Každý půjde na střední a pak si můžeme prodloužit sami důchod do 80 let.
Všichni to hrotí, aby děti měly maturitu za každou cenu ať to stojí co to stojí. Dělat se nikomu už chtít nebude. A to bude konec dělnických profesí.
Samej promovaný inženýr a žádný bednář. Tak už si nezaspíváme ten dělá to a ten zas tohle.
A vlastně není se čemu divit. Zase se vymyslelo něco co bude určitě lepší než to předchozí. Jdeme s dobou a je to čím dál lepší. A Nobelovu cenu dostane za to kdo?
Střední vzdělání je i učňák.
No nevím. Připadá mi, že se tím jen ještě více rozhodí chytří k chytrým a hloupí k sobě podobným. Gymnázia pak vyžerou šikovné a na školy, které budou mít "čáru" podstatně níže, než gymnázia, dojdou jen "gumové palice". Myslím, že je důležité mít ve třídě i pár lepších, aby to dobře fungovalo.
Možná si pletete základní školy a střední školy. Na středních Vaše myšlenka rozhodně neplatí, tam by byla naopak na škodu. A všeobecné přijimačky, které řeší se dělají po dokončení devíti let vzdělání.
Nevím zda sním či bdím, ale já jsem v roce 74 skládal přijímačky na VŠ s maturitním vysvědčením, které jsem měl s sebou. A přijímačky na střední jsem dělal na konci školního roku deváté třídy. Ono to snad bylo špatně? A to byla od osmičky dělená třída na studijní a nestudijní.....
Zdá se, že podle našeho Ministerstva školství, by bylo nejlepší zrušit známky, přijímačky a zkoušení vůbec, neb je stresující, a vychovávat cíleně beztvaré specialisty na kdeco, ekologicko - genderové fanatiky a politilogy a ničemu nerozumějící všeználky, jako ti, kteří nám teď vládnou....
Za poměl jste ve výčtu prvního odstavce na přihlášky na školy. Ty se dávaly před přijimačkami a ty se dělaly na konkretních školách.
Jen doplním k druhému odstavci poznámku. Připadá mi naprosto úchylná myšlenka a současná koncepce vychovávat univerzální pracující. Výsledkem je, že nemáme odborníky a ostatní stejně po 5 letech už prakticky skoro nic z toho obecného nepoužijí, pokud by chtěli měnit místo.
Ona to ale řekla dobře paní Drexlerová jive by se měl po 50ce zakázat. Ty nohy prostě tak rychlé už nemáme.
Když ne po 50, tak alespoň po šedesátce, navíc v závodním tempu. Už mi také v 62 dává zabrat. Snažili se přispůsobit sestavu kondici a bylo to hodně vidět (na její věk výborná). Ale oceňuji, že do toho šla (i při dopředu známé dřině) a co ze sebe dokázala dostat a s jakou grácií a úsměvy.
Co to je za nesmysl v článku? "cílit KROMĚ samotných jednotek také na klíčová vojenská zařízení". Kdo by tak drahým zařízením mířil na jednotky? Když jednou střelou zabijí i třeba několik desítek nepřátel proti skladu munice, letištím, výrobním závodům, dopravním uzlům. Pak zachrání mnohem více svých lidí.
Bohužel mám obavu, že sice budou mít souhlas, ale bohužel málo těch střel.
tvl co na tom řešej? vezmu diagnozu od dvou, tří nezávislejch lékařů, k tomu nějakej posudek od psycho, že je svéprávná, dám to právníkům ať sesmolej nějakej pamflet o zbavení odpovědnosti, nechám to ověřit soudem a hurá řežeme. pro doktora výkon jako každej jinej, pojištění to snad zaplatí, pacientce se uleví a když si bude později stěžovat, že to dítě chtěla, tak budou mít papír a můžou jí poslat k šípku. případnou porodnost jim tam pak obstaraj novoangličani.
Ale to by nějakého doktora, který to akceptuje musela najít. V článku "Žádný doktor ji ale nechce přijmout"
Střední školu jsem absolvoval internátně a přímo na něm byl největší městský sál, kde se konaly taneční (odpolední a večerní). První večerní jsem absolvoval v druháku pod vedením skvělého tanečního mistra Arnolda Raaba. Tak mě to nadchlo, že ve třeťáku a čtvrťáku jsem chodil na oba kurzy (odpolední a večerní). Kámen úrazu bylo, že věneček byl pro oba kurzy společný a já věnoval zvýšenou pozornost v každém kurzu jiné partnerce. Už ani nevím, jak jsem se z toho snažil vybruslit. V dalších kurzech byla velká deviza, že jsem již nebyl jako poleno, což partnerky oceňovaly a mě to samozřejmě těšilo. Velmi milé překvapení bylo, když jsem Arna po letech zažil v Hradci Králové v tanečních pro dospělé v jeho poslední sezoně. A tančím rád dodnes.
Jednoho dne si mě maminka zavolala a oznámila mi, že mě nechala zapsat do kursu tance a společenské výchovy. Po počátečním ohromení jsem nesměle namítl, že je mnoho jiných způsobů, kterými ze sebe mohu dělat blázna, ale matka trvala na svém. Zřejmě proto, že kursy již zaplatila. „Potřebuješ kurzů jako soli,“ přidal se otec. „Rosteš jako dříví v lese. Já na tebe nemám čas a maminka zase nemá tu sílu v ruce.“ Zeptal jsem se otce, zda si myslí, že mistr tance je zápasník. „To nevím, ale on si už jistě najde způsob, jak tvé skotačinky zarazit.“
Silně škrobená košile, kterou mi vnutila maminka, mě dřela do krku, takže jsem téměř nemohl otáčet hlavou. V černých šatech s bílým proužkem, které byly snad tvrdší než prkno, jsem si připadal jako dokonalý blb. Pokoušel jsem se sice šaty odmítnout, ale otec pravil, že je to anglická látka po dědovi, že tomu nerozumím a abych bral, dokud dává. Boty mě také příšerně tlačily, ale když jsem otci řekl, že jsou mi malé, zmlátil mě, že mám velkou nohu.
Konečně jsem vešel do Slovanského domu. Odložil jsem bundu a začal se červenat. Po řadě trapných okamžiků jsem se náhle ocitl v sále. Jakýsi muž nás hned u dveří třídil. Kdo byl holka, letěl vlevo, kdo kluk, vpravo. Jeden chlapec s delším vlasem byl omylem vstrčen mezi holky, proti čemuž se ohradil slovy: „Nevidíš kvádro, vole, jsem mužskej!“ Dostal pohlavek a vytřídili ho ze dveří. Začal jsem věřit, že mistr tance muže být i zápasník. Naše společnost bledých hochů, která se tlačila v jednom koutě, mi připadala jako skupinka odsouzených na smrt. Mistrovi posluhovači nás vehnali do středu sálu.
A co pokračování?
Dokud se na tvrdo nezpoplatní vjezd za ceduli Praha směr centrum moc doprava neopadne. Každý bude dál hledat nejkratší cestu a to včetně kamionu které dopravu blokuji na obchvatu ted nejvíc
Nejkratší cesta přes Prahu určitě není většinou nejrychleší. Raději si zajedu několik km než o půl hodiny či hodinu popojíždět v kolonách. Rychlejší a ekonomičtější.
Proč do debaty o dovozu potravin ze vzdálených zemí, s velkou uhlíkovou stopou plete země, které jsou za rohem. Jak to tam mají s cenami, případně s dotacemi, se zeptejte u nich a ne mě.
Problém obecný je v tom, že názvy článků neodpovídají obsahům. Rozebíral v článku dovozy, z dálky i z Evropy. Základní problém dovozů je cena. Vy jste zmínil část s poměrně malým objemem, já na ty velkoobjemové.
Pokud ti nedochází, že není normální v případě nesouhlasu s někým jiným poukazovat především na to, že je někdo nějakého jiného etnika, tak stejně nepochopíš, co je to rasismus. Já vím, že spousta fanoušků fotbalu moc rozumu nepobrala a proto je zatím vcelku nepředstavitelné vyrazit na derby v doprovodu dětí. V rugby je na všech úrovních normální, že vedle sebe sedí fanoušci obou týmů. Proč to asi nejde ve fotbale a existují sektory hostů v kleci???
Nelíbí se mi, pokud je někdo potrestán za vyřčení pravdy (pokud to tak je), ale musím uznat, že Vaše zdůvodnění má hlavu a patu.
Sice cyklisty nemám ráda, ale bylo by lepší více investovat do cyklostezek, aby na silnici byl minimálně pruh pro cyklisty ( v pruhu pro cyklisty neplatí vzdálenost 1.5 metrů) nebo na chodníku pruh pro cyklisty s nějakou menší překážkou k chodníku. Tohle stání před auty je nesmysl, kvůli nesmyslnému předjíždění. A až by bylo hotovo, tak přestat dotovat hromadnou dopravu která jen stojí peníze a nic z toho není, furt se do toho bude jen sypat výsledek 0, cyklostezky jsou jednorázová investice, když se udělají rozumně a když pak cyklisti nebudou zavazet autům.
Má to ještě jeden negativní moment. Třeba po Praze je doprava tak našlapaná, že kdyby se ledaskdy nejezdilo na žlutou, tak se doprava zarazí. Natož, když tam pak cyklista blokuje průjezd křižovatkou. Projedou dvě tři auta místo pěti, šesti apod. a kolony narůstají.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
Je otázkou jestli mezinárodní válečné právo dostatečně reaguje na aktuální způsoby boje útočníků. Nemělo by zvýhodňovat útočníky proti obráncům.