Merkur mam.Vice krabic dane stavebnice. I s elektromoturky. Dnes maji hodnotu historickou i financni . A vzbuzuji vzpominky na detstvi , ktere jsem mel krasne. Jake hodnoty maji dnesni rvouci barevne bakelity ? No Vy mate jednu "stavebnici"..... mobil , zejo .Podle toho jste asi velmi "zrucny" 🙂 Kdyz jdu do Dracku koupit treba peknou drevenou stavebnici pro vnoucky , to je fuska. 🙂, Preji hezke Vanoce s rvoucimi barevnymi bakelity 🙂
PS: S temi stromky tedy kecate , pionyre.Nemate umely ? 🙂
Já už dnes MERKURA nemám, měl jsem krabici elektro. To bylo před 53 lety. Ale chodili jsme s bráchou ke kamarádovi na hůru, kde byla sedmička rozložená celý rok a byli jsme tam i v nepřítomnosti rodičů kamaráda. Zkrátka, dveře přístupné, jen jsme se ozvali, když někdo přišel domů. Léta sedmdesátá minulého století, a na vesnici. Jen ty šrouby a matky M3 mi dnes padají mezi prsty.
V 80letech min. století jsem nevěděl, že jsou nějaké varné typy. Pěstovali jsme 10-13 odrůd. Pro prasata i lidi. Na třídičce byla malá kuchyňka a tam se vařily,smažily,opékaly a třeba i sušily všechny zemáky, které na třídičku přišly. Všichni, kteří tam pracovali věděli, jak naše zemáky chutnají a podle toho si objednali na zimní uskladnění. Pokud se projevila do konce listopadu nějaká hniloba, dostali náhradu. Dnes tomu říkají utopistický socialismus, ale tak to bylo. Tedy nevím jak ve velkých městech. Po revoluci se začali různí podnikatelé přiživovat na hromadách brambor, určených na paření(ne pářeni), a šli je vyměnit do JEDNOTY jako špatné. Zemědělci sklapli kufry a zemáky vyměnili. Několik let jsem servisoval pařičku z NDR a vím jaké brambory na hromadě byly. Ale to už byla jiná doba. To i veksláci před tuzexem by se mohli něco naučit, ale taky stydět.
Bydlel jsem na vesnici a pro pečivo se chodilo většinou v sobotu do malého obchůdku. Fronty byly, protože se čekalo na pekárensky ROBUR a tou frontou prošla celá várka ještě horkého 3kg chleba. Dnes se musí všechno balit, tehdy ten chleba prošel rukama deseti lidí. A proč 3 kg. No protože vydržel a snědl se celý,neplesnivěl,byl chutný a voněl. V r.1966, kdy se otevřela nová samoobsluha fronty byly taky ale nějak nám to nevadilo. S masem jezdila ,,pojízdná" a často jsme měli telecí, hovězí za 8Kčs.Vepřové z vlastního chovu. Toto je o vzpomínkách, ne o zapomínáni.
v r.1964 havaroval taky vojenský letou IL14 na kopci Hůrka v okrese Nový Jičín. V necelých 8 letech jsme se s bratrem vypravili ze sousední vesnice, podívat, jak vlastně vypadá rozbité letadlo. Viděli jsme to z naší zahrady ale co to jsou 3km. Už tehdy jsme chodili do sousední vesnice na přírodní koupaliště. Dneska by nějaký pofiderní OSPOD podal hlášení. Maminku 51 a taťku 33 roku po smrti by asi vyhrabali a obvinili ze špatné výchovy. I tyto organizace se musí nějak živit.
vúl jsi ty jinak bys viděl jak děti utíkají ze zahrady když ty Čáslavští teroristi nelétávají na vesnici , už jděte vy válční štváči , víte kam .
Bydlel jsem v koridoru startu a přistání MIG 21 letiště Mošnov. Tam bylo daleko více letadel než dneska v Čáslavi. My jsme ze zahrady neutíkali, ale dívali jsme se na jejích cvičení. Navíc jsem byl v době ZVS na letišti v H.K. a vodili jsme naše 15, Přerovské 21, a SU 7 z Čáslavi. Vše ,když se opravovaly na letištích dráhy. Po revoluci se o zrušení dráhy nejvíce angažovali aktivisti 20km od letiště. Místním přinášelo letiště práci.
Já jsem podstatně mladší než vy (dle vašich příspěvků jinde jste dokonce i o kus starší starší než moji rodiče). A mé zkušenosti jsou s výukou pracovních činností, fyziky a chemie podstatně odlišné. Pracovní vyučování - 6. třída - dílny (2 hodiny jednou za 14. dní), vrchol činnosti byla výroba dřevěné krabičky, 7. třída - pěstitelské práce - obvykle zalévání květin, občas povídání o rostlinách ve třídě, výroba věnců a svícnů. Párkrát jsme byly na pozemku, ale v zásadě jsem tam byly schopné něco odpracovat tři holky, ostatní byly ještě neschopnější než já a to už je co říct. Většina času se na pěstitelkách prostě jen prokecala a nějak přetrpěla, případně se místo nich učilo něco jiného, co přišlo učitelce důležitější. Osmička to samé. V devítce jsme měli dílny a konečně jsme se dělali něco s tou elektrikou. Asi třikrát jsme tam skládali nějaký obvod. Takže nic moc... Doma jsem se toho v tomhle směru naučila mnohem víc (ze stavebnic, od rodičů, prarodičů, známých...). A obávám se, že v současné době to na školách v tomto obecně lepší nebude. Znám i školy, kde se v tomhle snaží. Ale jinak se obávám, že pokud rodič chce, aby jeho děti něco z tohohle dobře poznaly, nelze se na školu spoléhat. Já sama také domů pořídila dětem Voltík, Merkur nebo sadu na chemické pokusy, protože moc nevěřím tomu, že se k něčemu takovému jednou ve škole pořádně dostanou.
Krásně jste se ,,odkopala". Taky jste měla pěkné dětství.(jsem r.1956).To domácí vzděláváni jsme měli taky. U kováře kuti koní, ve stolárně, v zámečnické dílně. Nikdo nás nevyháněl a tak jsme toho hodně odkoukali. Dnes nepřípustné. Co jsme mohli v 10 letech provádět nesmím synovi ani naznačit. Většinou to byl pokus-omyl. Jeho tajemství taky nechci znát. A děkuji za slušnou debatu.
Autorka ale píše o době před zavedením povinné školní docházky. A ne o době, kdy jste vy vyrůstal. V té době se na vyšší vzdělanosti dětí učitelé zase až tak nepodíleli. Asi hlavně proto, že jich asi až tolik nebylo.
Elektro záležitosti se na základce dítě asi moc nenaučí, maximálně něco málo ve fyzice a při troše štěstí v chemii a pracovních činnostech. Ale to opravdu není něco, co by se dítě nemohlo naučit i doma.
Nechci s Vámi polemizovat, ale to co jsme pochytili v8-9 třídě v pracovním vyučování nás nasměrovalo na další pracovní (studijní) vzděláváni. Taky jsme mohli zůstat u toho našeho okopáváni řepy a sušení sena. Chodili jsme do bývalého pionýrského domu v .......... a tam byla ukázka co děti dokázaly. I dříve jsme se vzdělávali na nejlepší stavebnici MERKUR 1-7 a MERKUR elektro. Dnes firmy utrácí za reklamu na plastové stavebnice obrovské peníze. Že u nás mají šrouby pravotočivý závit děti nevědí. (to bylo jen na zlehčení a nechci příklady uvádět). Merkur je nejlepší stavebnice pro děti.
Máte pravdu, taky pamatuju v 70.letech řeznictví ověšená bažanty a zajíci. Po nákupu to chtělo ještě tak týden nechat vyvěšené za oknem nebo na balkónu, pak to bylo perfektní. Pravda je, že škubat bažanta bylo skoro za trest, zajíc se taky stahuje hůř než králík, ale stojí to za to. Moje babička uměla zvěřinu na X způsobů naprosto dokonale, něco jsem trochu odkoukala a dneska používám. Dřív se běžně střílela pernatá, ale dneska jsou koroptve nebo křepelky pomalu na červeném seznamu. Připomněl jste mi tím babiččiny nadívané křepelky, to byla mana nebeská.
pěkná vzpomínka, která jen upozorňuje, že už jsme 60plus. Křepelky jsem jen slyšel ale koroptve opravdu přebíhaly v hejnech. Před asi 20ti lety jsem ,,získal" křídlovaného bažanta a nechal jsem jej odpočinout asi dlouho, protože se mu to nelíbilo a ode mě odešel. Asi jste pochopila, že jsem na něj trochu zapomněl.
K užitkovosti a tučnosti mléka. Maminka v r.1972 sbírala mléko na vesnici. Jedna, řeknu chovatelka dodávala do výkupu i od jejich dvou koz.(měla 70 plus roků)
Všichni věděli, kdy se bude mléko měřit. Jestli vycházela tučnost 5,4 tak to bylo nenormální. Ale za měsíc si přilepšila ta paní ....-Tehdy asi 1000 Kčs.
Poslední dobou se opravdu dehonestují odborníci a lidé věří nevzdělaným laikům. Vždyť už se zase věří, že je Země placatá 🤦🏼♂️
Maminka rodila v r.1956 dvojčata. Porodní asistentka radila všelijak. Maminka rodila v nemocnici na porodním ale stejně p.P..........říkala-,,ten chlapeček vám nevyžije". Jsme právě chlapi 68let a vyžili jsme. Moje tři vnoučata měla cumel možná týden. Pravda je, když jsem se tím chválil, některých maminek se to dotklo. I moje děti měly cumel daleko déle. To jen na omluvu.
Za sebe třeba mohu říct, moje babička chovala husy. A na podzim se samozřejmě zabíjely a byl sváteční oběd. Babička vždycky z drobů a konců křídel vařila polévku a přidávala do ní spařené očištěné a oloupané pařáty svázané vypraným a vyšlemovaným čistým střívkem. Po uvaření nám děckám dávala ty pařátky jako pochoutku k okousání a byla to mňamka, stejně jako když se vaří vepřové nožky. Takže se slepičími pařátky bych neměla fakt problém to jíst. Může to být dobré a ve vietnamské prodejně potravin vídám v mrazáku celé pytle těchhle pařátků. Je to jen o tom předsudku.
To jsem chtěl upřesnit. Na polévku se zabily dvě kury a daly se vařit bez hlavy. Rozdíl s číňankou je asi v tom, že naše kury a pařáty se vařily ochucené solí,zeleninou,libečkem a potom měla polevka,maso i pařáty výbornou chuť. Číňané mají plno omáček. Taky bych je chtěl vyzkoušet. Ale o naše uvařené pařáty jsme se rvali, i když kury byly přímo ze dvora. Váš recept s těmi střívky musel být geniální. Jsem ze Severní Moravy a u nás to neznám. A aní asi nepoznám. Naposledy jsem si uvařil nohy kuřat ,které soused choval na maso. Stačila bujonová kostka a byl jsem zase v dětství.
Před asi 52 roky jsem jako učeň opravoval elektroinstalaci ve vých.ústavu, tehdy polepšovna s možnosti vyučení stolařem a zámečníkem. Pracoval jsem na samotkách, kde se nikdo nemohl dostat. Pro moji bezpečnost? Ne, byli to normální kluci v jejich světě. Já jsem je toleroval a oni mě. Taky jsem pochopil, proč je tolik prázdných krabiček od algeny a dinilu v popelnicích. Otázka, jak se k nim kluci dostali? Jako nekuřák jsem musel pomoci zapálit cigaretu klukovi, který se třepal a nemohl se trefit ohněm na konec cigarety. A přece se někteří doučili a šli i dále. Byli to většinou sirotci nebo děti, které již poznaly dobré sociální zázemí. Vychovatelé,učitelé,místři odborné výchovy měli jiné výchovné prostředky. Nic nebylo zadarmo. Na společné vycházky se dostali ti dobří. Jednou jsi na vycházce udělal průser a další tři se obešly bez tebe. V oknech byly mříže a já jsem se taky dostával do objektu přes kontrolu. Článek vybočuje z línie, kdy se čtenář nic nedoví a redaktor shrábne nemalý obolus. Poznámka ,že jen matka ví, jak má vychovávat své děti je, jak řekl básník, takovou první vlaštovkou na jaře .Řekl bych, ať žije zdravý selsky rozum. A k těm čertům-krampušaci za naších mladých let nebyli. Maminka ve statku poklízela býky a ze statku jsme šli s mikulášem čerty a andělem po cestě domů.(to nebyli ti býci) Bylo veselo, povídali jsme si ale jak přišli k nám domu, i když jsme věděli kdo to je. Už jsme neříkali básničky, ale krásně jsme se (báli)-ne měli jsme respekt. A nijak nám to neublížilo a čekali jsme na další 5.12.1967 .Na vesnici se nestalo, že by je nepustili do domu.
Kdybych měl připomínat...v mém dětství byly všechny bombóny ty nejlepší. Draže -ovocné,hašlerky,dýchací a jiné byly v ruličce. Bez zbytečného obalu. V kapse byly po ruce a smetí z kapsy se ocumlalo a vyplivlo. Bombon byl čistý. Ta rulička asi za1 Kčs. To byla ceny flašky od piva co někdo zapomenul vrátit. Někdy si myslím, že se dnes balí zbytečně .
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Jsem sice odchován mrazíkem od roku 1965, ale zase taková hrůza ta pohádka to nebyla. Dal bych tomu vyšší příčku v pohádkách za posledních 20 let.