A proč "odborníky z Čech"? (Mimochodem, zajímalo by mě, na jakým materiálu frčel autor názvu "Česko".

Stačí se podívat do zahraničí. Po ukončení dotačních programů se prodeje elektroaut propadají skoro až k nule.

Tak kde to tedy bude? Čísla vytahaná z palce?

Anebo důsledek praktických zkušeností, které asi nebudou tak skvělé, jak se nám propagátoři (a vnucovači) elektromobility snaží podsouvat?

Kdo ví? Třeba to bude pravidelnější...

V čem je problém? Za časů faraonů býval prý i Egypt kvetoucí zahradou. Lidstvo vede dlouhá léta snahy o znovuzalesnění pouští.. Voda na poušti by mohla redukovat riziko stoupnutí hladiny moří. Já v tom vidím jen samá globální pozitiva. A Země je živá záležitost, plná změn. Nikdy nezůstane stabilní, jak ji známe dnes. Jednou bude hůř, jindy zase líp.. A v obou případech bude platit "jak pro koho".

No to teda sorry jako, ale to to nešlo dřív, než se s ní ten partner rozešel?

To jí nestál za to, aby na sobě zapracovala tak, jako po rozchodu?

Hele, třeba čeká potlesk a uznání za to, co dokázala ( a ano uznávám, taková redukce postavy je úctyhodný výkon), ale spíš si myslím, že je pitomá, když pomsta partnerovy je pro ní větší motivací než chuť si ho udržet.

Je mi 52 a po dvou minutách mě to přestalo bavit.

Kde je chyba?

Jenom 90%?

To mi přijde ještě málo...

Tohle není testování věrnosti. Tohle je cílené hledání záminky k rozchodu. To je prostě destrukční test. Asi jako když máte most postavený s nosností deset tun. Při správném užívání vám vydrží desítky, či stovky let. Jenže pak někoho napadne vyzkoušet, jestli by vydržel třeba dvojnásobnou zátěž. Jak to asi dopadne, si lehce představí každej.

No. Nechci se hádat. Ale podle mě se nejednalo o vyjádření složitých geometrických vztahů. Podle mě je symbolika mnohem jednodušší. Kosočtverec s čárou uprostřed... Nene. Něco mi říká, že je to komplexnější symbol s mnohem jednodušším vysvětlením.

Jo. Tak to potom jo 🙂

Zajímavé. Tedy, hlavně proto, že se tu zmiňujete o jazyku, který zanikl někdy na rozhraní 9. a 10. století. Tedy opravdu hodně dávno. A přesto jej lékaři, kteří o vás pečovali, dokázali identifikovat. Troufám si tipovat, že než by došlo k přesnému rozpoznání konkrétního jazyka, pohádala by se u toho pěkná řádka lingvistických specialistů a nějakou chvilku by jim to jistě trvalo. Ale lékař, který se specializuje spíše na opravy lidských těl, než na zkoumání jazyků, určí na první dobrou, jakým že jazykem jste to hovořila. Skláním hlubokou poklonu před našimi lékaři. 🙂

A co to bylo za jazyk?

A v tom je ten problém. Vy mi tvrdíte, že jste živoucí důkaz toho. Ale já vás neznám. A ani nemám proč bych vám věřil. Proč? Prostě proto, že jste to teď napsala? Nic ve zlým. Ale to je pro mě málo.

Dobrý den, pane Polčík. Asi tuším, co jste svou reakcí myslel. Ale problém je ten, že pokud mám pravdu, nemůže ani existovat žádný takový příběh a tím pádem ani nemáte co si ověřovat.

Ono by teoreticky bylo možné mít nějakou autoritu, která by dohlédla na poctivost podobně zveřejňovaných událostí. Ale obávám se, že tato instituce by byl jen moloch zbytečně živený z peněz daňových poplatníků.

Přesně jak říkáte... Neexistují neznámé a tajemné věci a jevy. Existují jen věci a jevy dosud neobjevené a nevysvětlené 😉

No právě. A podobných "senzací" tu už bylo... Víte, umím pochopit a poměrně snadno si vysvětlit, že po nějakém závažnějším úraze, se změní osobnost člověka. Ve smyslu,že jestli před úrazem byl vztekloun, že po něm "zkrotne", nebo že o věcech uvažuje jinak a tak...

To je buď takové to klasické přerovnání si hodnot. Anebo úrazem způsobené cosi. Víme, že člověk je ovládaný hromadou hormonů. A jestli se změní jejich produkce, nebo naopak vnímavost senzorů na ně, je pochopitelné, že se to projeví v chování, v temperamentu člověka. Nehledejme v tom nic mystického.

Podobně si i umím vysvětlit i případy, kdy po úraze hlavy se z člověka stane zázračný matematik, nebo lingvistik, či hudebník... Ale, je tu jedno velké ALE.

V důsledku úrazu se dotyčnému mohou vyvinout jisté předpoklady. A on najednou začne lépe chápat matematiku, nebo mu jde lépe se učit jazyky, či se mu vyskytne schopnost psát muziku. To ano. Ale až na základě těchto nově se vyskytnutých schopností se naučí nové jazyky, počítat, či něco jiného. Ale ani náhodou mu najednou nepřijdou nějaké nové vědomosti. Ty vědomosti on získá až na základě studia, které mu najednou jde lépe. Asi jako když si do počítače nainstalujete nový program na kreslení. S ním můžete lépe kreslit. Ale vlastní obrázky si musíte s tím programem teprve vytvořit.

Jestli mi tedy rozumíte, jak jsem to, trošku komplikovaně, myslel.

Přesně... EEG dokáže exaktně detekovat myšlenkový proces. Pomocí této technologie umíme přesně zjistit, která část mozku se zapojuje do jakého typu mozkové činnosti. Takže už jen toto je nádherný důkaz podchytitelnosti myšlenky. Zatím tedy projev činnosti mozku neumíme dekódovat a zjistit na co přesně ten člověk myslí. Netuším kdy a jestli vůbec i tohle tajemství padne. Ale myšlenku, jako takovou už dokážeme podchytit. A umíme ji přiřadit konkrétnímu mozkovému centru. Z toho se dá upřesnit, jestli daný jedinec právě prožívá radost, strach,vztek...

Vy osobně někoho takového znáte? A znáte ho dobře?

Já ne. Ale už jsem o podobných případech četl. Ale jenom jsem četl... Nic víc. Stejně jako jsem četl O Červené Karkulce, nebo O peníkové chaloupce.

Jako... Jo. Beru, chápu. I tak se to dá vysvětlit. Stejně jako celou řadou jiných důvodů. Jen mě zaráží s jakou jistotou o tom píšete. Znovu opakuji, na duše, reinkarnace a vyšší moci nevěřím ani náhodou. Neexistuje pro to ani jeden důkaz. Ale chci se zeptat, z jakého zdroje jste čerpala informace pro vaše tvrzení...

Ono je to vlastně jednoduché. Žijeme ve světě, kde se dá vše zvážit, změřit, popsat. Věřte, nebo ne, ale ona i myšlenka má své popsatelné parametry. Co nevysvětlíte, nezměříte, to neexistuje. A těžko věřit někomu, kdo vám může jako důkaz předložit nějaké své nepodložitelné cosi. Víte, kdybych měl od narození dítě, které by mi, řekněme v šesti letech, začalo tvrdit, že v minulém životě žilo ve francii, na té a té adrese. Že jeho manželka se jmenovala tak a tak a já bych po nějakém tom googlení zjistil, že jmenovaná vdova stále žije, začal bych o svém přesvědčení pochybovat. Tím spíš, kdyby k příběhu přibyly i nějaké detaily, které by mohl znát jen někdo, kdo tehdy žil. To potom ano. Jenže, když v novinách, nebo na internetu čtu, že nějaké dítě si pamatuje minulý život... No tak to pardon. Tady už máme až moc "jedna paní povídala". Nikdo neví, odkud má své informace člověk, který svůj příběh vypráví. Toho člověka vůbec neznám. A taky už vůbec nemůžu věřit informaci podávanou přes novináře. Novináři jsou placení za sepisování článků, které budou lidé číst. Ne za pravdivé předávání nezkreslených informací. 🙂

Takže věci rozkradený, nervy v kýblu, psychycká újma... A pachatelé jen s podmínkou. Když nepočítám toho, co mával tím nožem. Ať se nikdo potom nediví, když lidi berou spravedlnost do svých rukou. Pánové v talárech se dívají do svých lejster a o škodách, které napáchají pachatelé, které oni pouštějí s podmínkou, nemají tucha. Rád bych viděl soudce, soudícího zloděje, který ho vykradl... Vlastně ne. Pro podjatost by se tím nesměl zabývat...