Tak to mě dostalo. Ale alespoň to vysvětlilo,když mě syn vyprávěl, jak se zastavil na pokec u ségry (dcera)která má neobvyklého domácího mazlíčka i s ocasem přes dva metry dlouhého leguána který může volně že svého přepychového terária kdykoliv vylézt a courat po bytě a s oblibou s ní spí. Poseděli,popili a nezbylo, než u ní přespat. S vyděšeným hlasem mě popisoval, že se ho bojí a že spal s otevřenýma očima.
Dnes dva téměř stejné příběhy. V prvním 22 letá matka praštila s pětitýdenní holčičkou o zem a zfackovala ji. Poté s ní praštila o hranu postýlky. Výsledek -holčička zázrakem přežila, prasklá lebka a zřejmě trvalé následky. Trest, pět let podminka.Druhý příběh,44 letá babička hodila pětiměsíčního vnuka na zeď. Vysledek- vnuk bohužel nepřežil prasklá lebka,otok mozku. Trest,15 let vězení. Teď mě vrtá hlavou, čím byl první čin méně závažný, že jsou tak propastné rozdíly v trestech,a soud byl k té první z příběhů tak schovývavý
Kauza je z roku 2021,to bylo Depardierovy 72,tak to je k nevíře, že ještě znásilňoval a dával nemravné návrhy. Ta dáma, co ji dvakrát znásilnil v jeho sídle, co tam teda pohledávala,nebo proč neodešla po tom prvním. Já nevím,ale dámy se asi chtějí jen zviditelnit. Proč s tím přijdou až v okamžiku, kdy jsou některá obvinění už promlčená. Tím nechci obhajovat trestný čin, ale pouhý dotek na pozadí mě už připadne jak bublina.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Za první republiky to bylo běžné. Moje máma, ročník 1922 bydlela v třípokojovém bytě, každý pokoj jedna rodina,v tom pokoji bydlela se svými rodiči, sestrou a babičkou. Koupelna a záchod společné, vařil si každý sám ve svém pokoji. Hold zítra znamená včera.
1 odpověď