Souhlasím s autorem článku.

Nejsem zcela rozhodnutý, ale mít za prezidenta "vojáka" mi připadá užitečné.

Důstojník musí být lidr, vedoucí. Který ví, kam lidi směřovat a kterým směrem se dát.

Na sociologii a ekonomiku má kolem sebe poradců dost, ale hlavu lídra, který drží určený směr, tu musí mít on. Aby se nic nemohlo zvrhnout, jako v Rusku, nás jistí dolní komora sněmovny a senát, doufám. Chci jen, aby tam neseděl šašek, který slouží kancléři, mluvčímu či správci obory, nebo šílenci z vedlejšího státu......

I když se domnívám, že pro ambasády a zastupitelstva existují specifická mezinárodní pravidla, která je nezbytné respektovat, je to velice lákavá myšlenka. Akce ruska proti napadenému státu jsou nelidská a nepochopitelná, pokud pomineme úchylný způsob myšlení ruských vůdců.

Prožil jsem 20 let v území okupovaných rusy. Vím o čem mluvím. S vojáky se dalo jednat, pokud tam nebyl důstojník.

Rusové, bohužel, nemají a neznají vlastní vůli. Už více než sto let.

Porušováním mezinárodního práva (diplomatických práv) nemůžeme nic dosáhnout. Změnu dokážou udělat jen Rusové sami.

Rusko dosáhlo izolace, už jsem potkal jedince, kteří se za svou národnost začali stydět. To ,ale asi není řešení.

Myslím, že to už mnohým dochází.

Třeba jich jednou bude dost a ...

Dobrý den,

děkuju. V prvni řadě bych chtěl poděkovat za tuto akci. Přišli z války, nechtěli odejít. Myslím, že naší povinností je takovým lidem pomoct. Stejně jako Rakušani a Němci,pomáhali našim emigrantům v minulosti.

Jsem z Mimoně, kde byla ruská přítomnost, po mnoho let znát. Ano, vadili nám, hlavně paničky důstojníků, ktere, když my jsme nemohli, vykupovali nedostatkové zboží. To jen pro Ty starší, kteří něco takového pamatují. Ale Ti obyčejní byly docela fajn, mnozí vojáci ani nevěděli, kde slouží, a pokud tam nebyli nadřízení, tak se s nimi dalo jednat. To je Rusko dnes.

Pokud by Ukrajina prohrála, jsme další na řadě.

Prosím, pomozme jim.

Přišli protože nemají kam jít. Chtějí být nezávislí a svobodní. Proto hned nastupují do práce a pracují. I v práci, která neodpovídá jejich vzdělání.

To gesto s uklízením mi připadá jako skvělá akce, ale stydím se, že si po sobě, nedokážeme uklidit sami.

Ano Jarku, vždyt to jste všechno přece chtěl!? Zemřít v komunismu a sám.

Potkali jsme se po Vašem koncertu na besedě v nejmenovaném severočeském městečku, myslím v roce 1987 nebo 1988. Seděli jsme vedle sebe a popíjeli rum. Chtěl jsem si povídat o písničkách, ale Vy jste neustále narážel na politiku a politické otázky. Všichni jsme to tehdy chápali jako nebezpečné téma. Provokoval jste, jako mladý nezkušený a hlavně neinformovaný kluk jsem to nechápal, zvláště od písničkáře, jehož písničky jsem měl rád. Nechápal jsem proč se Plíhal a ostatní drželi stranou.

Ano, jistě Vás k tomu něčím donutili, ale to Vaše zatloukání po Cibulkových seznamech v 90tých letech mi dneska připadá bezcharakterní. Ano, člověk může udělat chybu, zvlášť pod tlakem, ale chlap ji přizná a nese následky. Neste si je!

Vysockého si občas přečtu, v originále, ale na Vaše desky už zapomínám.

Od dětství jsem měl blízko k lesu. Táta byl lesník.V pubertě jsem rád utíkal do nedalekých borových hvozdů, zabloudit je i pro zkušeného "čundráka" snadné. V lese, přes stromy nevidíte horizont a nemáte žádné orientační body.

Ta dívka má můj obdiv. V osmi letech, málokdo ví, jak v lese přežít. Všechna čest. Byl bych šťastný, kdyby to dokázaly moje děti.

A věřím, že akce, na záchranu je úplně normální u nás i okolních zemích. Jak pro děti, tak pro kohokoliv ztraceného. Sám jsem kdysi v "hvozdu" našel ztracenou starou houbařku a doufám, že doprovodem a odvozem na nádraží, jsem jí alespoň trochu pomohl.

Dyť jsme normální lidi, ne?