strakatý je od těch malůvek na krku. Neslyšel jsem jeho rozhovor s Duškem, ale Šíp měl vysoce nad jeho uvažováním.

V době, kdy se u nás točila Johanka z Arku. asi (2000) se naboural nějaký francouz v Jeseníku nad Odrou. Tehdy ještě mobily nebyly pro každého. Z pevné jsem zavolal na 158 a šel jsem na místo nehody. Po určité době přijelo policejní auto. Vystoupil člověk v uniformě, šel se podívat do hlubokého příkopu. Tam byla dodávka Peugeot. A teď cituji slova našeho příslušníka. ,,Jsme v Česku , budeme mluvit Česky. Co se vám stalo?". Proč ten Francouz neuměl česky?

V jedné prodejně nakupuje muž,(dříve) asi mental a každý chleba si převažoval. Prodavačka byla ráda, že se jej po 1/2 hodině zbavila. Sice si nic nekoupil, ale převážovál

všechny chleby v regálu. Holky si nedovolí něco poznamenat, protože ho znají a možná se ho i bojí. Na moje upozornění jen pokrčí rameny. Myslíte, že bílé pečivo přímo do sáčku je horší než tento bezdomovec?

kteří Češi? Vyjmenovat. Já tam ale nejsem. A to mám ale všechny národy bývalého CCCP rád.

Článek jsem nečetl celý ale např. rozhlas(radio) neposlouchám min.15let vůbec. A to, že si k někomu sednu do auta a tam je zapnuto autorádio mám platit. Televizi sleduji každý den, včetně čt. I to zvýšení beru, ale neberu to chystané rozšíření poplatků(daní). To se bude vztahovat na kroužky elektroniky, kdy jsme z 5 součástek postavili krystalku?

V r,1972 jsem nastoupil do učení jako elektrikář. Nářadí jsme dostali ZDARMA. Kromě zbytečností(ohýbač plášť. trubek) jsme dostali asi nejškaredější nůž, který jsem tehdy viděl. Jmenoval se ,,kabelový nůž". Staří elektrikáři nám za něj dali i 2-3 nože pro elektrikáře.(velká a malá čepel,šroubovák,špice). S odstupem času a praxí jsem pochopil.

Ano, ve školce jsme rybí tuk dostávali od paní kuchařky po lžičkách. Jak my jsme ji neměli rádi! Po letech ,ještě v normálnu, jako hasiči na kontrolu komínu jsme navštívili i onu kuchařku ze školkovských let. Ona věděla, že nám to nechutnalo. Ale rozkaz byl jasný. Vypít (,,Muž v koženém kabátu nesmí projet.") Tehdy ještě nebyla linka bezpečí a tak jsme si ani nemohli ani nesměli stěžovat. Při té kontrole komínu jsme s kamarádem ochutnali asi dvacet druhů domácích likéru které tato skvělá kuchařka namíchala.To byl asi revanš za školku.

Nevěřil jsem, že ještě někde jsou. Nejdříve jsme šlapali vložky do řeziňáku, která se vkládala shora. To jsme se botama vlezli do průměru vložky. Potom taťka koupil satan-y. Strejda jako stolař vyprodukoval řezin a hoblovaček na celý rok topení. My jsme mu vyčistili dílnu od odpadu a on mohl dále pracovat. Na vánoční svátky byl nápor. Muselo se našlapat alespoň 3 kusy na jeden den. Nejtepleji bylo přímo u řeziňáku. Jednou jsem usnul a troubu jsem měl vyznačenou na levé tváři. Co na řeziňáky říká min.živ. prostředí? Je třeba vymyslet nějakou novou daň?

Jsem rád za novinky. I ty psané. Jen musím udělat o dvě otočky víčkem více. Potom se v klidu napiju a víčko našroubuji zpět. Nikdy jsem víčka nevyhazoval. Takže pro mě zbytečná starost EU.

Ve výsledcích jsem viděl 48 a 144 a tak jsem to zmáčknul. Ono to bylo v opačných jednotkách. A to violoncelo? Housle vím, už jsem je viděl.

Krásné vzpomínky, ale pro nás to by tragač. Jiný kraj, jiný mrav. Ale co se na něm dalo odvézt? To jsou základy Fyziky.

nikdy jsem psa neměl,(jako vlastník). Ale odmala kolem nás běhali psy. Ne všichni byli naši. Třikrát za dva roky se naše fena rozhodla vrhnout štěnata. Z toho tatínek vyselektoval 3-4 pumry. Zbytek obohatil červy v jímce ze chléva. Drsné? Nebudu popisovat. Roky 1960-.... . Prošla skupina výletníku a měli jsme o jedno štěně méně. Vždy si někdo nějaké štěně vzal. To byla příroda ale ne množírna. Nikdo nechtěl ani jednu Kčs.

V r.1972 jsme byli na posledním představením v Národním Divadle před jeho rekonstrukcí. Hrála se prodanka. Byli jsme umístění na balkoně a viděli jsme (hovno). Ale ta hudba nás vrátila do života. Já a bratr jsme měli modrá manšestrová saka. Spolužák přijel se síťovkou a svačinou.

Nevím kolik je ještě u nás výrobců cukrovinek. Náš už žádný. Jeden byl v Přerově - Zora. V něm uklízela jedna prateta a k nim jezdila švagrová. Naše jiná prateta. Dnes nemyslitelné, ale při úklidu linky vždy něco zbylo pro uklízečky. A tak ta jiná prateta dovezla z Přerova 2-3 tašky různých bonbonů. Většinou žužu. Někdy i celý blok toho gumového sladkého se vešlo do tašky. Přijela, postavila tašky v síni a než odjela, byly tam jiné dvě tašky s vajíčky, zabijačkou nebo surovinami pro jiný směnný obchod. To mohl byt r. 1970+. Vzpomínka. - Jako kluci jsme jezdili k tetě vlakem. Na nádraží nás čekal strejda a první pohled mířil na lanovkovou dráhu a vozíky s vápencem. Lanovka je asi z poloviny šedesátých let zrušena. Ani na inter. jsem nenašel dobové fotky.

Před revolucí-TRAVEX plus další. napěchovat do trubky a odpálit. To nebyly jen prsty ale celé ruce. Tehdy se děkovalo za dovezenou pyrotechniku.

Tady se chválíte kdo koho slyšel nebo viděl. V r.1973 ve Starém Jičíně na hradu měl koncert Petr Spálený, jeho bratr a zpěvačka s nejkrásnějšíma nohama Voborníková.

V době opravy železničního koridoru na přejezdu v Sůchdolu nad Odrou(r.2001) jsem zastavil za linkovým autobusem. Závory stále otevřené, červená výstražná stále blikala bez přejetí vlaku. Po 20 min se autobusák rozhodl přejet a já za nim. Mě to stálo 400kč, autobusáka 2000 Kč. Za závorama stáli policajti a říkali... ,,pokutu vám musíme dát za přestupek. Byli jsme na nádraží a nemají nikoho, kdo by byl oprávněn řídit provoz na žel. přejezdu a my to řídit nesmíme". Na můj argument, že se mohli ukázat před zatáčkou, jenom kývli hlavou. Tak kdo je více, železniční potrati nebo policie na kterou někdy bezdůvodně nadáváme. Ten autobusák byl alespoň v regionálních novinách, ale prachy mu to nevrátilo.

Jsem sice odchován mrazíkem od roku 1965, ale zase taková hrůza ta pohádka to nebyla. Dal bych tomu vyšší příčku v pohádkách za posledních 20 let.

V 80letech min. století jsem nevěděl, že jsou nějaké varné typy. Pěstovali jsme 10-13 odrůd. Pro prasata i lidi. Na třídičce byla malá kuchyňka a tam se vařily,smažily,opékaly a třeba i sušily všechny zemáky, které na třídičku přišly. Všichni, kteří tam pracovali věděli, jak naše zemáky chutnají a podle toho si objednali na zimní uskladnění. Pokud se projevila do konce listopadu nějaká hniloba, dostali náhradu. Dnes tomu říkají utopistický socialismus, ale tak to bylo. Tedy nevím jak ve velkých městech. Po revoluci se začali různí podnikatelé přiživovat na hromadách brambor, určených na paření(ne pářeni), a šli je vyměnit do JEDNOTY jako špatné. Zemědělci sklapli kufry a zemáky vyměnili. Několik let jsem servisoval pařičku z NDR a vím jaké brambory na hromadě byly. Ale to už byla jiná doba. To i veksláci před tuzexem by se mohli něco naučit, ale taky stydět.

Uzenina v bramborovém salátu? Za socíku asi 2-3 zemáky, salám junior, domácí zelenina a další. A hned bylo 3 kila salátu. Jak se dělaly původní obložené chlebíčky? No přeci ze zbylého bramborového salátu. On to byl opravdu vše, jen ne bramborový salát. Ale chutnal všem.