Hitler nemohl jaderný závod "klidně vyhrát". Byl na roky vzdálen od řešení dvou klíčových problémů: 1) získání dostatku štěpného materiálu; 2) design uspořádání samotného jaderného zařízení. Němci zapojení do jaderného programu byli spíše teoretičtí fyzici, tyto praktikálie byly spíše mimo jejich záběr. Vezměte si, jaké byly kapitálové a lidské investice do projektu Manhattan, který oba problémy vyřešil, ale i tak to trvalo cca tři roky. Kapacita norské továrny na těžkou vodu byla na toto malá. Maximem německého jaderného programu mohlo být zamoření území (Londýna např.) radioaktivním materiálem, ale ne jaderný roznět.

Není náhodou, že právě řešení obou výše uvedených problémů bylo tím, čím sovětská špionáž zásadně pomohla Stalinovi v jeho jaderném programu.

Pěkný komentář. Přidal bych do "sedmi nahnilých" ještě bod 8, který úzce souvisí s oním "nárokovým" přístupem. A to je velký podíl dotační ekonomiky a vůbec veřejné podpory podnikatelských subjektů, která občas zavání privatizací zisků a socializací ztrát.

Mám o té výnosnosti značné pochyby:

1) 2019 - prodaných vstupenek bylo lehce pod 40 000.

2) Argumentuje se vybranou DPH - neuvažuje se ale substituční efekt, kdy by velká část návštěvníků (ti z ČR) ty peníze utratila, akorát jindy a jinde. Nelze brát, že 100 % tržeb je 100 % výnosu, spíše to bude zlomek. Zisk navíc by tedy pocházel hlavně od cizinců. Kolik se jich účastní?

3) Zároveň kvůli knihovacímu poplatku odteče jen tak 200 milionů korun (minimálně - v článku se píše, že to byla poslední známá částka, ta aktuální se tají) z České republiky. To jsou peníze, které mohly obíhat v ČR. Toto je MINIMÁLNÍ částka, která by musela plynout z těch cizinců, aby se toto vykompenzovalo, což znamená, že by zde jenom oni museli utratit alespoň 200 mil. Kč. To znamená 20 tisíc cizinců s útratou 10 tis. Kč. Aby se veřejným rozpočtům vrátilo na DPH těch 100 milionů, tak se bavíme o půlmiliardě korun útraty od cizinců. Tedy 50 tisíc cizinců s útratou 10 tis.

4) "Bereme pouze hotovost" apod.

Mně to tedy jako ziskové nevychází a určitě ne "několikanásobně". To by těch cizinců musely přijet statisíce.

Ptáte se na Keňu, ale není na té fotce Kilimandžáro? To je v Tanzanii. Kam se mimochodem také jezdí za zvířaty (Serengeti, Ngorongoro). Na druhou stranu, ptáte se na zemi ve východní Africe, což žádná z ostatních není.

6250 obci a 14 krajů na 10,7 milionu obyvatel. Srovnatelné země jsou někde na polovině, max. dvou třetinách těch čísel. Jestli někde ve veřejné správě máme luxus, který si nemusíme dopřát, je to toto.

Spolky obcí, sdílení úředníků, sám říká, že se to využívá minimálně. Jestli je tisíc obcí, jde je problém sehnat zastupitele, tak nevím, proc se tomu tak brání.

Informace je příliš kusá na vyvozování závěrů. V zahraničních zdrojích se o tom nic moc dalšího nepíše, jen to, že ty děti byly nalezeny ve spolupráci s německými policejními složkami a Europolem. To jediné je náznak toho, že se tam ty děti mohly dostat všelijak, zřejmě však mimo systém dočasné ochrany.

Poněkud mi uniká, jak za současných čísel nezaměstnanosti (v podstatě pod přirozenou mírou nezaměstnanosti) a zaměstnanosti (u mužů nejvyšší míra v Evropě, u žen navzdory dlouhé rodičovské nad průměrem EU) pomůže flexibilizace zákoníku práce. Problém je v nedostatku pracovních sil (což zákoník práce neřeší) a nízká produktivita. Zvýšení produktivity brání to, že v ekonomice se dodávaly a dodávají steroidy montovnám a provozům s relativně nízkou přidanou hodnotou - nejprve investiční pobídky, potom levná pracovní síla ze zahraničí (která podvazuje růst mezd v celé ekonomice a tedy tlaky na vyšší produktivitu), případně dotace. Nyní je čas na trochu "kreativní destrukce", aby tržní síly nasměrovaly pracovní síly do perspektivnějších oborů.

Státní správa: "Otesánek" je oblíbená mantra lidí kolem ODS, ale ve skutečnosti STÁTNÍ (nezaměňovat za "veřejná") správa u nás přebujelá není, pohybujeme se kolem průměru OECD co do počtu státních úředníků. Přebujelost máme v samosprávě (14 krajů je jeden nesmysl, přes 6000 obcí druhý - i 4000 by bylo hodně). Posledních více jak 10 let všechny vlády státní správu destruují, tuto nevyjímaje. Ze zákona o státní službě, který měl přinést ochranu státní správy před politickými tlaky, je od počátku (2015) jen trhací kalendář a po těch deseti letech je dosti znát personální vyprázdnění, zejm. u odborných agend. Chtěl bych připomenout, že první NERV (za Topolánka) ve svém prvním strategickém shrnutí dal do základu instituce. A bylo to asi poslední těleso, které tak učinilo. Nyní jsme v situaci, kdy by bylo lepší přejít na zákoník práce.

Tato kampaň má ještě pro novináře pokud vím nikde nezmíněný aspekt. Tam někde venku je několik vyšinutých jedinců. Je jich skutečně málo, ale jsou. A když vidí, jaký efekt takováto masová vražda může mít (můžeme taky "sundat" místopředsedu vlády), co myslíte, že to s nimi udělá, když jim jde často o to, aby na sebe co nejvíc upozornili? Zamyslel se nad tím některý z novinářů, kteří přiživují tuto kauzu? O hlavu Jurečkovi fakticky otloukají úctu k obětem, ale projevili ji oni?

Zajímavý pohled pana ředitele na pracovní právo.

1) Souhlas s přesčasem nad rámec 150 hodin ročně se nevypovídá s výpovědní dobou. Lékaři stačí souhlas s přesčasem neudělit. Každý jednotlivý přesčas musí být dohodnut individuálně, nelze dát bianco šek, což je evidentně něco, co na Bulovce mají - zřejmě už v pracovní smlouvě (zde se uplatní ustanovení zákoníku práce o neplatnosti takového právního jednání, kterým by se zaměstnanec vzdal svých práv zaručených zákoníkem práce). Výklad pana ředitele by znamenal, že ještě do konce roku by přesčasy mohl de facto nařizovat i nad limit 150 hodin, což je obcházení zákona.

2) Přechod na nepřetržitý provoz, není-li tato možnost výslovně uvedena ve smlouvě, je podle mého názoru změnou pracovní smlouvy, jde o dosti zásadní parametr pracovních podmínek. V souvislosti s celkovou situací by jednání nemocnice mohlo znamenat, že je v rozporu s dobrými mravy.

Tak je otázka, kolik těch vozidel bylo zničeno (= definitivně na odpis) a kolik poškozeno s možností opravy, a za jak dlouho budou ty poškozené moci zpět na bojiště. Od druhé světové války platí, že nejvíce definitivních ztrát na obrněné technice má ta strana, která po bitvě neovládá bojiště, tj. imobilizovaný tank je totální ztráta, zatímco protistrana má možnost své (případně i protivníkovy) stroje odtáhnout a opravit (některé typy německých obrněných vozidel v 2. sv. v. měly většinu ztrát v důsledku poškození a opuštění na místě, než kvůli přímému zničení v boji). Zde se zdá, že Ukrajinci mají možnost vyproštění, odtahu a opravy, takže totálních ztrát bude asi jen část. Jediné, co lze říci s jistotou, že tady máme málo informací k nějakým jednoznačným soudům o definitivních ztrátách bojové techniky a operačním kontextu - tím myslím to, že sice došlo ke ztrátám, ale dosažený postup třeba staví Ukrajince do výhodnější pozice, než před střetem.

Jelikož se tady množí příspěvky vydávající celou věc za protiruskou propagandu, a vůbec popírající tento zločin páchaný Ruskou federací, chtěl bych připomenout některá fakta.

Ty děti v Rusku jsou. RF přijala zákony, které umožňují jejich adopce a udělení ruského občanství. Je řada svědectví o tom, že na děti je vyvíjen rusifikační nátlak.

To, co měli Rusové udělat, byla repatriace těch dětí zpět k rodičům, jsou-li, nebo do péče ukrajinských úřadů. Bez zbytečného prodlení. To by dokládalo nějaký humanitární úmysl, kterým někdo i argumentuje. Jejich další držení v RF nemá žádnou právní ani morální oporu.

Adopce apod. jsou v rozporu s Čtvrtou ženevskou úmluvou a dalšími mezinárodními závazky, jejichž smluvní stranou je RF. Obecně platí, že pro rozhodování o dětech jsou příslušní jejich rodiče/zákonní zástupci, případně úřady země, jejímiž občany jsou. Tedy úřady ukrajinské.

Nepíše o tom jen server SeznamZprávy. Dávám zde odkaz na zprávu Nezávislé Mezinárodní komise pro šetření na Ukrajině, která byla zřízena v rámci OSN. Příslušná pasáž začíná na str. 14.

Odkaz  .

Výše uvedené je také důvod, proč byl na Putina vydán zatykač Mezinárodního trestního soudu.

Situaci sledují i další mezinárodní organizace a panuje zde shoda.

Porušťováním dětí (nátlakem, "převýchovnými tábory", zejména však adopcí a jednostranným udělením občanství) navíc dochází k naplnění článku 2 písm. e) Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia, tedy násilnému "převádění dětí z jedné skupiny do druhé".

Putin si po:

• Chartě OSN,
• závěrečných aktech Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,
• Budapešťském memorandu,

které porušil útokem na Ukrajinu, v roce 2014 a znovu v r. 2022,

• Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia,
• Čtvrté ženevské úmluvě,
• Úmluvě o právech dítěte,

které porušil odvlečením ukrajinských dětí, tím, že je bez prodlení nerepatrioval a naopak jsou adoptovány do ruských rodin, dostávají ruské občanství a jsou porušťovány i dalšími způsoby,

• úmluv o korektním vedení války, kterých je Rusko členem,

<atd.>

nyní vytírá pozadí s další úmluvou, která se stala jedním ze základů současného uspořádání světa, a to Smlouvou o nešíření jaderných zbraní.

S někým, kdo má jakoukoli smlouvu za cár papíru, se bohužel nedá smysluplně jednat. Takoví rozumí jedině síle. Pochopili to Chamberlain a Daladier poté, co Němci vytvořili Protektorát Čechy a Morava. Pochopit to musí i dnešní appeaseři.

„Na jakémkoli území hraničícím s Ruskem, by neměla existovat žádná vojenská infrastruktura, která ohrožuje náš stát...". A řekl to Lavrov i strýčkovi Xi v Pekingu?