Pro kontext je třeba dodat, že systém volitelů dává smysl, když žijete v 18. století. Když byste chtěli zkompletovat výsledky voleb v té době na tak obrovském území, tak se stejně neobejdete bez lidí, kteří se sjedou z různých států na jedno místo a výsledek voleb potvrdí. Kdyby zakladatelé USA viděli, že se to dělá i v době internetu, tak by si klepali na čelo.
No možná to někoho překvapí, ale pro provádění různých prací není třeba automaticky odložit dítě. Na záběrech z různých rozvojových zemí bývají vidět ženy pracující na poli, s dítětem pověšeným na zádech. Dítě kouká po okolí a je spokojené. Mě by taky nebavilo půl dne čumět do stropu. Ale my si přece nebudeme brát příklad z nějakých primitivních divochů, ne? My přece víme ve všech směrech lépe, jak žít (středobod světa je přece furt makat a hromadit majetek a ve stáří skončit jako troska, ne? divoši tomu nerozumí). Vrcholem dokonalosti jsou matky ve zbožňované západní Evropě: dítě hodit na krk chůvě a hned do práce, chlemtat prachy.
Co se týče sporu o to, jestli je trénování AI na veřejně dostupných datech krádež dat, nebo není, je třeba si uvědomit, že AI především potřebuje vstupní data, aby vůbec věděla, co po ní chceme. "Namaluj špačka" zní jako triviální zadání pro někoho, kdo ví jak vypadá špaček, ale AI neví, co to je. Takže vezme balík fotek z netu s popiskou "špaček", což jsou pro ni jen shluky nějakých pixelů, a hledá, co asi tak mají společného. V oblasti, kde jsou vstupní data jednoznačně daná, jako např. pravidla šachu, AI na bázi neuronových sítí exceluje. Program se naučil hrát šachy jen tím, že hrál sám se sebou, a po směšně krátké době rozdrtil v zápase nejlepší šachový program, který byl vrcholem programátorského úsilí několika desítek let práce mnoha lidí. Řekněte AI jasně, co po ní chcete, a potom teprve uvidíte, co umí.
Tady nejspíš nejde o návrat "starého Zdeňka", jak si to představuje rozumbrada v článku. Vážná nemoc člověka často změní. Protože mu nic jiného nezbývá. Buďto se změní, nebo skončí na hřbitově. Pokud ale jeden z partnerů výrazně změní životní priority a druhý ne, může se stát, že už nadále nebudou kompatibilní, ať se budou snažit sebevíc.
Na stále se zrychlující tempo života si lidé stěžovali už v 19. století. Tenkrát to ale proti současnosti byla naprostá pohoda. Kdyby naši předci viděli, kam až jsme se v tomto směru dnes dostali, mysleli by si, že jsme se zbláznili.
Já tomu říkám chorobná frenetická pobíhavost. Jediná cesta z toho ven je říct ne.
Tak s takovou ..., která místo řešení problému dělá toto, bych moc dlouho nežil. Co si jako myslí, že tím dosáhne? Vysvětlete mi to někdo, já to nechápu. V mém okolí se toto naštěstí nepraktikuje. Problém je potřeba řešit hned, ne zítra, nebo až za týden. Nic jiného, než přítomnost, neexistuje. Po tom týdnu to bude opět jen přítomnost.
Člověk je zcela prokazatelně polygamní druh. Jsou pro to důkazy historické (drtivá většina kultur vyznávala polygamii. Pro jazykové šťouraly: samozřejmě mám na mysli polygamii v užším slova smyslu, tj. muž + více žen) a genetické (je prokázáno, že do lidského genofondu dlouhodobě přispívalo mnohem méně mužů, než žen). Psychologie obou pohlaví je na to nastavená. Muž má ve svém srdci místo pro více žen, žena ale pro více mužů ne (Proto mužská nevěra vede jen málokdy k rozvodu, zatímco ženská nevěra je jednou z nejčastějších příčin rozvodu. Protože když si žena najde jiného, tak svého manžela hodí přes palubu. Nechce původní vztah udržet). Muži jsou i obecně sexuálně aktivnější (Což je v monogamním svazku často staví do pozice se pořád doprošovat. Více žen by tento problém vyřešilo). Monogamie mužům dlouhodobě ubližuje, ignoruje jejich potřeby. Ale klidně si žvaňte svoje kulturní bláboly dál. Je jen otázkou času, kdy se věc vrátí zpět ke kořenům.
Co se týče domácích prací, v podobných článcích bývá opomíjen fakt, že množství domácích prací, které je třeba vykonávat, je zpravidla určeno názorem ženy. Tedy žena sice obvykle dělá většinu domácích prací, ale jejich objem ona sama uměle navyšuje. Muži bývají v tomto směru daleko praktičtější. Tak např. některé ženy pobíhají po bytě s prachovkou a vysavačem pořád. Pak se rozvedou a jejich manžel přejde na systém luxování jednou za měsíc. A taky žije. Tedy zbytečné práce, které jsou ve skutečnosti jen hobby jednoho z manželů, by logicky měl tento i dělat, když si je sám vymyslel.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
"Otcové také častěji používají přímou a stručnou komunikaci, která může mít na dítě výraznější dopad."
Přesně tak. Když ženská mele hubou pořád, tak už ji vnímají napůl. Manžel, i děti. A největší hovadina je zvyk některých zahlcovat dítě příkazy, které následně nevyžaduje, aby byly splněny. Dítě se tomu jenom přizpůsobí. Když pak jde o něco důležitého, dítě matku ignoruje, jako obvykle. Přikazovat co nejméně, ale vždy na tom trvat. Pak je dítěti jasné, že nemá smysl se pokoušet z toho vykroutit.
1 odpověď