Běžná cena je většinou doporučená prodejní cena VÝROBCEM, která by se měla dodržovat, aby byli rovnocenné podmínky pro všechny prodejce, malý obchod na vesnici i velký obchodní řetězec. Tato cena byla do roku 1989 přímo vytištěna na výrobku a bylo to mnohem lepší. Nikdo nesměl prodávat levněji ani za cenu vyšší. Dodnes si lidé pamatují máslo 10 Kč, protože cena byla všude stejná, bylo to přehledné, uživilo to výrobce i malé obchody. To že vznikl takový bordel v cenách, dokonce výrobce nesmí nařizovat prodejní cenu je cesta do pekel a slouží to nadnárodním kooperacim a velkým řetězcům. Díky nedodržování běžné ceny zkrachovalo tisíce malých českých obchodů a výrobců. Běžná cena je tedy mnohem důležitější než nejnižší cena za posledních 30 dnů, z které se má počítat sleva. Ta naopak zkresluje informaci o skutečné slevě a lidi klame, což lze jednoduše prokázat na příkladu. Výrobek výrobce sám nabízí na trh za 100 Kč, ale obchod jej nabízí za 80 Kč. V akci jej sníží na 72 Kč, prodává tedy se slevou 28%. Kvůli novým pravidlům však musí napsat sleva jen 8-10% za posledních 30 dnů. Ve skutečnosti je však levnější, než ten který zlevnil ze 100 na 75 Kč a vyvěsi slevu 25%. Takže běžná cena by měla sdělovat nejdůležitější údaj, tedy cenu za kterou se má prodávat zboží bez slev, aby výrobce nemusel snižovat kvalitu a zboží mohli prodávat všechny obchody bez rizika ztráty. Bohužel v Česku je tato cena úmyslně špatnými zákony před zákazníky skrývána, což s nesmyslným výpočtem slevy zákazníky poškozuje. Neboť to nevypovídá nic o skutečné slevě.