Od devadesátých let si říkám co s těmi 20 milióny Severokorejců, i kdyby se tam nakrásně režim změnil, ti lidé to mají v hlavách tak zrůdně pokroucené, že pro zbytek světa jsou nepoužitelní, nekompatibilní. Vidím jak ztuha to jde opravit tady ve východním bloku, a to jsme měli soft komfortní verzi socialismu, ne mnoho generací trvající stalinismus jak z 50. let. Takže tady ta "výpůjčka" lidského masa naznačuje směr zapojení té populace, způsobem jakým umějí kamarádit jen dvě zrůdičky.
Tak vlastně u nás paradoxně díky za Babiše, ten pořád ještě luxuje dezolátní voliče takže je blokuje aby nějak zásadně volili ruské šváby. On nám ten Babiš teda taky lehce zešvábovatěl, ale na nějaké ficoviny nebude mít nikdy koule, protože to tak ani nemyslí, jen sytí poptávku kterou mu vyčmuchali marketéři.
Eeeee.. co to bylo za mimoňský příklad s tou nemožností připlatit si za komfort nad rámec standardu? Pointa je přece úplně jiná, a sice že zaměstnavatel si platí "servis výrobního prostředku" a za ty peníze čeká že výrobní prostředek bude mít minimální poruchovost, ne že bude imrvére nějak rozbitý. Z hlediska nás, výrobních prostředků, pak nevidím schopnost zdravotnického systému mi s problémy omezujícími výkonnost opravdu pomoci (když nepočítám techniky mechanické intervence do organismu). Takové to okřídlené že mladému doktor řekne že je to růstové a starému co by chtěl v tomhle věku. Jakoby medicína sama byla nemocná.
Jedná naprosto pragmaticky. Za současné voličské situace vůbec ještě na smetiště nemusí. Dokud volební výsledky lavírují půl napůl mezi východním a západním kurzem, jakékoliv ohlašování odchodu nebo návratu je unáhlené. Řečeno jednodušeji - příležitost/poptávka pořád trvá. Jestli se to mně osobně líbí nebo nelíbí, je pro toto hodnocení irelevantní.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
„Na sedmnácté koleji, právě za naší výtopnou, je velice stará výhybka. Nikdo neví, kdo ji tu postavil, a nikdo se už nepamatuje, kam vede kolej, která od ní odbočuje. Co jsem tady na nádraží, a to už bude zjara šedesát tři let, ji nikdo ještě nepřehodil a všichni hradlaři říkají, že ji ani nelze přehazovat, protože k ní nevede spojení. Ale já vím, že kolej vede rovnou do továrny pana černokněžníka Zababy. Jenže lze po ní jet jen tenkrát, když je měsíc v úplňku a když se zná kouzelné slovo, jímž se přehodí výhybka.” ... A když na všech hodinách na nádraží odbila půlnoc, vystoupil z drezíny a opřel se o páku výhybky a řekl třikrát: „Mašinka, výhybka, hradlo, most, prosím tebe o milost, pusť mne k panu Zababovi.” [použitá literatura: Pavel Nauman: Pohádky o mašinkách]