Když vidím věkový průměr kolegů učitelů na střední odborné škole, hlásím, že ve školství ageismus rozhodně nehrozí. Učitelé v předdůchodovém a důchodovém věku bez nadsázky drží nejen střední ale i základní školy nad vodou. Ačkoliv jim hrozí vyhoření, na rozdíl od mladých učitelů jsou schopní a ochotní dlouhodobě snášet to, co se děje posledních 10 let nejen díky nefunkční inkluzi. Dovolím si vyjádřit názor, že počínání ministerských úředníků nejen ve školství připomíná cílenou sabotáž vzdělanosti a úmyslnou debilizaci žáků a studentů, aby lépe snášeli práci biorobotů v montovnách, než je nahradí roboti a AI.

Vážený pane doktore, děkuji za další porci naděje. K náhodě mi přišla slova dlouhověkého M.Zikmunda, že "život je přesný součet náhod". Právě zvídavost nejvíc postrádám poslední rok, kdy zkoumám dnešní středoškoláky viz Odkaz 1   . Vy a Vámi jmenovaní odborníci mi ukazujete, že právě zvídavost vede k dlouhověkosti. Proto se snažím umožnit příslušníkům nastupujících generací vzdělávání v alternativní střední škole, navazující na alternativní základní školy. Jasně vidím, že dnešní absolventi státních škol ztratili většinu zvídavost a dětem vrozené kreativity. Protože jednou z cílových skupin jsou sportovci, kteří potřebují individuální studijní plán nebo distanční studium, rád bych to s Vámi konzultoval. Prosím ozvěte se mi na mail, uvedený v mám profilu autora. Děkuji. S úctou Pavel Dočkal

Děkuji za skvělý popis korporátu, jehož fungování jako celoživotně nezaměstnatelný OSVČ pouze tuším. Vámi popisovanému outsourcingu jsem říkal faktor čtyř - externí firma (často se stejnými lidmi, kteří byli dříve odejiti) udělá za dvakrát delší čas to samé, ale bude to stát dvakrát víc. Takhle fungovalo zvyšování efektivity v devadesátkách v prvních korporátech jako byl blahé paměti SPT telecom, po několikeré změně názvu, loga a majitelů a.s. Telefónica. Dnešní korporáty zvedly faktor čtyř na násobky - tomu říkám efektivita. Nezbývá než nám jako národu poblahopřát, že se to ještě za těch 35 let dávno nepodělalo.

Milá statečná domškolmámo, Váš článek je zajímavý, avšak příliš dlouhý a nahrává Vaším kritikům, jak je vidět v diskusi. Pište prosím víc o tom, proč jste Vy a 6700 dalších domškoláků zvolili tuto nelehkou cestu ke svobodnému životu. Stavím soukromou školu pro (stře)domškoláky, aby měli kam pokračovat, než je semele střední škola, zřizovaná kraji, které až na výjimky nedovolí zřízení nové alternativní školy. Moje čerstvá zkušenost viz Odkaz 1   ukazuje důvod, proč jste svůj život zasvětila netradiční výchově. Nesvěřila jste svého syna nejlevnější hlídací službě (škole) a nedovolila škole, aby stála v cestě jeho vzdělávání (M.Twain). To Vám však většinová populace neodpustí a bude kritizovat, obzvlášť když pochopí jak dnešní školy (ne)fungují. Pokud se Vám podaří přivést další rodiče k domškoláctví, splní Vaše články účel. Držím Vám palce.

Díky za článek, který potvrzuje důležitost správné volby střední školy. Podobně jako autor jsem od dětství měl jasno, že chci poznat svět elektroniky. Proto jsem si zvolil čtyřletý obor s maturitou mechanik elektronik, přestože jsem mohl jít bez přijímaček na jakoukoliv školu díky úspěchům v matematických soutěžích viz Odkaz   . Ačkoliv jsem v prvním ročníku techniky musel dohánět matematiku a fyziku, inženýrské studium jsem zvládnul bez problémů. Horší bylo zjištění, že vysoká škola mi do dalšího života dala hlavně titul. Praxe bylo minimum a musel jsem si v 5. ročníku (studovali jsme v letech 1986 až 1991) doslova vynutit praktická cvičení, kde moji spolužáci gymnazisté poprvé dostali do ruky pájku. Když jsem se po 40 letech vrátil na střední školu jako učitel odborných předmětů ve stejném oboru (viz Odkaz 1   ), potvrdilo se, že maturitní obor je nejsnadnější cestou ke zvládnutí řemesla. Mí studenti oboru mechanik elektrotechnik (kód oboru 26-41-L/01) navíc získají ve třetím ročníků výuční list a ve čtvrtém pak maturitní vysvědčení. Proto mohou jít přímo do praxe nebo pokračovat ve studiu na vysoké škole jako kdysi já.

Na základě svých 31 let praxe realitního makléře si dovolím sdělit svůj názor:

• prezentovaná poptávka je velmi obvyklá - na samotě na náměstí a zadarmo a tudíž prakticky nesplnitelná bez velkých kompromisů
• cena je přímo úměrná drzosti prodávajícího a jeho makléře a nepřímo úměrná zkušenostem a opatrnosti kupujícího a jeho poradců (nejlépe stavařů)
• jako v každé jiném oboru jen cca 20% makléřů dělá svoji práci profesionálně a ne jen pro peníze - proto si vezměte na pomoc zkušeného místního makléře, který zná lokalitu. V USA je běžné, že každá strana má svého makléře, provize jsou cca dvojnásobné a makléř je jednou z pěti nejprestižnějších profesí.
• kolega makléř v diskusi správně popisuje, že makléř musí být osobou mnoha profesí a není v jeho schopnostech zjistit všechny nevýhody nemovitostí - ty jsou koneckonců důvodem nízké ceny. Proto v realitách dlouhodobě vydrží jen ti nejvytrvalejší a ty hledejte
• ekonomický zázrak = výhodná nabídka neexistuje - konečná prodejní cena vždy odpovídá situaci na trhu a zájmu kupujících a makléřovým úkolem je vyjednat oboustranně výhodný obchod
• současné šílené ceny způsobily levné hypotéky a investiční horečka lidí, kteří neumí investovat svoje a levně půjčené peníze jinak než do předražených nových bytů. Jejich ceny pak táhnou nahoru všechny ostatní nemovitosti. Další informace najdete např. zde Odkaz 1  

Milý Petře, děkuji za další z řady článků, které mi mluví ze srdce. Ano, i já jsem propásl dětství svých synů, dnes již dospělých. Vaše články se mi líbí čím dál víc, jen si nejsem jistý, zda plní Vaše představy - nemají příliš diskutujících. Rád bych si s Vámi vyměnil autorské zkušenosti - napište mi prosím kontakt na mail, uvedený v mém autorském profilu.

Děkuji za fundovaný článek, který oslovil kromě elektrikářského rozumu i srdce člověka zapáleného do smysluplné práce. Vystihuje heslo jednoho z mých mentorů - většina lidí ani neví, co neví. Váš článek je však příliš dlouhý i pro běžného čtenáře, respektive mladého nečtenáře, kterému by mohl nejvíce prospět. Začal jsem psát na Medium proto, abych se naučil psát stručně a srozumitelně pro různorodé publikum. Ani to však není zárukou čtenosti, ta je výsledem mnoha faktorů, které nemůžete ovlivnit. Některé moje články přečetlo přes 20 tis. čtenářů na rozdíl od jiných, které mi přišly mnohem zajímavější. Nicméně hodnotu a jedinečnost blogosféry Medium tvoří právě články, jak je ten Váš. Držím palce do dalšího psaní.

Děkuji za sondu do duší generace, kterou jsem poznávat jako učitel až ve svých 56 letech. Popsaná snaha nebýt ztrapněn vysvětluje, proč jsou moji studenti tak pasivní. Svoje dojmy jsem popsal zde Odkaz 1   . Proto jinak normální studenti skrývají i zájem o výuku, aby nebyli ztrapňováni spolužáky, kteří z různých důvodů chodí školu odsedět. Ke škodě všech pak tráví cca 4000 hodin svého mládí na střední škole, aniž by využili zkušeností svých učitelů. Plní tak nepsanou dohodu - odseď si to, nevyrušuj a my Ti dáme maturitní vysvědčení. Jen se někam ztratila zvídavost a touha naučit se něco užitečného pro život. Obdivuji svoje zkušenější kolegy, kteří se účastní úpadku vzdělávacího systému a stále v něm neztrácejí smysl svého povolání učitele.

Děkuji za výstižný článek. Jako novopečený, byť dříve narozený a pedagogicky nevzdělaný elektroinženýr jsem začal učit odborné předměty na střední průmyslové škole. Čerstvou zkušenost jsem popsal v článku Odkaz 1   . Za sebe bych k důvodům nedostatku učitelů přidal minimální zájem středoškoláků o zvolený obor. V případě mojí školy studentů čtyřletého elektro oboru na vyhlášené škole, kam se dostane jeden ze tří zájemců. Většina učitelů je pro svoji práci zapálená, ale výuka, odborný výcvik ani nejmodernější učebna robotiky a mechatroniky studenty příliš nezajímá. Jejich cílem je pouze získat maturitní vysvědčení nebo výuční list. Obdivuji svoje kolegy, kteří to snášejí dlouhá léta až do důchodového věku a stále nacházejí ve své práci smysl.

Ze svojí krátké praxe učitele na střední průmyslové škole docházím k závěru, že účelem SŠ je získat maturitní vysvědčení či výuční list bez ohledu na to, co se student naučí a následně využije v životě. Podobně se účelem druhého stupně ZŠ stalo připravit žáky na přijímačky na SŠ. Původní účel školy - připravit děti na praktický život se ztratil v papírech a na úřadech. Snad proto, co definoval Ivan Illich již v roce 1970: "Pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co žáky naučí". Smutná pravda, zvlášť když k nim připočteme všechny úředníky ve školství.

Milá Lenko, doporučuji nespoléhat na stát a úřady. Schopná a zodpovědná účetní je vymírající živočišný druh ne kvůli AI, ale kvůli náročnosti práce. Kontaktujte lidi, kteří znají Vaše pracovní kvality, nejlépe dodavatele a odběratele - ideálně soukromé firmy s majiteli 60+. Ti ještě fungují jako v devadesátých letech a AI si do firmy ještě dlouho nepustí. Potřebují pracovníky od slova pracovat nikoliv zaměstnance od slova být zaměstnán. A obvykle je nehledají na úřadu práce, ale přes osobní reference a kontakty - to je "sociální síť" nás dříve narozených. Držím Vám palce.

Snad některé matky, posedlé úklidem, uklidní zdánlivě s tématem nesouvisející pravidlo, které se ke mě dostalo pozdě - děti už vyrostly. Zní "bor*el v bytě - šťastné dítě" - jinými slovy - důležitější než uklizená domácnost (což je s malým dítětem nesplnitelné) je máma, která se nestresuje úklidem.

Skvěle popsaná životní realita, kterou aktuálně před podáním přihlášek na SŠ chápe málokterý rodič. Proto se bude opakovat obrovský zájem o gymnázia, jejichž absolventi budou za 4 roky pokračovat do autorem popsané pasti. Moje zkušenost je podobná - nedovolil jsem, aby škola stála v cestě mému vzdělávání a proto jsem se vyučil mechanikem elektronikem s maturitou. Když jsem ve třetím ročníku elektrofakulty pochopil, že se už nic praktického nenaučím, školu jsem sice dokončil a obor mě dosud baví, ale vydělávám si v jiném oboru.

Harvardská studie běžící od roku 1938 dokázala, že kvalitní osobní vztahy jsou nejdůležitějším předpokladem štěstí, zdraví a spokojenosti. Viz Odkaz 1   a kniha Odkaz 2   .

Pracujte s dětmi - to má smysl vždycky. Existují stovky alternativních škol viz Odkaz   . V nich můžete realizovat svoje představy o výuce, která v dětech nezabije jejich talenty a naučí je žít. V nich neplatí, že "pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co děti naučí " (Illich 1971). Na živobytí vyděláte a přijdete na jiné myšlenky. Moje máma v 76 letech pomáhala v jedné svobodné škole a od dětí se naučila užívat si života, aniž by ji deptala její vlastní hlava. Držím palce.

Děkuji za skvělý článek. Tak dlouho jsem pejskaře nechápal, až jsem se stal jedním z nich. Každému, kdo může psovi zajistit venčení a společnost, ho můžu jen doporučit - většinu důvodů najdete v článku a diskusi. Pes je totiž jediná bezpodmínečná láska a štěstí, které si můžete koupit. Navíc Vám zlepší zdraví a to se nedá vyčíslit.

Milý Richarde, děkuji za výstižný článek. Přesně jste popsal důvody, které přivedly k psaní na Medium i mě. Nikdy jsem nepropadnul sociálním sítím a sbírání lajků, ale přiznávám, že pohled na přibývající stovky čtenářů je příjemný. Právě možnost dostat se na titulní stránku Seznamu a zjistit názory čtenářů je unikátní. Začal jsem psát o svém oboru - realitách a hned můj druhý článek přesáhnul 15000 přístupů Odkaz 1   Dosud nejvíc - 26000 přístupů má můj osobní příběh Odkaz 2   . Ačkoliv se z mých 30 článků dostalo na titulní stránku 25, zákonitosti atraktivity pro čtenáře mi zůstaly záhadou. Přesáhnout 22000 přístupů se mi podařilo ještě dvakrát (bazén jako nesmysl a baťovské školství) a další tři články přesáhly 14000 (sci-fi pohádka, tiny house a operativní leasing). Naopak z mého pohledu zajímavá témata - rychločtení, nebo mužský vs. ženský mozek vůbec nezaujala. Ve všech článcích jsem vytvořil ankety a výsledky pro mě byly velmi zajímavé - nejvíce mě potěšil zájem o Baťovu školu práce (770 z 900), kterou jsem se inspiroval ve svém projektu internátní soukromé střední školy. Věřím, že popis mé autorské dráhy (185000 přístupů za 6 měsíců ze 30 článků) Vás inspiruje. Jako expert na železnici bych psal o srovnání kritizovaných Českých drah se světem a zejména o plánovaných rychlodrah, které někteří odborníci považují za neekonomický. Držím Vám palce a těším se na inspirativní články.

Děkuj za inspirativní a optimistický článek. Začínám po padesátce učit a potěšilo mě, že to všichni učitelé nevidí jako většina na téma škola diskutujících na těchto stránkách. Že vidí v žácích a studentech lidské bytosti s přirozenou touhou po poznání a šťastném dětství/mládí, ačkoliv se jim to okolí a často v první řadě škola snaží zhatit.

Pane doktore, děkuji za skvělý článek. Sice jsem o generaci mladší, ale jsou to cenné zkušenosti. Ze skvělých vzorů, byť už nežijících si dovolím připomenout pana Zikmunda a zřejmě nejznámějšího T.Baťu juniora. Když má někdo za jménem junior, tak je vlastně mladý celý život. Chcete-li být užitečný a vylepšit se názor na ty nejmladší, navštivte alternativní školy viz Odkaz   .