání prostředků ve prospěch státu. Prostě dá se pochopit, že někdo šetří na nějakou větší investici, ale některé města a obce zvolili taktiku, že potřebují sedět na penězích a natahovat ruku ke státním a jiným dotacím. Proč má třeba Praha na účtu 40 mld? Nebo sousední 7tisícové město má dlouhodobě na účtu 180 milionů a ve městě se nestaví, neinvestuje, nic...

Vyloučit až na Blízký Východ. Tam volání "Aláhu akbar" a střelba je celkem běžná věc, tam se to ztratí...

Myslím že je to jen další ukázka flagrantní neschoppnosti a populismus ve vládní koalici. A je to ta neschopnost a populismus kterou představitelé koláče vyčítají Babišovi. Meli ve sněmovně 108 hlasů, teď 104 a nebyli schopni ve sněmovně prosadit pravidla pro zvýšení efektivity tedy hlavně omezit dobu řečnění. Pokud má poslanec myšlenku, musí ji být schopen vysoukat že sebe do 5 minut. Mrzí mě že tam kde koalice měla ukázat rozhodnost, ukázala přizdisráčství. Hlavně že strachu, že by příští volební nemohli zdržovat a obstruovat oni.

V této zemi je hodně lidí, kteří zaměstnávají ostatní. Těm se říká zaměstnavatelé. A ti jsou někdy hodně vlivní, mají poměrně hodně peněz a občas i politickou moc (třeba Andrej Babiš). Tihle lidé jsou zděšení a v panice, že nebudou platit svým lidem 25 tis. čistého ale třeba 50 nebo 75 tis. čistého. 6en nebudou moct odrbávat lidi z kůže, ale že by jim měli platit pořádné a spravedlivé peníze. Je správné mít cíl, a vysokou vizi. Ona se každá vize někde zadrhne a splní se tak na 75 - 50 %. Ale i to by byl tomhle případě úspěch.

Nevím kde je problém, např. systém Andorid má aplikace (family link), které umožní převzít rodičům kontrolu na časem u obrazovky, mohou regulovat aplikace, stanovovat večerku atd. Stížnosti na děti, jsou spíše stížnosti na rodiče, kteří neumí nebo nechtějí dávat svým dětem hranice.

Myslím, že politická debata může být vyhrocená, emocionální, ale všechno má své meze. Tohle mi připomíná praktiky za minulého režimu, kdy se nepohodlní jedinci také označovali jako duševně nemocní, a zavřeli se někam do ústavů.

Blbá nálada se už promítá do počtu narozených dětí. Kdo bude platit naše důchody nikdo neví. Rušení porodnic potažmo porodnic je nová hitovka ze strany MZ. Asi se budou děti rodit jen v krajských městech a po čase už bude možné rodit jen v Praze, Brně a Ostravě. Zrušíme víc porodnic a najmeme víc úředníků, aby to rušení mohly koordinovat...

To skoro vypadá jako záchvěv zdravého rozumu... Je opravdu potřeba naučit děti samostatnosti a zvládání stresu. On že reálný život přináší dost stresu a kdo není připraven je pak velmi překvapen.

Kdyby nebyl Babiš, tak se vymezujeme proti někomu jinému. každý má tu svou stranu, které straní a ty ostatní moc nemusí. To je rozhodně normální. Sociální demokracii jsem třeba nikdy neměl moc nemusel. Rozhodně ale odmítám, že někoho nenávidím. To že se člověk o některých politicích vyjadřuje trochu ironicky, ještě určitě není nenávist. Právě takové toto rozdmýchávání a nálepkování silnými slovy, působí to rozdělení.

Neslyšel jsem v projevu nevolte ANO nebo SPD, ale nevolte jednoduchá libivá řešení, cestu nejmenšího odporu, nechci podporovat nenávist. Tak jak to, že mírumilovná otrefená Okahusa zakjehala a statotovorné Babikuře zapípalo?

Velmi podivný styl článku. Vypadá to jako psáno pro negramotné negramotným. To že lidovci nejsou v dobré kondici je zjevné, touha kopnout si do černé p*dele, ještě zjevnější. Jak ubohé...

Mě někdy přijde, že tak krize víry a křesťanství v naší republice je vlastně stejná jako krize u lidovců. Spoustu lidí, by chtěli nějakou dokonalou církev, tvořenou supermany, kteří nemají žádné lidské hříchy a slabosti; chtějí dokonalou stranu ze supermanů, kteří znají dokonalý recept na dokonalý stát a nakonec dostanou církev, tvořenou obyčejnými lidmi, kteří mají spoustu hříchů a slabostí a dostanou obyčejnou stranu plnou obyčejných lidí, kteří žádný dokonalý recept nemají, zato však mají spoustu obyčejných lidských hříchů a slabostí. A vlastně mi přijde, že to co projde v těch ostatních stranách a ostatních spolcích, tak na církev a potažmo na ty lidovce, jsme takoví přísnější a zlobíme se, že nejsou tak dokonalí jak chtějí být. Možná proto, že se nám nás snaží zvedat z našeho pohodlí, tak máme tendenci poukazovat, že oni taky nejsou dokonalí. Tak co nám tu chtěj kázat, že...?