Co spojuje Rusko, KLDR, Irán, Kubu, Venezuelu, Sýrii, atd. jsou sankce ze strany USA, a tedy G7, tudíž již nemají co ztratit.

V červnu tohoto roku vykročila Arménie směrem USA (povýšila strategické partnerství s USA na vyšší úroveň a pozvala vojáky USA) a to vše bez Ruské intervence.

V Rumunsku USA buduje největší základnu NATO v Evropě. Až bude hotová, bude mít rozlohu skoro tři tisíce hektarů, což je asi o třetinu víc než americká vojenská základna Ramstein v Německu.

Mám stejný názor jako vy. I Putin si nemůže dělat co chce a musí brát ohled na mínění státníků ze skupiny BRICS. Problém je třeba vidět z celosvětové perspektivy.

Novináři to nemají jednoduché. Například český novinář Tomáš Vlach přišel o akreditaci a byl mu udělen zákaz vstupu na území Ukrajiny minimálně na tři roky v reakci na jeho článek o ukrajinském bojovníkovi z března roku 2023.

VŘSR znamenala znárodňování soukromého vlastnictví a kapitalisti se stali pronásledovanou třídou. Nacistická říše naopak protežovala nežidovské kapitalisty, kteří NSDAP finančně podporovali a dělnickou třídu jim plně pořídila (tzv. Führerprinzip). Židé byli v Říši pronásledováni, kdežto v SSSR se stal antisemitismus trestným činem. K mužům VŘSR tak patřili i židovští politici: Trockij, Kameněv, Zinověv, Kaganovič, atd.

Čas ukáže, zda budou zapojeni přímo do bojů na území Ukrajiny, či na území Ruska (Kursko) anebo se jedná o ženisty, kteří budou nasazeni při výstavbě zničené infrastruktury.

Když se píše o zločinech Sovětů, potažmo Rusů, je autor chválen, při kritice Banderovců je z něj dezolát. Je to tedy také otázka hrdinství autora, když si vybere tèma, které jde proti mainstreamu.

Pokud jde o zvěrstva spáchaná na Polácích, doplnil bych genocidu spáchanou ukrajinskými nacionalisty v letech 1943 - 1944 , tzv. Volyňský masakr, který dodnes kalí vztahy mezi Ukrajinou a Polskem. Polsko požaduje exhumaci obětí, Ukrajina nechce vyhovět.

Tehdejší východní Polsko teď patří Ukrajině, Pobaltí je samostatné a Bessarábii si rozdělily Ukrajina a Moldávie. Rusku nepatří nic z těchto území.

Ten, kdo sleduje jako já události na Blízkém východě na BBC či Al Jazeera má jasný postoj. Lituji ty, kteří jsou odkázáni na Českou televizi.

Děkuji panu Nutilovi za dobrý text. Jen bych doplnil pár slov. První divize generála Buňačenka skutečně pomohla odvrátit porážku Pražského povstání, ale udělala to podle mne z oportunistických důvodů. Do 7.5.1945 Buňačenko věřil v to, že bude Praha osvobozena Američany, kteří tak ocení angažmá jeho divize, ale v noci ze 7.5. na 8.5. o půlnoci se dozvěděl od US podplukovníka Roberta H. Pratta (velitele mise Velichovky, která projížděla Prahou, aby doručila jak povstalcům, tak generálu Rudolfu Toussaintovi a hlavně polnímu maršálu Ferdinandu Schörnerovi informaci o kapitulaci německé Třetí říše, a tak zamezila dalším bojům), že Prahu osvobodí Rudá armáda. Navíc Buňačenko jasně řekl, že jeho cílem je boj proti bolševikům, což v daném okamžiku bylo mimo realitu. Ještě bych rád doplnil, že součástí ROA byli i vojáci původně z jednotky brigády Kaminského, která se podílela na brutálním potlačení Varšavského povstání.

Rovnováha mezi USA a Ruskem (dříve SSSR) byla založeno na konceptu MAD , tedy vzájemném zaručeném zničení. Důležité bylo, aby obě mocnosti měly funkční systémy včasného varování. Bude-li mít Ukrajina od USA povolení tyto systémy ničit a začne tak činit, zbývá jen se modlit za naši spásu. Proto si myslím, že i náš prezident Petr Pavel tomu rozumí.

Asi se našim diplomatům stýská po okupaci, a tak ji přejí ostatním.

Toto všechno již popsal Erich Maria Remarque ve své knize “Na západní frontě klid”. Doporučuji k četbě.

V lednu 2017 promluvila k zástupcům obou komor Parlamentu ČR Nadija Savčenková, Ukrajinka, bojovnice proti Putinovi, odsouzená v Rusku na 22 let. V ruském vězení byla 2 roky, držela 83 dnů hladovku (psali jsme tehdy petice). V květnu 2016 byla vyměněna a na Ukrajině byla poslankyní. 22.3.2018 byla na Ukrajině zatčena, obviněna z terorizmu, ve vězení držela hladovku. Tentokráte jsme už petice nepsali.

Když se koncem sedmdesátých let rozjela Anticharta, měl jsem po ruce argument: “Mohl bych si tu Chartu 77 nejdřív přečíst?” Byl jsem v minulosti na různých mírových akcích a vždy jsem kontroloval, zda tam jsou či nejsou ruské vlajky: nebyly. Přesto vládní politici a media tvrdila opak. Proto jsem již ztratil důvěru v jejich objektivitu.

Jsme na seznamu zemí, které se vůči Ruské federaci nechovají přátelsky. Váš komentář je tedy dezinformace.

Britové a USA nakonec anexi východního Polska (které je dodnes součástí Ukrajiny) a pobaltských států (byly součástí SSSR do roku 1991) odsouhlasili.

Vztahy mezi Německem a SSSR měly svůj vývoj. Zahraniční politiku v SSSR řídil v letech 1930 – 3.5. 1939 Maxim Maximovič Litvinov, lidový komisař pro zahraniční politiku. Litvinov byl Žid a neměl nikdy sympatie k fašismu a nacismu, ba právě naopak. Litvinov byl zastáncem kolektivní bezpečnosti, a proto horlivě usiloval o sblížení s Francií a Velkou Británií proti nacistickému Německu. Byl hlavním architektem smlouvy o vzájemné vojenské pomoci mezi Francií a Sovětským svazem z roku 1935, která byla reakcí na vzrůstající agresivitu Německa. O několik dní později byla uzavřena Československo-sovětská smlouva o vojenské pomoci, která však byla vázána na podmínku, že v případě napadení Československa Německem zasáhne vojensky i Francie. Politika appeasementu Francie a VB vůči nacistickému Německu, která vyvrcholila podepsáním Mnichovské dohody, vedla Stalina ke změně politiky. V květnu 1939 Stalin nahradil Litvinova Vjačeslavem Molotovem, který nakonec podepsal Pakt Ribbentrop–Molotov. Mnichovská dohoda ze dne ze dne 30. 9. 1938 byla ale první, která porušila řadu mezinárodních norem, nehledě na morální hledisko. První, kdo se paktoval s Hitlerem tak byla Francie a Velká Británie.