VŘSR znamenala znárodňování soukromého vlastnictví a kapitalisti se stali pronásledovanou třídou. Nacistická říše naopak protežovala nežidovské kapitalisty, kteří NSDAP finančně podporovali a dělnickou třídu jim plně pořídila (tzv. Führerprinzip). Židé byli v Říši pronásledováni, kdežto v SSSR se stal antisemitismus trestným činem. K mužům VŘSR tak patřili i židovští politici: Trockij, Kameněv, Zinověv, Kaganovič, atd.
Děkuji panu Nutilovi za dobrý text. Jen bych doplnil pár slov. První divize generála Buňačenka skutečně pomohla odvrátit porážku Pražského povstání, ale udělala to podle mne z oportunistických důvodů. Do 7.5.1945 Buňačenko věřil v to, že bude Praha osvobozena Američany, kteří tak ocení angažmá jeho divize, ale v noci ze 7.5. na 8.5. o půlnoci se dozvěděl od US podplukovníka Roberta H. Pratta (velitele mise Velichovky, která projížděla Prahou, aby doručila jak povstalcům, tak generálu Rudolfu Toussaintovi a hlavně polnímu maršálu Ferdinandu Schörnerovi informaci o kapitulaci německé Třetí říše, a tak zamezila dalším bojům), že Prahu osvobodí Rudá armáda. Navíc Buňačenko jasně řekl, že jeho cílem je boj proti bolševikům, což v daném okamžiku bylo mimo realitu. Ještě bych rád doplnil, že součástí ROA byli i vojáci původně z jednotky brigády Kaminského, která se podílela na brutálním potlačení Varšavského povstání.
Rovnováha mezi USA a Ruskem (dříve SSSR) byla založeno na konceptu MAD , tedy vzájemném zaručeném zničení. Důležité bylo, aby obě mocnosti měly funkční systémy včasného varování. Bude-li mít Ukrajina od USA povolení tyto systémy ničit a začne tak činit, zbývá jen se modlit za naši spásu. Proto si myslím, že i náš prezident Petr Pavel tomu rozumí.
V lednu 2017 promluvila k zástupcům obou komor Parlamentu ČR Nadija Savčenková, Ukrajinka, bojovnice proti Putinovi, odsouzená v Rusku na 22 let. V ruském vězení byla 2 roky, držela 83 dnů hladovku (psali jsme tehdy petice). V květnu 2016 byla vyměněna a na Ukrajině byla poslankyní. 22.3.2018 byla na Ukrajině zatčena, obviněna z terorizmu, ve vězení držela hladovku. Tentokráte jsme už petice nepsali.
Prosím mohl byste uvést co ti co byli v Příčovech už jako vlastenci předvedli vyjma toho, co je popsáno v článku což nic vlasteneckého není.
Když se koncem sedmdesátých let rozjela Anticharta, měl jsem po ruce argument: “Mohl bych si tu Chartu 77 nejdřív přečíst?” Byl jsem v minulosti na různých mírových akcích a vždy jsem kontroloval, zda tam jsou či nejsou ruské vlajky: nebyly. Přesto vládní politici a media tvrdila opak. Proto jsem již ztratil důvěru v jejich objektivitu.
Tak podle toho, co jsem zaznamenal, tak výše uvedené akce se nezúčastnili dezinformátoři. Jde (z velké časti) o proruske kolaboranty, příznivce nepřátelského státu České republiky ( na seznamu nepřátelských zemí nás uvedla vláda RF ještě za vlády Babiše),příznivce vraždění, loupení a lhaní.
Jsme na seznamu zemí, které se vůči Ruské federaci nechovají přátelsky. Váš komentář je tedy dezinformace.
Původní plán nacistického Německa byl, že společně s Polskem napadnou SSSR. I když Německo slibovalo Polsku vše možné, pokud dohodu s Německem podepíše. Maršál Pilsudki, tak i jeho nástupce kategoricky odmítli spojenectví s nacistickým Německem. Ministr zahraničních věcí Polska Beck, řekl na adresu nacistického Německa : ….byli bychom porazili Rusko a pak bychom na Urale vodili Hitlerovy krávy na pastvu. Místo spojenectví s Německem v dubnu 1939 podepsalo Polsko s V. Británií smlouvu o spojenectví a ochraně Polska a k té smlouvě se připojila i Francie. Hitlerův plán se tím sesypal. Vše mu vycházelo a najednou tohle. Pokud chtěl zahájit válku, musel znát postoj SSSR. Obrátil se na Stalina a ten souhlasil s jednáním. Stalin znal nacistickou averzi vůči Židům a odvolal ministra zahraničních věcí Maxima Litvinova, protože byl Žid a nahradil jej Vjačeslavem Molotovem. V Británie a Francie měla snahu uzavřít se Stalinem dohodu o společném postupu proti Německu. Stalin si kladl takové požadavky, které nemohli spojenci přijmout. Dochoval se dokument, kde Stalin nadiktoval Klimentu Vorošilovy pokyny, jak postupovat při jednání s cílem nedohodnout se. Jak to vyjádřil k otázce paktu se Stalinem Hans von Herwath " Byli jsme schopni dosáhnout dohody se Sověty, protože jsme mohli bez problémů ze strany německé veřejnosti nabídnout Rusku pobaltské státy a východní Polsko. To Britové a Francouzi s jejich veřejným míněním udělat nemohli " To je přesně to, co chtěl Stalin po Francii a V. Británii, aby souhlasila s anexí východního Polska a pobaltských států, stejně tak Finska
Britové a USA nakonec anexi východního Polska (které je dodnes součástí Ukrajiny) a pobaltských států (byly součástí SSSR do roku 1991) odsouhlasili.
Vztahy mezi Německem a SSSR měly svůj vývoj. Zahraniční politiku v SSSR řídil v letech 1930 – 3.5. 1939 Maxim Maximovič Litvinov, lidový komisař pro zahraniční politiku. Litvinov byl Žid a neměl nikdy sympatie k fašismu a nacismu, ba právě naopak. Litvinov byl zastáncem kolektivní bezpečnosti, a proto horlivě usiloval o sblížení s Francií a Velkou Británií proti nacistickému Německu. Byl hlavním architektem smlouvy o vzájemné vojenské pomoci mezi Francií a Sovětským svazem z roku 1935, která byla reakcí na vzrůstající agresivitu Německa. O několik dní později byla uzavřena Československo-sovětská smlouva o vojenské pomoci, která však byla vázána na podmínku, že v případě napadení Československa Německem zasáhne vojensky i Francie. Politika appeasementu Francie a VB vůči nacistickému Německu, která vyvrcholila podepsáním Mnichovské dohody, vedla Stalina ke změně politiky. V květnu 1939 Stalin nahradil Litvinova Vjačeslavem Molotovem, který nakonec podepsal Pakt Ribbentrop–Molotov. Mnichovská dohoda ze dne ze dne 30. 9. 1938 byla ale první, která porušila řadu mezinárodních norem, nehledě na morální hledisko. První, kdo se paktoval s Hitlerem tak byla Francie a Velká Británie.
Koloniální minulost Západu v Africe, naše invaze do Afghánistánu, Iráku, naše podpora Arabského jara vedoucí k občanským vàlkám v Libyi a Sýrii vedly k migraci převážně muslimského obyvatelstva do Evropy. Tito lidé a jejich víra jsou tak součástí naší původně křesťanské civilizace. Dalším faktorem je rostoucí seběvědomí států jihu sdružených v organizaci BRICS+, které se chtějí zbavit US americké a evropské politické a ekonomické dominance. Je na nás, zda vyhlásíme jako G7 světu studenou válku (sankce, horečné zbrojení) či se začneme s ostatními bavit jako rovný s rovným.
je to hrůzné čtení ,ale proč se o těch zvěrstvech píše a mluví až dnes mnoho tkz.obyčejných komunistů by vůbec do KSČ nevlezlo a jak je možné že jich bylo přes milion
V osmdesátých letech jsem se ptal mladých, kteří vstupovali do KSČ, na jejich názor na komunistické zločiny padesátých let. Odpověď byla: “Víme, staly se chyby, ale současná KSČ je už ta dobrá strana.”
Omlouvat pořád tu dobu a tvrdit, že Ukrajina s tím nemá nic společného, že to vlastně ani nebyli Ukrajinci jen vojáci rozmístění na území Ukrajiny, že to byli Sověti. Tak proč potom v jiných článcích čteme, že v době hladomoru byli likvidovány miliony Ukrajinců?
Nebyli to taky Sověti?
Sovětský hladomor v letech 1932–1933 (někdy se období rozšiřuje na 1930-1934) zasáhl hlavní oblasti produkce obilí v SSSR, zejména tehdejší Ukrajinskou a Kazašskou SSR, severní Kavkaz a oblast Povolží, jižní část Uralu a západní Sibiř. Pokud jde o rok 1968, samozřejmě součástí byli i ukrajinští vojáci. Leonid Brežněv byl z Ukrajinské SSR, podobně jako Chruščev si někdy do dotazníků psal, že je Ukrajinec, častěji ale Rus. Sovětský svaz nebyl jen Rusko, Stalin a Berja byli Gruzínci, Trockij, Kameněv, Zinověv, Kaganovič a Jagoda byli Židé, Kateŕina Veliká byla čistokrevná Němka.
V které jiné sovětské republice se odehrálo totéž jako v té ukrajinské?
Sovětský hladomor v letech 1932–1933 (někdy se období rozšiřuje na 1930-1934) zasáhl hlavní oblasti produkce obilí v SSSR, zejména tehdejší Ukrajinskou a Kazašskou SSR, severní Kavkaz a oblast Povolží, jižní část Uralu a západní Sibiř.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Novináři to nemají jednoduché. Například český novinář Tomáš Vlach přišel o akreditaci a byl mu udělen zákaz vstupu na území Ukrajiny minimálně na tři roky v reakci na jeho článek o ukrajinském bojovníkovi z března roku 2023.