"Obavy s dopadů nového zákona" Dobře on, redaktorskej.

Vono to nějak dopadne. Co si pamatuju, tak vždycky všechno nějak dopadlo a potom, a i během toho, se zase dělo něco jiného, co taky nějak dopadlo. Výhra, prohra, plichta. Někdy to trvá chvíli, někdy dýl. To je koloběh života a život je takovej. Miro Žbirka o tom měl takovou pěknou písničku. "Čo bolí, to prebolí" a měl recht. Vemte si takový covid (moc pěkný příklad, protože to bouchalo kolem každého z nás, takže tam nebyl, takový odstup jako u tohohle toho). Těch mrtvých a je tady s náma pořád, neřád. Ale my jsme si zvykli a možná, že kdyby nás opustil, tak by nám možná i trochu chyběl, ale spíš teda ne, ale je nám tak nějak už víceméně ukradený. Pořád se něco děje, tady i támhle a všechno má nějakou příčinu a bude mít svůj důsledek a spoustu toho má svoje zastánce a odpůrce a každý z nich věří, že ten jeho názor je, z nějakého důvodu, ten správný a tak nám ho taky bude prezentovat. A taky ty, kterým, i když se jich to třeba může dotýkat, je to jedno. Vono to nějak dopadne. Přeji pěkný podvečer všem, i když to vlastně není možné.

Houby obsahují okolo 90% vody. To máme cca 60 litrů za 180 litrů. Ti celníci je podle mě ošidili.

105 hodin má dělník v Kolbence odmakaných za necelé tři týdny. A vy chcete, aby tihle ubožáci takhle makali celý rok. Kde mají potom najít čas na rodinu, kadeřníka, tatéra?

Moc by se mi něco takového líbilo, ale musím souhlasit s manželkou, že je to odporné.

Jsem chtěl Polákům poradit, jak s minimálním zatížením rozpočtu zvednout porodnost. Použil jsem k tomu odkaz na úryvek z ceněné české filmové již klasiky "Pelíšky", která je příjemným zpestřením nejen Vánočních svátků mnoha rodin. Seznam cz se však rozhodl můj příspěvek smazat. Jeszcze Polska nie zginęla, ale víc takových Seznamů cz a co není, může být.

Cca 15 tisíc bojeschopných záložáků. Tolik lidí chodilo před rekonstrukcí stadionu v Opavě na fotbal.

Přesně, bo kampaň je to hlavní. Dostat se ke korýtku a potom to můžeme mít čtyři roky na háku. Pro mě když se z osobností stane politik, tak přestává být osobností. Ale to je můj problém.

Myslím, že bych si tu cenu zasloužil víc. Co já se naohýbal časoprostoru a urychlil částic, by ve Švajcu mrkali na drát. Z pátečního večera za dvě tři hodiny do nedělního odpoledne klidně desítky kilometrů z bodu A do bodu B. Pak jsem ale dostal na své výzkumné oddělení novou vedoucí a ta mi na podobné experimenty odebrala granty.

Tak stane se, nebuďme na ně zlí. Sice lhali, ale v dobré víře. Taky věřím, že mít víc peněz je lepší, než jich mít méně.

Tak se tam asi nemají nejlépe. Stane se. Na světě se toho děje spoustu. Tu dobré, tu špatné. Když autorka glosy na seriózní téma, patrně v honbě za prokliky, používá prostředky bulváru, nepatří jinam, než na seznam nezajímavých pisálků. První polovinou, nadpisem včetně, se snaží navodit pocit, že se jedná o glosu z domácí scény. Nadpis "Na Slovensku už zase existují..." by z důvodu neustále propíraného tématu stavu Slovenska po volbách, přilákal mnohem méně čtenářů ochotných na takový odkaz kliknout. Nechal jsem se nachytat, moje blbost. Nicméně paní Hloušková jde na můj seznam například k Sašovi, který si udělal živnost z toho, jak je všechno v Rusku na prd. Může mít tisíckrát pravdu, ale když každý jeho výtvor, ať začne migrací z afroasie, slunéčkem sedmitečným, nebo nevím čím ještě, skončí tím, že bude Putinova bota vbrzku pochodovat Václavákem, protože jsme to tu samý dezolát, nemá smysl se ke stejné pointě prokousávat skrz jiný obal.

Jsem hovnivál. Sice taky s volebním právem, ale to jsem si zabalil do té své kuličky, kterou si valím před sebou a jestli mě rozšlápne nečekaně noha ruského vojáka, nebo přejede soused traktorem (což je kupodivu Sašo pro mě mnohem očekávatelnější) budu neřešit až ve chvíli kdy k tomu dojde. Ale díky za postřeh, taky si ho zabalím do kuličky.

Osobně bych ji nejdřív zprznil a potom teprve okradl. Ale třeba nebyla jeho typ, vzhledově, povahou nebo genderově, takže nesoudím. Je pravda, že je taková nějaká rozmazaná.

Docela pěkný námět na román. Helena vyšla ze sprchy, kde s proudem vody stékajícím po těle jí hlavou proudily myšlenky, že Grigorij (Hrihorij) by mohl být ten pravý. I když ho znala jen krátce, tak z toho, jak se mu rozněžnil pohled, když si v baru připíjeli vodkou "na vstreču", vycítila, že konečně potkala férového chlapa, který se nestydí za své city. Navíc se mu ten pohled s každou další vodkou vracel, což dávalo jasný signál, že pro něj city k tomu co miluje, nejsou pomíjivou záležitostí. Z rádia v pokoji znělo "Svět je, svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný", ale Helena tomu nevěnovala pozornost a s lehkým úsměvem se rozhlédla po pokoji. Pokoj byl prázdný a její lehký úsměv lehce zamrznul a tělem očekávajícím, že jím za chvíli projede něco úplně jiného, projel lehký chlad. "Určitě jen odskočil do lednice u recepce pro něco k pití" pomyslela si a zabalená do ručníku se ve vyzívavé poloze se položila na postel. Po půlhodině jí začalo docházet, že se její vyvolený už asi neobjeví. Zklamaně si sedla na postel a přemýšlela, jestli někde neudělala chybu, nebo jestli třeba její nový milý nemusel narychlo odjet zpět do vlasti a ani jí nestihl dát vědět. Nebylo to její první milostné zklamání, takže jen smutně pokrčila rameny a řekla: "No co, vezmu si sako a půjdu zpět do baru, nebo ještě lépe, spravím si náladu nakupováním". Když o hodinu později před butikem, kde při pohledu do peněženky u pokladny zjistila, že ten slušivý topík nemá čím zaplatit, chtěla vytočit tísňovou linku policie, ruce se jí tak třásly, že do klávesnice vyťukala 155.

Doufám, že je dají zpátky na stejnou celu, se stejnými spoluvězni, aby si mohli mezi sebou vyříkat, kde udělali chyby a nezachovali se správně a odpustit si (nemyslím do jídla toho druhého). Komunikace je důležitá. Věřím, že i toho kamaráda odsouzeného by potěšilo, kdyby se mohl dívat na streamy, kde by viděl, jak jeho kamarád debatuje s ostatními spoluvězni o současné literatuře, společně luští sudoku, nebo si malují jinam než na záda toho druhého.

Slečně obrovský respekt, ale tady si v rozhovoru můžete poslechnout, co je opravdová dřina v horách, kdy křičíte "Bože, já už chci domů" Odkaz 1  

Číslo 5 žije. Akorát mu někdo těžce zaviroval software.

Ještě po studiu sehnat nějakou dobrou práci na "home office" a byl bych vysmátý. Nejsem z podstaty závistivý, ale tady si, s dovolením, trochu zazávidím. Trochu fest zazávidím.

Konspirace nekonspirace. V době útoku a krátce po něm oficiální (dalo se to i nás sledovat v přímém přenosu) zdroje uváděly, že by se v budovách mělo tou dobou nacházet cca 35-40 tisíc lidí. Krátce po útoku jsem četl třeba rozhovor s Jágrem, v té době hrál za NY Rangers, že roky před tím, v rámci předsezónního kempu, byli ubytováni ve WTC, naštěstí ten rok ale došlo ke změně a byli ubytováni jinde. Takže bez ohledu na nějaké konspirace byl, vzhledem ke konečnému počtu lidí, kteří byli v budovách a konečný počet obětí, pro mnohem víc lidí den 11.9.2001 neskutečně šťastným dnem. Řekl bych, až neuvěřitelně šťastným dnem.

Jestli to třeba nebyl styčný důstojník. Ale teď vážně. Nejrozumnější by bylo vyřešit tento incident diplomatickou cestou. Pověřený pracovník japonského ministerstva zahraničí a pověřená pracovnice rakouského ministerstva zahraničí si to rozdají v rakouském kostele a celá záležitost se může smést ze stolu.