„Dobře, tak já teda pojedu vlakem!“ „Ale neurážej se pořád! Myslím to s tebou dobře. Mám o tebe prostě strach. Tak naposledy… opravdu se na tu cestu cítíš?“ zeptala se mě asi podesáté vnučka, poté co jsem jí oznámil, že se v září chystám na Moravu.