Milý Petře, děkuji za další z řady článků, které mi mluví ze srdce. Ano, i já jsem propásl dětství svých synů, dnes již dospělých. Vaše články se mi líbí čím dál víc, jen si nejsem jistý, zda plní Vaše představy - nemají příliš diskutujících. Rád bych si s Vámi vyměnil autorské zkušenosti - napište mi prosím kontakt na mail, uvedený v mém autorském profilu.

Pořiďte si čtečku s Androidem (Onyx boox) a můžete si eknihy i půjčovat v kterékoliv z větších knihoven. Viz Palmknihy a Flexibooks a nemusíte je kupovat. Čtečka umí udělat i výpisky jako snímek displeje a větší typy mají i elektronické pero a slouží jako zápisník.

Děkuji za fundovaný článek, který oslovil kromě elektrikářského rozumu i srdce člověka zapáleného do smysluplné práce. Vystihuje heslo jednoho z mých mentorů - většina lidí ani neví, co neví. Váš článek je však příliš dlouhý i pro běžného čtenáře, respektive mladého nečtenáře, kterému by mohl nejvíce prospět. Začal jsem psát na Medium proto, abych se naučil psát stručně a srozumitelně pro různorodé publikum. Ani to však není zárukou čtenosti, ta je výsledem mnoha faktorů, které nemůžete ovlivnit. Některé moje články přečetlo přes 20 tis. čtenářů na rozdíl od jiných, které mi přišly mnohem zajímavější. Nicméně hodnotu a jedinečnost blogosféry Medium tvoří právě články, jak je ten Váš. Držím palce do dalšího psaní.

Děkuji za sondu do duší generace, kterou jsem poznávat jako učitel až ve svých 56 letech. Popsaná snaha nebýt ztrapněn vysvětluje, proč jsou moji studenti tak pasivní. Svoje dojmy jsem popsal zde Odkaz 1   . Proto jinak normální studenti skrývají i zájem o výuku, aby nebyli ztrapňováni spolužáky, kteří z různých důvodů chodí školu odsedět. Ke škodě všech pak tráví cca 4000 hodin svého mládí na střední škole, aniž by využili zkušeností svých učitelů. Plní tak nepsanou dohodu - odseď si to, nevyrušuj a my Ti dáme maturitní vysvědčení. Jen se někam ztratila zvídavost a touha naučit se něco užitečného pro život. Obdivuji svoje zkušenější kolegy, kteří se účastní úpadku vzdělávacího systému a stále v něm neztrácejí smysl svého povolání učitele.

Děkuji za výstižný článek. Jako novopečený, byť dříve narozený a pedagogicky nevzdělaný elektroinženýr jsem začal učit odborné předměty na střední průmyslové škole. Čerstvou zkušenost jsem popsal v článku Odkaz 1   . Za sebe bych k důvodům nedostatku učitelů přidal minimální zájem středoškoláků o zvolený obor. V případě mojí školy studentů čtyřletého elektro oboru na vyhlášené škole, kam se dostane jeden ze tří zájemců. Většina učitelů je pro svoji práci zapálená, ale výuka, odborný výcvik ani nejmodernější učebna robotiky a mechatroniky studenty příliš nezajímá. Jejich cílem je pouze získat maturitní vysvědčení nebo výuční list. Obdivuji svoje kolegy, kteří to snášejí dlouhá léta až do důchodového věku a stále nacházejí ve své práci smysl.

Ze svojí krátké praxe učitele na střední průmyslové škole docházím k závěru, že účelem SŠ je získat maturitní vysvědčení či výuční list bez ohledu na to, co se student naučí a následně využije v životě. Podobně se účelem druhého stupně ZŠ stalo připravit žáky na přijímačky na SŠ. Původní účel školy - připravit děti na praktický život se ztratil v papírech a na úřadech. Snad proto, co definoval Ivan Illich již v roce 1970: "Pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co žáky naučí". Smutná pravda, zvlášť když k nim připočteme všechny úředníky ve školství.

Milá Lenko, doporučuji nespoléhat na stát a úřady. Schopná a zodpovědná účetní je vymírající živočišný druh ne kvůli AI, ale kvůli náročnosti práce. Kontaktujte lidi, kteří znají Vaše pracovní kvality, nejlépe dodavatele a odběratele - ideálně soukromé firmy s majiteli 60+. Ti ještě fungují jako v devadesátých letech a AI si do firmy ještě dlouho nepustí. Potřebují pracovníky od slova pracovat nikoliv zaměstnance od slova být zaměstnán. A obvykle je nehledají na úřadu práce, ale přes osobní reference a kontakty - to je "sociální síť" nás dříve narozených. Držím Vám palce.

Snad některé matky, posedlé úklidem, uklidní zdánlivě s tématem nesouvisející pravidlo, které se ke mě dostalo pozdě - děti už vyrostly. Zní "bor*el v bytě - šťastné dítě" - jinými slovy - důležitější než uklizená domácnost (což je s malým dítětem nesplnitelné) je máma, která se nestresuje úklidem.

Skvěle popsaná životní realita, kterou aktuálně před podáním přihlášek na SŠ chápe málokterý rodič. Proto se bude opakovat obrovský zájem o gymnázia, jejichž absolventi budou za 4 roky pokračovat do autorem popsané pasti. Moje zkušenost je podobná - nedovolil jsem, aby škola stála v cestě mému vzdělávání a proto jsem se vyučil mechanikem elektronikem s maturitou. Když jsem ve třetím ročníku elektrofakulty pochopil, že se už nic praktického nenaučím, školu jsem sice dokončil a obor mě dosud baví, ale vydělávám si v jiném oboru.

Harvardská studie běžící od roku 1938 dokázala, že kvalitní osobní vztahy jsou nejdůležitějším předpokladem štěstí, zdraví a spokojenosti. Viz Odkaz 1   a kniha Odkaz 2   .

Pracujte s dětmi - to má smysl vždycky. Existují stovky alternativních škol viz Odkaz   . V nich můžete realizovat svoje představy o výuce, která v dětech nezabije jejich talenty a naučí je žít. V nich neplatí, že "pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co děti naučí " (Illich 1971). Na živobytí vyděláte a přijdete na jiné myšlenky. Moje máma v 76 letech pomáhala v jedné svobodné škole a od dětí se naučila užívat si života, aniž by ji deptala její vlastní hlava. Držím palce.

Děkuji za skvělý článek. Tak dlouho jsem pejskaře nechápal, až jsem se stal jedním z nich. Každému, kdo může psovi zajistit venčení a společnost, ho můžu jen doporučit - většinu důvodů najdete v článku a diskusi. Pes je totiž jediná bezpodmínečná láska a štěstí, které si můžete koupit. Navíc Vám zlepší zdraví a to se nedá vyčíslit.

Když se vyhnete politice s diskusemi Babiš vs. pětikolka, srovnávání předlistopadových a polistopadových časů a diskusím vycházejícím z nepochopení článku, odfiltrujete to nejhorší. Na druhé straně jsou kvalitní autoři často zklamaní viz spisovatel, jehož článek popisuje zkušenosti s Mediem a nesplněná očekávání množství čtenářů i úrovně diskuse Odkaz 1   . Kritiky Vás coby cizince vyjadřujícího se k životu v Česku si nevšímejte - očima expata je totiž vidět to, co místní nechtějí vidět. Napadá mě příklad, kdy ve 30. letech Tomáše Baťu jasnozřivě varoval jeho americký mentor slovy "Vaše dílo může zhatit pouze politika", což se po roce 1948 také stalo. Tím jsme opět u politiky a já osobně se jí snažím vyhýbat, protože vytrvale ničí všechno, co lidstvo vybudovalo - v malém rodinné vztahy, psychiku lidí, vzdělávací systém, ve větším pak ekonomiku, životní prostředí a planetu globálně. Ještě zpět k Vaší misi - dovedu si představit, že větší množství článků na téma vyzkoušeného projektu VRT ovlivní větší množství lidí včetně lokálních politiků a minimální zmírní v Česku rozšířený fenomén NIMBY v místech, kudy VRT povede. Jako obyvatel Zlína, v minulosti dlouho odříznutého od dálniční sítě dokážu ocenit dopravní obslužnost. V realitách neustále řeším dilema město vs. vesnice a periferie, nižší ceny vyvážené každodenním dojížděním. Ceny nemovitostí ve městě jsou o polovinu vyšší než mimo dosah MHD. Ovšem věrné čtenáře, vyhledávající pravidelně Vaše články nečekejte.

Milý Richarde, obávám se, že něco jako jsou pravidelní čtenáři, tedy ono kýžené publikum na Mediu nenajdete. Sledování autora, kdy Vám přijde do mailu upozornění na všechny (i ty neproniknuvší na Seznam.cz) články, není příliš rozšířené. Jsou rekordmani jako Apolena Tůmová Odkaz 1   nebo Traveler Odkaz 2   , ovšem Ti píšou obvykle na diskutovaná témata, která nesleduji. Najít nejplodnější autory taky není snadné - klikal jsem v dubnu po diskusích a našel např. Odkaz 3   se 195 články nebo Odkaz   s 225 články. Na autorově profilu počet článků nenajdete, musíte si rozkliknout diskutujícího např. Odkaz   a tam uvidíte, kolik příspěvků a článků vytvořil. Ovšem nejplodnější autoři zpravidla vůbec nediskutují a už vůbec ne pod svými články - čest výjimkám jako jste Vy. Ale zpět k věrnému publiku - moje nejsledovanější články se tematicky sice týkaly realit, ale každý z jiného pohledu - investor vs. nájemce, milovník vs. odpůrce bazénu či tiny houses, takže tam překryv nepředpokládám. Leasing a vzdělávání jsou úplně jinde než reality. Články na pokračování na jedno téma - moje první měly 8k, 16 k, další dva se nedostaly na Seznam, další 3k + 3k, pak družstvo 26k a sci-fi 15k a následovaly propadáky 600, 550 a 1600. Křížové odkazy na Vaše vlastní starší články taky nefungují generují řádově desítky přístupů. Tolik moje zkušenosti.

Milý Richarde, děkuji za výstižný článek. Přesně jste popsal důvody, které přivedly k psaní na Medium i mě. Nikdy jsem nepropadnul sociálním sítím a sbírání lajků, ale přiznávám, že pohled na přibývající stovky čtenářů je příjemný. Právě možnost dostat se na titulní stránku Seznamu a zjistit názory čtenářů je unikátní. Začal jsem psát o svém oboru - realitách a hned můj druhý článek přesáhnul 15000 přístupů Odkaz 1   Dosud nejvíc - 26000 přístupů má můj osobní příběh Odkaz 2   . Ačkoliv se z mých 30 článků dostalo na titulní stránku 25, zákonitosti atraktivity pro čtenáře mi zůstaly záhadou. Přesáhnout 22000 přístupů se mi podařilo ještě dvakrát (bazén jako nesmysl a baťovské školství) a další tři články přesáhly 14000 (sci-fi pohádka, tiny house a operativní leasing). Naopak z mého pohledu zajímavá témata - rychločtení, nebo mužský vs. ženský mozek vůbec nezaujala. Ve všech článcích jsem vytvořil ankety a výsledky pro mě byly velmi zajímavé - nejvíce mě potěšil zájem o Baťovu školu práce (770 z 900), kterou jsem se inspiroval ve svém projektu internátní soukromé střední školy. Věřím, že popis mé autorské dráhy (185000 přístupů za 6 měsíců ze 30 článků) Vás inspiruje. Jako expert na železnici bych psal o srovnání kritizovaných Českých drah se světem a zejména o plánovaných rychlodrah, které někteří odborníci považují za neekonomický. Držím Vám palce a těším se na inspirativní články.

Děkuj za inspirativní a optimistický článek. Začínám po padesátce učit a potěšilo mě, že to všichni učitelé nevidí jako většina na téma škola diskutujících na těchto stránkách. Že vidí v žácích a studentech lidské bytosti s přirozenou touhou po poznání a šťastném dětství/mládí, ačkoliv se jim to okolí a často v první řadě škola snaží zhatit.

Milí autoři, neodpustím si citaci Ivana Illicha z knihy Odškolnění společnosti, kde již v roce 1970 napsal, že "Pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co žáky naučí." Naštěstí jsou školy a učitelé, pro které to neplatí.

Pane doktore, děkuji za skvělý článek. Sice jsem o generaci mladší, ale jsou to cenné zkušenosti. Ze skvělých vzorů, byť už nežijících si dovolím připomenout pana Zikmunda a zřejmě nejznámějšího T.Baťu juniora. Když má někdo za jménem junior, tak je vlastně mladý celý život. Chcete-li být užitečný a vylepšit se názor na ty nejmladší, navštivte alternativní školy viz Odkaz   .

Pane redaktore, v článku Vám chybí nejpodstatnější údaj - že se jedná o NOVÉ BYTY. Když použiji terminologii Vašeho původního oboru - jako byste napsal, běžci běhají čím dál rychleji, ale nenapíšete, že jen na dlouhých tratích. Reality jsou atraktivní téma, pro mě už 30 let, ovšem nesmíte si plést jablka s hruškama.

Možná právě proto, že měl vedle sebe baťovskou mladou ženu. Nejlepší nevěsty že Zlína měli údajně i Adamec a Lenárt, kteří jinak vše baťovské potírali, protože nepřítel kapitalista Baťa se o svoje lidi staral líp než sreana a vláda.