... a začalo se z tribuny opakovaně ozývat: „Birmančevič, Birmančevič, hej, hej!“... A oni se diví, že hráči odešli. To je stejné, jako kdyby v týmu byli čtyři Izraelci a jeden Palestinec a fanoušci by vyvolávali jeho jméno, zatímco v předešlých zápasech skandovali "From the river to the sea...". Tím myslím jejich nedávné "Kosovo je Srbsko". Pokud něco takového dělají fanoušci soupeře, tak je to prasárna (viz nedávno Rumuni), pokud něco takového dělají fanoušci vlastního týmu, tak to je mimo jakékoliv chápání. Tam vůbec nejde o trenéra, nemocné opory, herní vytíženost a podobně. Ten klub je úplně rozložený a bude to ještě horší. A to přitom Spartě v evropských pohárech přeju.

Brumbál (M. Gambon) odešel před rokem na den přesně (27. 9. 2023). A v dezolé scéně už se objevují názory, že to není náhoda. No nejsou kouzelní?

Jak se tady vlastně budou řešit reklamace?

Teď už to chce jen zvací dopis pro Putina, aby Slovensko "osvobodil od fašismu". Stejní lidé, jako tahle sebranka v 68 vítali ruské tanky a o třicet let dříve hajlovali v ulicích a mnuli si u toho ruce.

Škoda, že to tam není natrvalo. Mramorové desky mě nějak nenaplňují :)

Měl jsem to podobně, také první maraton. Prvních 5 km euforie, pak pohoda (za vodičem 4:15) a od 19 km (v Nuslích) koleno. A pak už jen rychlochůze. Ono to tedy není koleno, ale stehenní svaly a je to (mimo jiné) zapříčiněné nezpevněným středem (a k tomu to sedavé zaměstnání). Výsledný čas 5 a půl, tempo 7:20. Půlmaratony mi jdou v pohodě, ale něco musím dělat s tím tělem. Fakt to chce cvičit. Ale i tak gratulace, důležitej je mindset, odhodlání, vůle a hlavně že vás to baví. A atmosféra podobnejch akcí, kdy vám fandí cizí lidé i na 40 km v Karlíně na nábřeží je nezapomenutelná. Příští maraton (ať už to bude kdekoliv) chci dát po pět! :)