Evropský turistický systém by si rozhodně zasloužil modernizaci. Co takhle zavést jednotný unijní formulář, kde si každý občan už v lednu zvolí, kam chce v létě na dovolenou? Na základě toho by předem zaplatil veškeré poplatky – daň z turismu, CO₂ poplatek za přesun kufru, příspěvek na místní popelnice, fond pro kompenzaci hluku a třeba i daň za vizuální zátěž pláže. A aby to bylo spravedlivé, zvolená destinace by pak byla závazná – žádné výmluvy, změny termínu nebo destinace. Peníze nevracíme, protože solidarita.
A samozřejmě by vzniklo nové ministerstvo – Ministerstvo dovolenkového plánování a udržitelného odpočinku –, které by dohlíželo na to, aby byl každý ležák na pláži plně v souladu s Green Dealem a kulturní citlivostí dané lokality. Hoteliéři by konečně nemuseli shánět zákazníky – peníze by chodily samy. Místní obyvatelé by nemuseli turisty ani potkat, a přesto by si mohli stěžovat jako dřív. Win-win pro všechny.
Zavedením eura by spousta věcí najednou dostala jasnější obrysy – třeba právě srovnání platů a cen napříč EU. Už by nešlo tak snadno mávnout rukou a říct „ale my to máme jinak“. Lidi by si rychleji uvědomili, že za stejnou práci dostávají v Německu dvojnásobek – a těžko by se to dál omlouvalo historickými důvody nebo „specifiky české ekonomiky“. Možná právě proto se do toho nikomu nechce. Euro by nastavilo zrcadlo, a to bolí.
Pokud je argumentem vědců, že michelinský průvodce je "rasistický", protože nedává dost prostoru kuchyním z Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky, pak se můžeme ptát: kde jsou hvězdy pro restaurace ze Severní Koreje, Sibiře, Amazonie, nebo třeba z vnitrozemí Čadu? Kde je kulinární scéna Antarktidy?
Odpověď je jednoduchá – Michelin nehodnotí podle politického klíče, ale podle gastronomické úrovně, dostupnosti a celkové kvality zážitku. Mnoho míst se tam nedostane ne proto, že by byli jejich kuchaři „špatné“ rasy, ale protože tam prostě Michelin nemá logistiku, trh, nebo dostatečnou úroveň konzistentních podniků, které by odpovídaly standardům.
Mělo by to být o jídle, ne o ideologii. A když někdo touží po hvězdě – ať vaří tak, že hosté z celého světa padnou na zadek. Ne že si na ni stěžuje z titulu své identity.
Ježíši Marjá! Politika, co drží slovo? To fakt nechceš! 😅 Fiala aspoň slíbí a pak udělá opak – člověk ví, na čem je. Ale Babiš? Ten když něco slíbí, tak je klidně schopnej to splnit… a to je teprve průšvih! 100 miliard v čudu, rozdáno všem a zodpovědnost nikde. Tak to radši Fialu, co kecá a nic neudělá, než Babiše, kterej by to fakt dotáhl do konce.
Válka s Iránem je pro USA dar z nebes...
💰 1. Ekonomický stimul přes zbrojní průmysl
Lockheed Martin, Raytheon, Boeing, Northrop Grumman… Akcie by letěly vzhůru. Vládní zakázky by se jen sypaly – rakety, drony, munice, systémy protivzdušné obrany.
Výroba zbraní = pracovní místa, exportní tržby, dočasné snížení nezaměstnanosti.
Válka = výmluva, proč navýšit rozpočtový strop a dál financovat schodky.
🛢️ 2. Ovlivnění trhu s ropou a energetikou
Destabilizace Perského zálivu = výkyv cen ropy. Kdo má vlastní těžbu (USA), ten profituje.
Ropa z USA (i LNG plyn) se stává atraktivnější alternativou pro Evropu.
Írán by mohl být dočasně vyřazen z trhu = méně konkurence.
🦅 3. Posílení geopolitického vlivu
Demonstrace síly vůči Číně, Rusku a „osa odporu“.
Ujištění Izraele a arabských spojenců (Saúdové, SAE), že se na USA dá „spolehnout“.
Oslabení íránských proxy sil (Hizballáh, šíité v Iráku, Hútíové v Jemenu) = posílení amerického vlivu v regionu.
🎭 4. Domácí politické body
Válka jako národní rally efekt – když bouchají bomby, opozice mlčí.
Kritika za inflaci, migraci, dluhy? Nevadí, řešíme přece „hrozbu z východu“!
Volební kampaň pod praporem patriotismu – oblíbený tahák napříč dějinami.
🔍 5. Testování a prodej zbraní v reálných podmínkách
Každý konflikt je živý showroom nových technologií – hypersonické střely, autonomní drony, kyberútoky.
Co se osvědčí v boji, to se prodá spojencům. Výstava zbraní, sponzorovaná Pentagonem.
Přesně tak! Už je to jak špatně napsané divadlo s pořád stejným scénářem – v hlavní roli Čapí hnízdo, režie: „zoufalá opozice“, a premiérový comeback: Andrej B. jako věčně pronásledovaný lidový hrdina. Vždycky se to „náhodou“ otevře těsně před volbami, média jedou na plné obrátky... a pak? Ticho po pěšině.
Jestli si někdo myslí, že tímhle způsobem Babiše oslabí, tak očividně nepochopil, že mu tím dělá jen kampaň. A voliči? Ti už tenhle trik znají nazpaměť – a čím víc to smrdí účelovostí, tím víc ho budou bránit. Tohle je ne útok na Babiše, tohle je dárek s mašlí.
To je ale zvláštní… Když útočí Írán na Izrael – je to “odpor”, “odplata”, “boj za svobodu”. Když ale Izrael přesně zasáhne vojenské a vládní cíle v Teheránu, najednou čteme titulky o „drzosti“ nebo „eskalaci“. Přitom rozdíl je jednoduchý: Izrael míří na původce zla, zatímco jeho nepřátelé míří na civilisty. A ano – Teherán je srdcem režimu, který teror financuje, vyzbrojuje a šíří po celém Blízkém východě. Takže pokud někdo brečí nad tím, že je “útok příliš blízko”, možná by si měl uvědomit, že právě odtamtud přicházejí rakety, drony a ideologie nenávisti.
Bez pokrytectví: Izrael má právo se bránit – a dělá to s přesností, o které si okolní režimy můžou nechat zdát.
6
Sledujících
0
Sleduje
6
Sledujících
0
Sleduje
Palestinský lid opět drtivě porazil Izrael! Ajatolláh Chameneí, vám gratuluje!