Literatura, která mi byla ukazována byla filosoficky chudá.

Neexistují otázky, o kterých se nefilosofuje. Odmítnutí filosofie je právě znak sektářství - je to odmítnutí přemyšlení ve prospěch slepé poslušnosti. Děkuji, neprosím.

Podstata odmítnutí krve je fanatismus.

Oni tvrdili, že je to Boží Slovo, s čímž jsem nemohl souhlasit. Že je inspirováno - to je i orthodoxní téze.

Evangelion (dobrou zvěst) obdrží každý křesťan při křtu - a ta je, že Bůh se stal pro nás člověkem, aby nás osvobodil od hříchů. Proto i podstoupil potupnou smrt jako člověk, vstal z mrtvých - opět jako člověk, aby nám ukázal cestu.

Další dobrou zvěst nepotřebujeme. Další cesta je na každém z nás.

Proto je pro mne zajímavější filosofická debata o podstatě víry, o morálně-etických problémech atd. a prvoplánové optimistické obrázky mi moc nedají. Nemluvě o zpátečnickém strachu z krve, který vede k odmítání transfuzi, následně i operaci (protože při nich by mohlo dojit k nutnosti transfuze) a zbytečných úmrtích. A co mi ještě více vadí, že rodiče zakazují to i svým dětem.

Před léty u mne asi 2x byli. Popovídali jsme si, nechtěli ani kávu ani čaj, že prý jsou to návykové látky...

Mají primitivní filosofii, interpretuji Bibli přímočaře, jako přímé Boží Slovo. A ono to z větší části tak není - jsou tam knihy nejrůznějšího řazení - historické, mudrosloví, apokalyptické, filosofické... Takže je to Boží Slovo pouze figurativně. Ostatně ani neslyšeli a nechtěli slyšet o lingvistických analýz různých textů Bible, ukazujících na autory různých období. Tj. je to slovo Bohem inspirované, nikoliv Jeho přímá řeč.

Tak jsme si pokaždé pokecali, pochopili, že z pravoslavného, který zná svou víru, jehovistu neudělají. A už se neukázali.

Článek plný propagandy. Žádné fotografie k ilustraci tvrzení. Určitě Leni Reifenstahl byla nacistickou ideologii ovlivněna, ale jak lze prokázat, že na jejích dokumentárních fotografiích byly domorodci "jen pasivním objektem"? A opět, i když jen diskrétně zmíněno slůvko "odškodnění". Odškodnění za co - vždyť samí přiznávají, že jin zachránila kulturní dědictví?

Konopí má na lidí podobný účinek - zvyšuje chuť k jídlu. To je i jeden z důvodů proč se dává tzv. léčebné konopí - je koanalgetikum (spolupracuje s ostatnými léky na tlumení bolesti), zlepšuje (spíše stabilizuje) náladu a zvyšuje chuť k jídlu - spousta těžce nemocných lidí - a to zdaleka ne jenom nádorem - trpí anorexi (odporem k jídlu).

Já nenávidím tu otázku. Obzvlášť od blízkych lidi. Proto se zrovna pochlubím : "jako prase v žitě", nebo "jako prase ve dvou žitech - neskromnému praseti je již jedno žito málo". Většinou tím nenáviděnou konversaci na téma kdo se jak má útnu.

Bohatství má sloužit nám, ne my jemu. Nikdy jsem nectil kult peněz, ale uvědomuji si, že je to proto, že mi nikdy nic důležitého nechybělo, bez toho abych byl bohatý - čili měl jsem jistotu.

A s věkem si stále víc vážím svůj čas a svou svobodu, než své peníze. Opět - mám kde bydlet, co na sebe a nehladovím atd. Mohu se věnovat svým koníčkům, bez toho aby mé blízcí trpěli. Proto si myslím, že jsem vlastně bohatý, i když nad pomyslnou hranici finančního bohatství nejsem.

Já si myslím, že problém antiintelektualismu tkví ve složitosti informaci a ve špatném systémuu školství, které hrlí nevzdělance a polovzdělance.

Lidský mozek je tak stvořen, že se snaží si vysvětlit každou infornaci, dát jí smysl. Ten proces prochazí jak cíty, tak i rozumem. Čistě racionální vysvětlení má stejné slabiny jako čistě iracionální - není pro mozek věrohodné. Informace, které zahlcují a převyšuují analytickou schopnost mozku, se vnímají převažně cítově a na bázi víry (ne nutně náboženské). Kdysi jeden z Otců Církve řekl: "Věřím, protože je to absurdní"- tj. Bůh není racionálně pochopitelný a tam pomůže jedině víra, i když spojena s klasickou filosofii.

V čem vidím velký hřích školství? Je nastavené faktograficky - školáci si musejí pamatovat velké objemy informaci, namísto aby se uučili přemyšlet kriticky a analysovat menší objemy, což by jim pomohlo při uchopení smyslu dalších informací. Baco si dítě má pamatovat v kterém roce za jakého panovníka se odehrala jaká bítev, když vůbec netuší jak a proč k danému konfliktu došlo? Jako kulturní a společenské faktory byly ve hře, kdo koho miloval a nenáviděl - 'istoria (historie) řecky znamená příběh, my z toho udělali soupis nesmyslů. K čemu mi dítě bude deklamovat taxonomii zvířat, když mu nebylo vysvětleno o společném schematu obratlovců nebo členovců. V čem jsou si podobní mihule a člověk a v čem tkví rozdily, proč jsou raci podobní včelám atd. Školství zamrzlo v 19 století, od té doby jak objem tak i složitost informací se znasobil. Výsledek je, že plodí polovzdělance, neschopní samostatně přemyšlet.

Dubaj je doopravdy pozlátko. Dva dny mi bohatě stačily - viděl jsem i luxus, i slumy běžných dělníků. Staré město je malý skanzen, který by klidně zničili, ale kdysi jim tehdy ještě princ Charles (nyní král Charles III) řekl, že ta pravá hodnota je tam, a ne v mrakodrapech. Tak starou pevnost a par ulic zachovali.

V té architektuře není nic arabského, žádný duch. Stavěli jim to světoví architekty z Evropy a USA a vlastně jde o ukázku co se dá postavit s neomezeným rozpočtem a modernými (též nearabskými) technologiemi.

Takže - jednou a na par dní je zajímavé, opakovat to nemusím - jeden lidský život není tak dlouhý, abych viděl všechny divy tohoto Světa.

Nelze určovat k čemu se využije soukromý majetek. Nevím zda si pamatujete na komunismus, ale tam byly i normy na to na kolik čtverečných metrů kolik lidí může bydlet - a to jak maximálně, tak i minimálně. Pokud horní hranici bych chápal - jedna se o důstojnost bydlení, spodní hranici nelze v demokratické občanské společnosti nastavit. I kdyby si jeden koupil hrad a bydlel si tam sám, je to jeho nezadatelné právo, dokud platí daně a dokáže ho udržovat.

Změny se dělají nejlíp přes peněženky - daňovou soustavou, nikoliv zákazy i příkazy. I za komunismu mnoho lidí prostě obešlo systém - úplatky na úřadech, fiktivními zápisy spolubydlících, kteří tam nepláchli...

Chceme tohle?

Snůška levicových kidů. Kolik čeho mám a jak ho využívám je můj osobní problém, pokud platím dáně. Stát může maximálně změnit dáňovou soustavu tak, abych neměl zájem hromadit majetek, který nevyužívám. Squat je nezákonní a vždy anarchistický svou podstatou.

Eutanasie je selhání medicíny. Taktéž asistovaná sebevražda. Nikdo nemůže vzít na sebe smrt jiného. Maximálně se může snažit udělat ten odchod snesitelný, přerušit neúčelnou medikaci - například léky na cholesterol, vitaminy - prostě vše na čem jíž život bezprostředně nezávisí, upravit psychofarmaka a analgetika, nenutit pacienta k věcem a aktivitám do kterých se mu nechce (včetně jídla - často rodiny cpou umírajících, kteří jíž nezvládají jíst, oni pak zvracejí a se dusejí, protože nespolknou). Radši s umírajícím být, navštěvovat ho, jevit upřímný zájem o jeho prožívaní. Když se toto zajistí a vytrvá se u toho, většinou je konec lidský.

Kdysi lide umíraly doma, v přítomností blízkých. Dnes je většinou smrt institucionalizována. Mnoho lidi nikdy nevidělo ani porod, ani smrt nikoho a tak mají strach, strašný strach. Eutanasie a asistovaná sebevražda jsou vnímány jako rychlé a lehké. Není to pravda. V zemích, kde je toto uzákoněné, se jedná o dlouhý a trnitý proces, protože se musí vyloučit zájem rodiny na smrti pacientka - například na dědictví. Musí se vyloučit zaujatost personálu, žádost se posoudí právně. Nerozhoduje ani pacient, ani jeho lékař, ale se vyslovuje celé konsilium, zda neexistuje jiný způsob ulevit na duši. Až pak se vydá povolení.

Není nejdůležitější kdo co umí? Kvóty nikdy nefungovaly. Vláda e exekutiva - z latinského executio - vykonávání. Její úkol je vykonat to, co přijmou zákonodárci. Aby vykonávala, musí být sestavená rozumně a ne citově.

Přesto, že Konstantinopolský Patriarchát není vůči Ortodoxním Církvím v pozicí Vatikánu vůči Katolíkům, je Ekumenický Patriarcha jediný, kdo smí vydávat a rušit tomosy (patenty) autokefálnosti (samosprávnosti) té které místní církvi. Jako jediný má právo svolávat Všepravoslavní Koncily a jako jediný je smí předsedat v nepřítomnosti Římského (nebo Východořímského = Byzantského Císaře). Jinak by je předsedal Císař a tak tomu bylo do roku 1453.

Takže ruský Patriarcha si může - víte co.

Ostatně. Ortodoxní tradice je, že každý stát má mít svou autokefální Církev s vlastním Patriarchou nebo Metropolitou a na území cizího státu žádná Pravoslavní Církev nemá autoritu. Může mít maximálně zastoupení (staroslověnsky - Podvoriye), ale to znamená, že má tam jeden kostel, většinou na území Velvyslanectví. Čili Ruský Patriarchát může mít své zastoupení na Ukrajině, tak jako ho má v Česku (je na území Ruského Velvyslanectví v Praze). Rusové si však nárokují div ne celou Pravoslavní Církev Ukrajiny - to už hodně přestřelili - a tím popírají právo nezávislého státu na autokefální Církev.

Dále si musíme uvědomit, že tomos Konstantinopolského Patriarchátu byl v roce 988 vydán pro Kijevskou Metropolii, nikoliv pro Moskvu, která v té době buď neexistovala, nebo byla vesnice v močálech kolem řeky Moskva.

Já jsem "expat", jsem Bulhar a žiju tu už 35 let. Přišel jsem studovat a tady jsem zůstal. Nyní jsem i český občan. Nejsem ekonomický migrant, protože moje rodina v Bulharsku je zajištěna dobře.

Článek mě pobavil. Když se člověk stěhuje někam, je tam v menšině. Musí se přizpůsobit - alespoň na věřejnosti, doma ať si dělá jak chce. Musí se zamyslet proč vlastně chce bydlet přesně v dané zemí. A hledat optimální variantu, vybudovat si stratégii.

Dokud jsem potřeboval cizineckou policii, viděl jsem i služebny, čekal jsem dlouho, setkal jsem se i se svědomitými i s dárebnými policajty. Ale nikdy jsem si to příliš nebral k srdci. Proč taky? Mají mě vítat se slavobránou, chlebem a solí? Byl to můj zájem, mám si svou pozici vybojovat a ne kňučet. Fňukny mají sedět doma.

Zakomplexovaný človíček s obrovským egem. K tomu je špatně vzdělaný a vychovaný (neříká se já a X, ale X a já - nezdůrazňuje se vlastní osoba). A je nenažraný

Vzbuzuje pouze litost.

To už je jeho volba, nelze ovlivnit. Ale vždy je třeba se pokoušet vychovávat, dokud je čas.

Psychologie chudáků, které náhodou nebo narychlo k majetku přišli.

Všechny velké majetky - ať už zámky, velké podniky, činžovní domy, farmy... cokoliv, se budují po generacích. Dědictví se nerozfofrovává, ale zvelebuje. Někdy se restrukturuje - podle potřeby doby. Něco se prodá, reinvestuje se jinak, ale nikdy se nepromarní.

Peníze na zábavu a volný čas musíme mít všichni. Taktéž - ne pohřeb dle vlastních představ. Zbylé prostředky se investují a poté - dědí. Rozumný rodič však vychovává svých dětí v pracovitosti a odpovědnosti a též jim vštěpuje, že též nebudou věčně na tomto Světě a sami budou mít dědiců. Zjistil jsem, že dětí mají sklon být hrdí na své předky, ale musí se jim to podat, nenutit je k tomu. A to vyprávěním příběhů rodu. Chce to práci, nikoliv zasypaní dárky a cetky, jen abychom uklidnili své špatné svědomí, že dětem se nevěnujeme. Každý dárek se omrzí, rozbije, ztráty, ale společně prožitý čas v rodině, porozumění, pocit domova a jistoty, který poskytuje, společné zážitky a předávané historky rodu - to zůstává.

Navštívenku používám pouze v stroze oficiálním, často profesionálním kontaktu. Tam vyslovuji tituly jiných. Ale stejně netrvám na to, aby oni vyslovovali můj titul. A, jen co je to vhodné, přecházím na méně oficiální tón, bez titulů.

Naučte se řecké terminologie. Je v základě evropské kultury.

Pohané nejsou netolerantní, ani křesťané ne. Ani nejsou tolerantní. Jedná se o nábožensky, nikoliv o morální rozdíl.

O barbarech - viz výše.