Než poslouchat rady autorů, kteří výslovnost stejně neovládají, je lepší použít některý z portálů, na kterých si lze poslechnout, jak slovo či jméno vyslovují rodilí mluvčí (např. Forvo).

Plně souhlasím. A autor by potřeboval aspoň i základy italštiny. Coccinelle se opravdu vyslovují “koččinelle” (ty hlásky jsou zdvojené jen napůl a přízvuk je na “ne”).

Obávám se, že směšujete značky firem a česká slova cizího původu. Autobus opravdu v češtině nevyslovujeme “autobas”. Kdybych ale od někoho například slyšel vyslovovat název slavného fotbalového klubu Chelsea “chelsea” místo “čelsy”, domníval bych se, že o něm nikdy neslyšel (na což má samozřejmě právo).

Není příliš známo, že Alexandre Gustave Eiffel se narodil jalo A.G. Bönickhausen a příjmení Eiffel přijal až ve 48 letech, byť už jeho děda - německý emigrant do Francie - si nechal říkat Eiffel, protože jeho pravé příjmení Francouzi nedokázali vyslovit. Německá výslovnost Ajfel se tedy dala předpokládat i v jejich rodině. Ajfel to vyslovují Němci i Britové. Není žádnou ostudou mu tak říkat i v Česku a nazývat tak ajfelovku. Je to u nás zavedené přes 130 let a tudíž obecně srozumitelné. Při hovoru ve francouzštině je správné použít “Efel”, v angličtině, němčině (a češtině) “Ajfel”.

To rozhodně ne! Francouzská výslovnost je opravdu “ermes”, stejně jako španělská. Francouzské “r” je samozřejmě jiné. Španělé tuto značku často vyslovují “erme”, aby to nemělo nádech množného čísla.

Coccinelle: italská značka, italsky se čte “kočinelle” - s napůl zdvojeným “l” a přizvukem na “ne”. To “e” na konci slova být musí - je to množné číslo. Znamená to “berušky”, “sluníčka (sedmitečná)”. Stejné slovo existuje ve francouzštině, kde se čte “koksinel” a znamená “beruška” - jednotné číslo. Původ slova je v latině: “cocinella”. Závěr: Ve Francii kupujte kabelky koksinel, v Itálii kočinelle a v Čechách vám stejně nikdo nebude rozumět, jak ukázal autor článku svými pomýlenými radami.

Když už někdo káže výslovnost v cizích jazycích, tak by měl ten jazyk ovládat. "Spaghetti" se v italštině vyslovují jako "spagétti", stejně jako "gnocchi" se vyslovují "ňokki". Obvykle s pro Čechy velmi měkkým "i" na konci, byť záleží na oblasti Itálie. S tvrdým českým "y" na konci nikde a nikdy. Samohláska "y" ani v italštině neexistuje. "Spaghetti" i dnes někteří Italové vyslovují "špagétti", byť je to zastaralé a nespisovné. Do češtiny se dostalo slovo špagety přímo z italštiny, tak jako mnoho jiných slov. Žádní poněmčení tam není.