Tohle nebezpečí znal už Žižka...

Zajímavý článek. Nicméně velmi ovlivněný faktem, že jste si skutečnou praxi (myslím tím povolání) učitele nikdy nevyzkoušel. Víte - učitelství je (a vždy bylo) především srdcovou záležitostí. Velmi rychle se pozná, kdo k němu má či nemá vztah. Já vystudoval odlišný obor, také jsem několik let v tom jiném oboru pracoval. K učitelské práci jsem se nakonec dostal - prostě jsem učit šel i s vědomím, že budu mít nižší plat za více práce (pocházím totiž z učitelské rodiny). Samozřejmě jsem musel dostudovat pedagogiku. Měl jsem v té představě pravdu, ale nikdy jsem nelitoval. Od elitní školy mne osud postupně zavedl až na to mnohými obávané učiliště. Ano, zájem žáků není vždy ideální, rodiče také ne. Ale učitelství je krásné povolání, které smysl určitě má. Pokud k němu máte v sobě vztah, pochopíte. Prostě je to divadlo jednoho herce a je především na něm, jak diváky (žáky) zaujme. A osnovy? Rámcově jsou dané, ale vždy je může učitel do značné míry přizpůsobit. Podle mne je důležité naučit zásadní věci a k nim přidat logické přemýšlení - a určitě i žáky přesvědčit, že v životě budou muset leckdy "srazit paty" a někomu se přizpůsobovat (minimálně zákazníkům nebo klientům, určitě také úřadům, předpisům, případně nadřízeným). I tomu škole má naučit (často v tom supluje rodiče). Takže, milý pane neučiteli, je dobře, že jste zvolil jinou práci - ve škole byste byl nešťastný nejen Vy, ale i Vaši žáci. Jen je škoda, že jste trochu zbytečně vyčerpal peníze na studium, které až tolik neuplatníte.

Není pravda, že si nestěžuje - její stížnosti čtu již poněkolikáté. Nevím, jaký měla plat, ale nejspíše z příjmů po revoluci neodváděla dostatečné sociální pojištění Já jsem vysokoškolák, skoro celý život jsem pracoval pro stát, který mne ovšem za tu práci podprůměrně platil (a úměrně tomu byla stanovena i výše sociálního pojištění). Také nemám ani zdaleka průměrný důchod - ale beru to jako především problém minulého režimu a stížnosti paní Obermaierové mne vytáčejí do běla.

Zajímala by mne jedna věc: Při posuzování zraku se zjišťuje každé oko samostatně. Nerozumím, proč - když jednak při řízení nikdy "nekoukám" jedním okem a když se obraz v mozku spojuje. Navíc vím, že řidičský průkaz mají i lidé s jedním okem umělým. Má to nějaké vysvětlení?

Autor zmiňuje i dokonalý systém dopravy - ale asi si nevšiml, že jako nelepší městská doprava mezi 25 středoevropskými městy byla vyhodnocena ta ostravská....i Praha či Brno jsou na tom lépe. Takže ono by to chtělo trochu více přeheldu.

Zažil jsem podobnou nehodu (naštěstí s dobrým koncem) jako řidič Avie (tuším, že v roce 1983). Výpravčí nenahlásil hradlářce zpoždění (spíše pozdní vypravení) vlaku, ta se šla podívat ven k závorám (byla tedy u otevřených závor) v době, kdy už přijížděl vlak a také já s Avií. Keře zakrývaly výhled. Přesto jsem výrazně zpomalil a i zastavil - bohužel tak o deset centimetrů dál než by postačilo k zabránění srážce. Vlak zachytil auto za nárazník, zdemoloval část kabiny, ale ani mně, ani spolujezdci (a vlastně ani hradlářce) se nic nestalo. Odsouzen byl výpravčí, nikoho dalšího neobvinili. Od té doby v podobných případech raději rovnou zastavím.

A co ten doprovod policejního vozu? On se ještě někdo diví? Já se setkal již několikrát se zneužitím majáčku - ani ne tak sanitním vozem, jako policií... Prostě jej policisté zase vypnuli a šli si koupit svačinu. No, může za tím být i třeba odvolání akce - ale důvěru to nebudí.

Nekomentujte, prosím, šestašedesátiletou ženu jako seniorku. Zanedlouho budou stejně staří (mladí) lidé ještě pracovat, tedy třeba i řídit autobus), ve kterém pojedete. Pracovat budete v tom věku i Vy. A zkuste se spíše zaměřit na to, že o 14 let starší muž nám chce vládnout (stejně jako je tomu v Americe, Rusku, a v dalších zemích). To nejsou senioři? Proč je tak nenazýváme?

Zajímavý článek, naprosto s ním souhlasím. Patřím ovšem ke té starší generaci (70+), takže se u mne možná souhlas i předpokládá. Ale ono prznění češtiny není jen v uvedených výrazech. Mně osobně vadí jiná, (asi ještě více důležitá) věc. V našich žákovských letech do nás ve škole (často kritizované) velmi důsledně "vtloukli" (no, tak zlé to nebylo) vztah k literatuře, ale také vztah k pravopisu. z návyků získaných už na základní škole žijeme dodnes (tedy někteří). Život nás utvrdil v tom, jak je znalost českého pravopisu důležitá - především pro přesné vyjadřování a pro přesné pochopení textu. Obrovský význam má především slovosled, čárky ve větě, často i ono pověstné měkké "i" nebo tvrdé "y". Když se totiž nedodrží, z napsané nebo vyřčené věty se často stane paskvil a obsah je pochopen zcela jinak. Takové chyby bohužel dělají i novináři, reportéři, ale (což je přímo katastrofální) tvůrci zákonů. Nelze se pak divit, že díky jejich nejasnosti je v našem státu takový chaos. Neustále se hovoří o obsahu výuky na školách, o důležitosti či významu jednotlivých předmětů. Podle mne jsou tyhle diskuze bezpředmětné, pokud nebude škola (tedy jak osnovy, tak učitelé) klást důraz především na co nepreciznější znalost českého jazyka. Tím nechci snížit význam třeba matematiky (i ona je důležitá, především kvůli získání logického uvažování). Problém je, že i tuhle naši diskuzi mnoho lidí nepochopí (právě díky neznalosti) a budou nás častovat nejrůznějšími poznámkami. Jen pro informaci uvedu, že moje vzdělání je ve zcela jiném oboru, než jazykovědném.

Právě "zaprdělá" závist Čechů je naším národním neštěstím.

Zrovna před chvílí jsem náhodně toto téma doma otevřel. Podle mne je to v mnoha případech tak, že se lidé snaží "dát do kupy" za co nejkratší dobu (tedy obvykle tak do 5 dnů až do týdne). Někteří si vezmou krátkou dovolenou, spojí to s víkendem - a počet dní je dostačující. Někteří k tomu využijí neschopenku. Nevýhodu jsme měli jako učitelé v době, kdy platila tzv. karenční doba. Nám totiž ředitel nemohl dát dovolenou mimo školní volno (tedy prázdniny), takže zbylo jediné - vzít si neschopenku (tři dny bez peněz), připojit ji k víkendu a pak buď jít do práce (když to šlo), nebo prostě marodit dál za 60% mzdy. Obvykle zůstaly ty tři dny bez peněz. Odstranění karenční doby aspoň tuto nevýhodu učitelů odstranilo. Ale mně vadí jiná věc - neustále přetrvává "socialistický" pohled na pracujícího s myšlenkou, že podvede, jakmile může. Nikoho nenapadne, že může přemýšlet i jinak a prostě se snaží za krátkou dobu vrátit do práce (jak jsem to popsal na začátku). A také nikoho nenapadne, že existují i jiné možnosti snahy o uzdravení, než prosedět hodiny u lékaře a nechat si napsat acylpyrin a mít radost z toho, že mohu být doma. Co tak třeba kontroly, nemožnost řídit auto v neschopnosti atd.? Myslíte, že to každý rád riskuje?

Všechny uvedené rizikové faktory jsou pochopitelné - ale nemyslím si, že byly v dřívějších letech nějak výrazně odlišné (třeba strava u žen, nebo obezita). Možná je znát, že dnes větší procento žen kouří. Určitě se projevuje také stres (byť si nemyslím, že i ten je nějak výraznější, než byl dříve). Ale zamyslel se někdo nad tím, jestli neexistuje ještě jeden faktor, který výrazně snižuje imunitu a před několika lety ještě neexistoval? Mám na mysli obrovský nárůst a denní užívání mobilních telefonů...se všemi zařízeními s tím spojenými. Už předem tuším obrovskou kritiku - jak jsem si mohl takovou blbost vymyslet, nebo že jsem dokonce dezinformátor. Ale já již asi 25 let tuhle problematiku sleduji (jasně, jen laicky), no a čím dál více se mi ta myšlenka vrací. Chtělo by to přestat s velkou dávkou nadřazenosti podobné teorie odmítat, udělovat za ně Bludný balvan, naopak začít se jimi zodpovědně a vědecky (ale opravdu) zabývat.

Pro zajímavost - v článku zmiňovaný paragraf mimochodem také říká, že v obousměrné komunikaci musí zůstat volný pruh o šířce 3m pro každý směr jízdy (tedy celkem 6m). Zkoušeli jste si někdy změřit, kolik metrů zůstává ve skutečnosti? Pokud by byla policie důsledná, pokutu by platila naprostá většina parkujících řidičů po celé republice - třeba v Praze by to znamenalo doslova katastrofu. V praxi neproveditelné....Pak se divíme, že je u nás k zákonům tak laxní přístup, když je v nich spousta nesmyslů a když je nedodržuje ani policie (a už vůbec ne někteří politici),

Nějak se asi zapomnělo, že mnoho let byly sovětské jaderné hlavice umístěny v Československu (třeba v Brdech) relativně velmi blízko západních zemí.

Já tedy nestudoval podrobně příslušnou vyhlášku, která vymezuje stezku pro cyklisty. Ale nezdá se mi, že by byla cyklostezka charakterizována jako závodní dráha pro cyklošílence. Sám se potýkám s podobným problémem. Spolu s manželkou užíváme cyklostezku k vyjížďkám na kole, ale i když máme vybavení, nejezdíme rychle - prostě účelem naší jízdy není závodění, ale rekreace.(úměrná věku a schopnostem). Neustále jsme ohrožováni rychle jedoucími "závodníky", kteří navíc velmi arogantně dávají najevo, že tam nemáme co dělat. Nevraživě se chovají i na trasách určených pro cyklisty i chodce. Chtělo by to jasná pravidla, od policie také spíše sledování tohoto nešvaru, než kontroly, zda si cyklista jedoucí po cyklostezce nedal jedno pivo.

Trochu dlouhý článek (a poněkud jednostranný pohled), ale v zásadní věci má pravdu. Jestliže člověk nehodlá něco změnit, pak nemá důvod nadávat. Vždy je to o osobní volbě (a opravdu i o tom, najít si odpovídající úroveň vzdělání a tu pak uplatnit). Ano, vazby se přetrhají (někdy), navážou se nové. To je, holt, život.

Jak tak čtu ty komentáře, neustále mne překvapuje, kolik p..ců v našem státu žije. Já jako senior už to nějak zvládnu - ale mladí se ještě teprve budou divit. Vlastně - dobře nám tak....

V červnu jsme projeli Itálii (asi 2000 km mimo dálnice). Řím a několik menších měst jsme prošli většinou pěšky. Za tu dobu jsme neviděli ani jednoho policistu (ale také ani jednu dopravní nehodu). Zato u nás během několika set kilometrů policistů mnoho (tedy ne v kancelářích) a nehod několik. Asi to o něčem svědčí...

Opět si všímám, že se veškeré zprávy točí jen kolem Pražáků. Všiml si někdo, že ostravští herci dostali celkem pět ocenění? A Štěpánka Ranošová je přitom ve svých 98 letech skutečnou legendou.- jen se na ni ž jaksi pozapomnělo. Holt Ostrava je od Prahy daleko a i když zdejšími divadly prošlo mnoho slavných herců, na ty, kteří zůstali Ostravě věrní, se často zapomíná.

Nějak mi v tom nadpisu chybí poznámka, že jde o příklady ze zahraničí. Podobný dojem (tedy že se to týká naší republiky) vyvolává mnoho nadpisů v nejrůznějších zprávách (především na těch v mobilech). Vždy pak zjistím, že jde o situace někde v zahraničí. Nabývám přesvědčení, že jde o záměrné vyvolávání nevraživosti u lidí v ČR. Právě v tom vidím totalitu (která ovšem teprve horní nebo dokonce přijde).