To abychom v našich školách neukazovali uhlí, když práce v dolech také bývala v minulých stoletích téměř na úrovni otrokářství. .

Jsme obojí - nemyslím, že bohatí, ale určitě ne chudí. A to druhé? Myslím, že dostatečně naši inteligenci dokazují neustálé stěžování si a vlastně i volební preference.

Jen si nemyslím, že v tom hraje roli víra v Boha. Pokud se nemýlím, tak jeden někdejší tajemník krajského výboru KSČ měl těch dětí stejně - a ten nejspíše v Boha nevěřil....

Zkusím jen drobnou poznámku (byť "od věci"). Řidič či policista není stavební firma nebo zedník, takže na dálnici nestaví, ale zastavuje.

Hlavním nedostatkem článků je tvrzení, že k doplnění zinku postačí strava. V té je v dnešní době tak málo důležitých látek, že by člověk musel jíst neúměrná množství. Rady našich babiček už většinou neplatí.

Ono to není až tolik o vládě (tím spíše ne o jedné vládě), ale o tom, že Poláci mně žvaní do věcí, kterým nerozumí a více pracují (a také více studují). Z článku je to patrné. Ony i dálnice jsou vyprojektovány podobně, jen je v Polsku rychleji postaví (a to není věc vlády). na tavbách se (na rozdíl od nás) pracuje i o volných dnech nebo odpoledne. U nás jen umíme dobře kritizovat, lepší řešení však navrhnout neumíme.

Ještě nedávno jsem si myslel, že snad přece jen jsou nenávistné komentáře spíše výjimkou, ale nepřestává mne udivovat, kolik hloupých a frustrovaných lidí u nás žije. Pomalu spěju k názoru, že si opravdu nezasloužíme nic jiného než opět tvrdou realitu v podobě estébáka ve vládě, zavřených hranic a nutnosti držet pusu a krok. Bohužel.

Ano, typická ukázka českých povah - hlavně klídeček, dobré papání a nohy v teploučku... však ono se vlastně nic neděje a on se o nás nakonec vždy někdo nějak postará, že?

Tohle nebezpečí znal už Žižka...

Zajímavý článek. Nicméně velmi ovlivněný faktem, že jste si skutečnou praxi (myslím tím povolání) učitele nikdy nevyzkoušel. Víte - učitelství je (a vždy bylo) především srdcovou záležitostí. Velmi rychle se pozná, kdo k němu má či nemá vztah. Já vystudoval odlišný obor, také jsem několik let v tom jiném oboru pracoval. K učitelské práci jsem se nakonec dostal - prostě jsem učit šel i s vědomím, že budu mít nižší plat za více práce (pocházím totiž z učitelské rodiny). Samozřejmě jsem musel dostudovat pedagogiku. Měl jsem v té představě pravdu, ale nikdy jsem nelitoval. Od elitní školy mne osud postupně zavedl až na to mnohými obávané učiliště. Ano, zájem žáků není vždy ideální, rodiče také ne. Ale učitelství je krásné povolání, které smysl určitě má. Pokud k němu máte v sobě vztah, pochopíte. Prostě je to divadlo jednoho herce a je především na něm, jak diváky (žáky) zaujme. A osnovy? Rámcově jsou dané, ale vždy je může učitel do značné míry přizpůsobit. Podle mne je důležité naučit zásadní věci a k nim přidat logické přemýšlení - a určitě i žáky přesvědčit, že v životě budou muset leckdy "srazit paty" a někomu se přizpůsobovat (minimálně zákazníkům nebo klientům, určitě také úřadům, předpisům, případně nadřízeným). I tomu škole má naučit (často v tom supluje rodiče). Takže, milý pane neučiteli, je dobře, že jste zvolil jinou práci - ve škole byste byl nešťastný nejen Vy, ale i Vaši žáci. Jen je škoda, že jste trochu zbytečně vyčerpal peníze na studium, které až tolik neuplatníte.

Není pravda, že si nestěžuje - její stížnosti čtu již poněkolikáté. Nevím, jaký měla plat, ale nejspíše z příjmů po revoluci neodváděla dostatečné sociální pojištění Já jsem vysokoškolák, skoro celý život jsem pracoval pro stát, který mne ovšem za tu práci podprůměrně platil (a úměrně tomu byla stanovena i výše sociálního pojištění). Také nemám ani zdaleka průměrný důchod - ale beru to jako především problém minulého režimu a stížnosti paní Obermaierové mne vytáčejí do běla.

Zajímala by mne jedna věc: Při posuzování zraku se zjišťuje každé oko samostatně. Nerozumím, proč - když jednak při řízení nikdy "nekoukám" jedním okem a když se obraz v mozku spojuje. Navíc vím, že řidičský průkaz mají i lidé s jedním okem umělým. Má to nějaké vysvětlení?

Autor zmiňuje i dokonalý systém dopravy - ale asi si nevšiml, že jako nelepší městská doprava mezi 25 středoevropskými městy byla vyhodnocena ta ostravská....i Praha či Brno jsou na tom lépe. Takže ono by to chtělo trochu více přeheldu.

Zažil jsem podobnou nehodu (naštěstí s dobrým koncem) jako řidič Avie (tuším, že v roce 1983). Výpravčí nenahlásil hradlářce zpoždění (spíše pozdní vypravení) vlaku, ta se šla podívat ven k závorám (byla tedy u otevřených závor) v době, kdy už přijížděl vlak a také já s Avií. Keře zakrývaly výhled. Přesto jsem výrazně zpomalil a i zastavil - bohužel tak o deset centimetrů dál než by postačilo k zabránění srážce. Vlak zachytil auto za nárazník, zdemoloval část kabiny, ale ani mně, ani spolujezdci (a vlastně ani hradlářce) se nic nestalo. Odsouzen byl výpravčí, nikoho dalšího neobvinili. Od té doby v podobných případech raději rovnou zastavím.

A co ten doprovod policejního vozu? On se ještě někdo diví? Já se setkal již několikrát se zneužitím majáčku - ani ne tak sanitním vozem, jako policií... Prostě jej policisté zase vypnuli a šli si koupit svačinu. No, může za tím být i třeba odvolání akce - ale důvěru to nebudí.

Nekomentujte, prosím, šestašedesátiletou ženu jako seniorku. Zanedlouho budou stejně staří (mladí) lidé ještě pracovat, tedy třeba i řídit autobus), ve kterém pojedete. Pracovat budete v tom věku i Vy. A zkuste se spíše zaměřit na to, že o 14 let starší muž nám chce vládnout (stejně jako je tomu v Americe, Rusku, a v dalších zemích). To nejsou senioři? Proč je tak nenazýváme?

Zajímavý článek, naprosto s ním souhlasím. Patřím ovšem ke té starší generaci (70+), takže se u mne možná souhlas i předpokládá. Ale ono prznění češtiny není jen v uvedených výrazech. Mně osobně vadí jiná, (asi ještě více důležitá) věc. V našich žákovských letech do nás ve škole (často kritizované) velmi důsledně "vtloukli" (no, tak zlé to nebylo) vztah k literatuře, ale také vztah k pravopisu. z návyků získaných už na základní škole žijeme dodnes (tedy někteří). Život nás utvrdil v tom, jak je znalost českého pravopisu důležitá - především pro přesné vyjadřování a pro přesné pochopení textu. Obrovský význam má především slovosled, čárky ve větě, často i ono pověstné měkké "i" nebo tvrdé "y". Když se totiž nedodrží, z napsané nebo vyřčené věty se často stane paskvil a obsah je pochopen zcela jinak. Takové chyby bohužel dělají i novináři, reportéři, ale (což je přímo katastrofální) tvůrci zákonů. Nelze se pak divit, že díky jejich nejasnosti je v našem státu takový chaos. Neustále se hovoří o obsahu výuky na školách, o důležitosti či významu jednotlivých předmětů. Podle mne jsou tyhle diskuze bezpředmětné, pokud nebude škola (tedy jak osnovy, tak učitelé) klást důraz především na co nepreciznější znalost českého jazyka. Tím nechci snížit význam třeba matematiky (i ona je důležitá, především kvůli získání logického uvažování). Problém je, že i tuhle naši diskuzi mnoho lidí nepochopí (právě díky neznalosti) a budou nás častovat nejrůznějšími poznámkami. Jen pro informaci uvedu, že moje vzdělání je ve zcela jiném oboru, než jazykovědném.

Právě "zaprdělá" závist Čechů je naším národním neštěstím.

Zrovna před chvílí jsem náhodně toto téma doma otevřel. Podle mne je to v mnoha případech tak, že se lidé snaží "dát do kupy" za co nejkratší dobu (tedy obvykle tak do 5 dnů až do týdne). Někteří si vezmou krátkou dovolenou, spojí to s víkendem - a počet dní je dostačující. Někteří k tomu využijí neschopenku. Nevýhodu jsme měli jako učitelé v době, kdy platila tzv. karenční doba. Nám totiž ředitel nemohl dát dovolenou mimo školní volno (tedy prázdniny), takže zbylo jediné - vzít si neschopenku (tři dny bez peněz), připojit ji k víkendu a pak buď jít do práce (když to šlo), nebo prostě marodit dál za 60% mzdy. Obvykle zůstaly ty tři dny bez peněz. Odstranění karenční doby aspoň tuto nevýhodu učitelů odstranilo. Ale mně vadí jiná věc - neustále přetrvává "socialistický" pohled na pracujícího s myšlenkou, že podvede, jakmile může. Nikoho nenapadne, že může přemýšlet i jinak a prostě se snaží za krátkou dobu vrátit do práce (jak jsem to popsal na začátku). A také nikoho nenapadne, že existují i jiné možnosti snahy o uzdravení, než prosedět hodiny u lékaře a nechat si napsat acylpyrin a mít radost z toho, že mohu být doma. Co tak třeba kontroly, nemožnost řídit auto v neschopnosti atd.? Myslíte, že to každý rád riskuje?

Všechny uvedené rizikové faktory jsou pochopitelné - ale nemyslím si, že byly v dřívějších letech nějak výrazně odlišné (třeba strava u žen, nebo obezita). Možná je znát, že dnes větší procento žen kouří. Určitě se projevuje také stres (byť si nemyslím, že i ten je nějak výraznější, než byl dříve). Ale zamyslel se někdo nad tím, jestli neexistuje ještě jeden faktor, který výrazně snižuje imunitu a před několika lety ještě neexistoval? Mám na mysli obrovský nárůst a denní užívání mobilních telefonů...se všemi zařízeními s tím spojenými. Už předem tuším obrovskou kritiku - jak jsem si mohl takovou blbost vymyslet, nebo že jsem dokonce dezinformátor. Ale já již asi 25 let tuhle problematiku sleduji (jasně, jen laicky), no a čím dál více se mi ta myšlenka vrací. Chtělo by to přestat s velkou dávkou nadřazenosti podobné teorie odmítat, udělovat za ně Bludný balvan, naopak začít se jimi zodpovědně a vědecky (ale opravdu) zabývat.