Pane Nussbauere, s vašimi kolegy v tomhle plátku jste si zvykli nadužívat výraz "zuřit". Víte vůbec, co znamená? Nikdo nezuří. Je to jen snaha přinutit čtenáře, aby článek otevřeli. Já ho otevřel jen proto, abych vám to napsal. Prohlášení hráče jsem si přečetl včera, nepůvodní texty mě nezajímají. Já jsem v klidu, vy si zuřte - a chtělo by to víc vykřičníků.
Autorovi: asi nemáte o čem psát. Každý, kdo koutkem oka sleduje ženský tenis, ví, že Ostapenková je dnes výjimečná právě jen neuvěřitelnými výkonnostními výkyvy. Je spíše zázrak, když vyhraje tři zápasy za sebou. Na French Open při ní stáli všichni svatí a trefovala všechno, na co sáhla. Od té doby sešup - a "kolapsy" jak na běžícím pásu.
Nevím, co je na tom obrovsky senzačního. Popyrin hrál famózně a Djokovič zkrátka stárne, mladých pušek je čím dál víc. Když se přednedávnem objevil na scéně Alcaraz, myslelo se, že se stane jedničkou a nadlouho bude kralovat. A hle, najednou se (oprávněně) vyšvihl Sinner a spousta dalších. Pokud mlaďochům vydrží při té zátěži zdraví, Djokovič na ně nebude mít nárok.
Tento článek je, nikoli poprvé, jen provokace, trapná i na okurkovou sezonu. O mateřštině by měli mluvit ti, kdo jí nejen rozumějí, ale kdo ji respektují a mají rádi, a ne samozvaní revizionističtí prznitelé jazyka. Vyjadřovat se k Janě Valdrové je ztráta času, přesto si neodpustím poznámku: její plácání o jazyce a genderu, hlásané z Tyrolska, nezadající si s ptydepe a jdoucí proti masivnímu většinovému názorovému proudu skutečných odborníků, může nacházet podporu pouze v prostředí promořeném dnešními progresivistickými trendy. Na tom, že někdo nemá rád svou mateřštinu, není nic tragického, tragédií je, že se mu popřává sluchu.
Pane Holube, to jste se zas vycajchnoval (mohl bych to napsat ostřeji, o tom nepochybujte). Píšete "Jejich návrat však může být symbolem populistické politiky, která podnikatele upozorní, že špatné časy zdaleka nekončí." Jejich návrat bude znamenat, že do státní kasy přibude víc peněz. Dnešní osobní zkušenost: byl jsem v železářství pro úplnou drobnost, která se dá sehnat za cenu do 20 Kč; majitel a prodavač v jedné osobě mi od boku naúčtoval (jo, potřeboval jsem ji a široko daleko jiné železářství není) 49 Kč a účtenku - paragon vytržený ze starého bloku mi vydal až na požádání. A tak my tu žijeme.
Česko je země expertů, každý den na nás vybafne minimálně jeden. Při tom počtu takových machrů se divím, proč jsme na tom pořád tak bídně (ne že by se to nedalo říct ostřeji). Jestli to nebude tím, že jenom mlátí prázdnou slámu - jedna fráze střídá druhou, strategie sem, strategie tam, to se dneska žádá, to je zaručená cesta k penězům daňových poplatníků.
Nejen naše firmy si přijdou na miliardy. Divil bych se, kdyby tak velké nákupy časem nezavanuly něčím hodně nelibým. Jestlipak se vládní strany radily taky s opozicí? Myslím, že při takových objemech a hlavně s ohledem na závazky, které zatíží i příští vlády, ať už v nich bude kdokoli, by se takové sumy měly vynakládat na základě širšího konsensu.
Nevím, proč sem pořád taháte "expertku" Valdrovou, té na naší mateřštině vůbec nezáleží. Samozřejmě si uvědomuji, že hlavním důvodem uveřejňování podobných článků je vyplnit místo v tomhle plátku a rozhádat lidi. Čím větší kontroverze, tím líp. Tak to holt funguje a hlupáků, kteří sedají (a rádi!) na lep, je v téhle republice víc než dost. Příště nechte hlasovat o zrušení ypsilonu - v tohle stále nevzdělanějším národě to třeba projde.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mě by zajímalo, jak je možné, že zábrany mohou rozebrat malé děti. Jak jsou ty šrouby utažené? Samozřejmě si uvědomuju, že v tomhle státě je možné všechno.
1 odpověď