Před léty u mne asi 2x byli. Popovídali jsme si, nechtěli ani kávu ani čaj, že prý jsou to návykové látky...

Mají primitivní filosofii, interpretuji Bibli přímočaře, jako přímé Boží Slovo. A ono to z větší části tak není - jsou tam knihy nejrůznějšího řazení - historické, mudrosloví, apokalyptické, filosofické... Takže je to Boží Slovo pouze figurativně. Ostatně ani neslyšeli a nechtěli slyšet o lingvistických analýz různých textů Bible, ukazujících na autory různých období. Tj. je to slovo Bohem inspirované, nikoliv Jeho přímá řeč.

Tak jsme si pokaždé pokecali, pochopili, že z pravoslavného, který zná svou víru, jehovistu neudělají. A už se neukázali.

Článek plný propagandy. Žádné fotografie k ilustraci tvrzení. Určitě Leni Reifenstahl byla nacistickou ideologii ovlivněna, ale jak lze prokázat, že na jejích dokumentárních fotografiích byly domorodci "jen pasivním objektem"? A opět, i když jen diskrétně zmíněno slůvko "odškodnění". Odškodnění za co - vždyť samí přiznávají, že jin zachránila kulturní dědictví?

Konopí má na lidí podobný účinek - zvyšuje chuť k jídlu. To je i jeden z důvodů proč se dává tzv. léčebné konopí - je koanalgetikum (spolupracuje s ostatnými léky na tlumení bolesti), zlepšuje (spíše stabilizuje) náladu a zvyšuje chuť k jídlu - spousta těžce nemocných lidí - a to zdaleka ne jenom nádorem - trpí anorexi (odporem k jídlu).

Já nenávidím tu otázku. Obzvlášť od blízkych lidi. Proto se zrovna pochlubím : "jako prase v žitě", nebo "jako prase ve dvou žitech - neskromnému praseti je již jedno žito málo". Většinou tím nenáviděnou konversaci na téma kdo se jak má útnu.

Bohatství má sloužit nám, ne my jemu. Nikdy jsem nectil kult peněz, ale uvědomuji si, že je to proto, že mi nikdy nic důležitého nechybělo, bez toho abych byl bohatý - čili měl jsem jistotu.

A s věkem si stále víc vážím svůj čas a svou svobodu, než své peníze. Opět - mám kde bydlet, co na sebe a nehladovím atd. Mohu se věnovat svým koníčkům, bez toho aby mé blízcí trpěli. Proto si myslím, že jsem vlastně bohatý, i když nad pomyslnou hranici finančního bohatství nejsem.

Já si myslím, že problém antiintelektualismu tkví ve složitosti informaci a ve špatném systémuu školství, které hrlí nevzdělance a polovzdělance.

Lidský mozek je tak stvořen, že se snaží si vysvětlit každou infornaci, dát jí smysl. Ten proces prochazí jak cíty, tak i rozumem. Čistě racionální vysvětlení má stejné slabiny jako čistě iracionální - není pro mozek věrohodné. Informace, které zahlcují a převyšuují analytickou schopnost mozku, se vnímají převažně cítově a na bázi víry (ne nutně náboženské). Kdysi jeden z Otců Církve řekl: "Věřím, protože je to absurdní"- tj. Bůh není racionálně pochopitelný a tam pomůže jedině víra, i když spojena s klasickou filosofii.

V čem vidím velký hřích školství? Je nastavené faktograficky - školáci si musejí pamatovat velké objemy informaci, namísto aby se uučili přemyšlet kriticky a analysovat menší objemy, což by jim pomohlo při uchopení smyslu dalších informací. Baco si dítě má pamatovat v kterém roce za jakého panovníka se odehrala jaká bítev, když vůbec netuší jak a proč k danému konfliktu došlo? Jako kulturní a společenské faktory byly ve hře, kdo koho miloval a nenáviděl - 'istoria (historie) řecky znamená příběh, my z toho udělali soupis nesmyslů. K čemu mi dítě bude deklamovat taxonomii zvířat, když mu nebylo vysvětleno o společném schematu obratlovců nebo členovců. V čem jsou si podobní mihule a člověk a v čem tkví rozdily, proč jsou raci podobní včelám atd. Školství zamrzlo v 19 století, od té doby jak objem tak i složitost informací se znasobil. Výsledek je, že plodí polovzdělance, neschopní samostatně přemyšlet.

Dubaj je doopravdy pozlátko. Dva dny mi bohatě stačily - viděl jsem i luxus, i slumy běžných dělníků. Staré město je malý skanzen, který by klidně zničili, ale kdysi jim tehdy ještě princ Charles (nyní král Charles III) řekl, že ta pravá hodnota je tam, a ne v mrakodrapech. Tak starou pevnost a par ulic zachovali.

V té architektuře není nic arabského, žádný duch. Stavěli jim to světoví architekty z Evropy a USA a vlastně jde o ukázku co se dá postavit s neomezeným rozpočtem a modernými (též nearabskými) technologiemi.

Takže - jednou a na par dní je zajímavé, opakovat to nemusím - jeden lidský život není tak dlouhý, abych viděl všechny divy tohoto Světa.

Snůška levicových kidů. Kolik čeho mám a jak ho využívám je můj osobní problém, pokud platím dáně. Stát může maximálně změnit dáňovou soustavu tak, abych neměl zájem hromadit majetek, který nevyužívám. Squat je nezákonní a vždy anarchistický svou podstatou.

Eutanasie je selhání medicíny. Taktéž asistovaná sebevražda. Nikdo nemůže vzít na sebe smrt jiného. Maximálně se může snažit udělat ten odchod snesitelný, přerušit neúčelnou medikaci - například léky na cholesterol, vitaminy - prostě vše na čem jíž život bezprostředně nezávisí, upravit psychofarmaka a analgetika, nenutit pacienta k věcem a aktivitám do kterých se mu nechce (včetně jídla - často rodiny cpou umírajících, kteří jíž nezvládají jíst, oni pak zvracejí a se dusejí, protože nespolknou). Radši s umírajícím být, navštěvovat ho, jevit upřímný zájem o jeho prožívaní. Když se toto zajistí a vytrvá se u toho, většinou je konec lidský.

Kdysi lide umíraly doma, v přítomností blízkých. Dnes je většinou smrt institucionalizována. Mnoho lidi nikdy nevidělo ani porod, ani smrt nikoho a tak mají strach, strašný strach. Eutanasie a asistovaná sebevražda jsou vnímány jako rychlé a lehké. Není to pravda. V zemích, kde je toto uzákoněné, se jedná o dlouhý a trnitý proces, protože se musí vyloučit zájem rodiny na smrti pacientka - například na dědictví. Musí se vyloučit zaujatost personálu, žádost se posoudí právně. Nerozhoduje ani pacient, ani jeho lékař, ale se vyslovuje celé konsilium, zda neexistuje jiný způsob ulevit na duši. Až pak se vydá povolení.

Není nejdůležitější kdo co umí? Kvóty nikdy nefungovaly. Vláda e exekutiva - z latinského executio - vykonávání. Její úkol je vykonat to, co přijmou zákonodárci. Aby vykonávala, musí být sestavená rozumně a ne citově.

Přesto, že Konstantinopolský Patriarchát není vůči Ortodoxním Církvím v pozicí Vatikánu vůči Katolíkům, je Ekumenický Patriarcha jediný, kdo smí vydávat a rušit tomosy (patenty) autokefálnosti (samosprávnosti) té které místní církvi. Jako jediný má právo svolávat Všepravoslavní Koncily a jako jediný je smí předsedat v nepřítomnosti Římského (nebo Východořímského = Byzantského Císaře). Jinak by je předsedal Císař a tak tomu bylo do roku 1453.

Takže ruský Patriarcha si může - víte co.

Ostatně. Ortodoxní tradice je, že každý stát má mít svou autokefální Církev s vlastním Patriarchou nebo Metropolitou a na území cizího státu žádná Pravoslavní Církev nemá autoritu. Může mít maximálně zastoupení (staroslověnsky - Podvoriye), ale to znamená, že má tam jeden kostel, většinou na území Velvyslanectví. Čili Ruský Patriarchát může mít své zastoupení na Ukrajině, tak jako ho má v Česku (je na území Ruského Velvyslanectví v Praze). Rusové si však nárokují div ne celou Pravoslavní Církev Ukrajiny - to už hodně přestřelili - a tím popírají právo nezávislého státu na autokefální Církev.

Dále si musíme uvědomit, že tomos Konstantinopolského Patriarchátu byl v roce 988 vydán pro Kijevskou Metropolii, nikoliv pro Moskvu, která v té době buď neexistovala, nebo byla vesnice v močálech kolem řeky Moskva.

Já jsem "expat", jsem Bulhar a žiju tu už 35 let. Přišel jsem studovat a tady jsem zůstal. Nyní jsem i český občan. Nejsem ekonomický migrant, protože moje rodina v Bulharsku je zajištěna dobře.

Článek mě pobavil. Když se člověk stěhuje někam, je tam v menšině. Musí se přizpůsobit - alespoň na věřejnosti, doma ať si dělá jak chce. Musí se zamyslet proč vlastně chce bydlet přesně v dané zemí. A hledat optimální variantu, vybudovat si stratégii.

Dokud jsem potřeboval cizineckou policii, viděl jsem i služebny, čekal jsem dlouho, setkal jsem se i se svědomitými i s dárebnými policajty. Ale nikdy jsem si to příliš nebral k srdci. Proč taky? Mají mě vítat se slavobránou, chlebem a solí? Byl to můj zájem, mám si svou pozici vybojovat a ne kňučet. Fňukny mají sedět doma.

Zakomplexovaný človíček s obrovským egem. K tomu je špatně vzdělaný a vychovaný (neříká se já a X, ale X a já - nezdůrazňuje se vlastní osoba). A je nenažraný

Vzbuzuje pouze litost.

Psychologie chudáků, které náhodou nebo narychlo k majetku přišli.

Všechny velké majetky - ať už zámky, velké podniky, činžovní domy, farmy... cokoliv, se budují po generacích. Dědictví se nerozfofrovává, ale zvelebuje. Někdy se restrukturuje - podle potřeby doby. Něco se prodá, reinvestuje se jinak, ale nikdy se nepromarní.

Peníze na zábavu a volný čas musíme mít všichni. Taktéž - ne pohřeb dle vlastních představ. Zbylé prostředky se investují a poté - dědí. Rozumný rodič však vychovává svých dětí v pracovitosti a odpovědnosti a též jim vštěpuje, že též nebudou věčně na tomto Světě a sami budou mít dědiců. Zjistil jsem, že dětí mají sklon být hrdí na své předky, ale musí se jim to podat, nenutit je k tomu. A to vyprávěním příběhů rodu. Chce to práci, nikoliv zasypaní dárky a cetky, jen abychom uklidnili své špatné svědomí, že dětem se nevěnujeme. Každý dárek se omrzí, rozbije, ztráty, ale společně prožitý čas v rodině, porozumění, pocit domova a jistoty, který poskytuje, společné zážitky a předávané historky rodu - to zůstává.

Tituly jsou jenom značka odbornosti. Já je při oslovování požívám výjimečně - pouze ve velice formálním styku a je mi jedno zda někdo používá ty moje. Nepíšu si je na dveřích, ani v občance nebo v pasu. Mám je jen na razítku a na navštívenkách.

Spousta faktologických nepřesností.

Jen tak namátkou - car Boris II (969 - 971) byl sesazen Ioannem I Tsimiskem (963 - 976) v roce 971, odvezen do Konstantinopole a tam dožil v přepychu jako partikios (patricius). Jeho syn Roman byl vykastrován, ale jinak též žil v luxusu - kastrát nesměl zajmout trůn. V roce 976, po smrti Ioanna I Tsimiskese, Roman utekl do Srědce (Sofii) a tam se setkal s komitem (správcem) bulharského Západu - dnes uzemí Srbska, Kosova, Albánie, Makedonie, západního Bulharska a severozápad Řecka a se dohodli na předaní moci. Jenže komit Nikola byl už starý pán a proto reálně vládl jeho syn Samuil (976 - 1014). Do Srědce utekl i bulharský patriarcha.

Car Samuil ovládl zpět dnešní severní Buharsko a rumunskou Dobrudžu, ale zhodnotil, že stará hlavní města - Pliska a Preslav jsou strategicky nevýhodná, tak přenesl centrum moci - carství a patriarchátu do Ochridu a do Prespy - v dnešní Makedonii. Takže dynastie Komitopulů (dědiců komity Nikoly) nebyli povstalci proti bulharské monarchii, ale proti Byzantincům. V podstatě se Ioannu Tsimiskemu v letech 970 - 971 nepovedlo si podmanit západní Bulharsko a tam bulharská aristokracie vládla i nadále. Dílo dokončil až císař Basileos II (976 - 1025) po dlouhých válkách v letech 1000 - 1018, kdý moc Říše dosáhla na západ do Sirmia - dnes Sremská Mitrovica v Srbsku - do té doby nejzápadnější město Bulharska.

Lingvistická analysa staroslověnských památek potvrzuje statut Staroslověnštiny coby umělé "vysoké" Slovanštiny, která nebyla identická se žádným nářečím, ale slučovala prvky převážně jižních a západních dialektních oblastí.

Autor špatně rozumí křesťanství. Fatalismus je hereze a není podporován ani Biblí, ani církevními otci, ba ani pozdějšími teology.

Jde o to, že Bůh pomáha, ale nerozhoduje za nás. V každé situaci máme možnost volby mezi správním a nesprávním rozhodnutím. Proto jsou jak hřích, tak i ctnost, striktně osobní záležitost.

Vůči jinověrcům a nevěřícím se musíme chovat s respektem - oni jsou též pod Boží protekcí a vedením.

Už Sv. Patriarcha Photios I Konstantinopolský (9 stol.- byl profesorem Sv. Konstantinu - Kyrilovi a Sv. Metodiovi na vysoké škole) psal v roce 864 bulharskému Khanovi (králi) Bo(go)risovi I (852 - 889 a 893), že Bůh rozprostřel svou milost nad všemi národy, ale my si myslíme (sic!), že křesťané obdrželi největší část (nebo nejlepší část).

Proto je sebereflexe u křesťanů nejen možnost, ale nutnost.

Rakousko bylo neflexibilní. Národy Říše již dlouho měli politické ambice, ale císař je nevyslyšel. Korunní princ Rudolf to říkával, ale byl odstaven od veškeré účasti na moci. Podobně smyšlel i Franz - Ferdinand d'Este, ten ale byl zastřelen. Císař Karel I už neměl možnost prosadit reformy - nastoupil na trůn za války, na konci které ho dějinní udalosti předběhly a ztratil svůj trůn...

Ekonomicky Rakousko bylo v problémech - výměna měny z guldenu na korunu v roce 1892 bylo řešením předchozího státního bankrotu. A dlouhodobý deficit rozpočtu dále problematizoval státní investice do infrastruktury. Ano, Rakousko a Česko byli industrializovany, ale zbytek monarchie - i Předlitavska - byly stále převážně agrárními zeměmi.

Jediný "vojenský" úspěch monarchie od napoleonských válek byla okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878 a to za stavu paralysy Turecka po prohrané Rusko-Turecké války 1877-78. Pak nasledovala anexe území v roce 1908 - opět za paralysy Turecka během chaosu blížícího se občanské války 1906 - 1908 tzv. Mladoturecké revoluci.

Protože můžu porovnávat, daně z nemovitosti v ČR jsou směšné, i po navýšení. Leta jsem platil za svůj byt v Sofii cca 220 eur, ale v Liberci - 70 eur. Ano, Sofie je město velké jako Praha, byt mám v šírším centru města, cca 110 m2, v Liberci je můj byt 84 m2,v ideálním centru. Nní mi zvedli platby v Liberci na cca 100 eur. Asi si žalem rozpletu ponožky.

Jenže - cena obou bytů je příbližně podobná.V Čechách jsou platy cca 2:1 oproti Bulharsku. Takže jsou daně relatívně ještě 2x nižší.

Smysl místních daní je v tom, aby místní samospravy dostaly více finance na obecne prospěšné projekty. Nikoliv do státní kasy. Má to ještě jeden účel - spoustá lidí nakupuje nemovitosti "jako investici"- a to jak v Bulharsku, tak i v Česku. A pak často jen tak sedí prázdné. V lepším případě se pronajimají. Byl bych pro ještě vyšší zdanění bytů a domů, jež neslouží jako hlavní bydlení rodiny. Máme se naučit jak se investuje a jak se buduje portfolio, jaká rizika jsou spojená s jakou investicí a přijmout pravidla hry. Proč asi na Západě (mám představu o Německu, Rakousku a Holansku) lidé žijí mnohem častějí v pronájmu - protože jsou nemovitosti drahé a daně vysoké. Ale též nájemci jsou chraněni před nekontrolovatelným růstem nájmů. Prostě system se ladí sedm desetiletí.