Babička, umírala dvacet let. Na tátu to zabíralo.
Ale když jsem se oženil, tak jsme byli pár let také v tlaku, že na Vánoce musíme být pohromadě.
Ale v tom jsme měli doma zajedno. Chceme na vánoce klid!!!
Tak jsme jednou objednali chatičku v kempu v Českém Ráji a náramně jsme si to i s dětmi užívali. Žádné Pražské bahno a nervozita z nákupů a úklidu. Procházky v zasněženém skalním městě, téměř prázdný kemp. A pak ještě dalších deset let, než jsme zmizli z města na venkov. Ale hned po prvním roce si širší rodina zvykla a nakonec to vzali jako nedílnou část našeho života.
Já když se dozvěděl, že bude příští hodinu písemka z matiky, tak jsem se vzrušil a šel někdy za školu. Když se to dozvěděli rodiče, tak se vzrušili také a dali mi na zadek.
Mé celé dětství bylo velmi vzrušující a vyrostl jsem v normálního člověka.
Manželka ovšem tvrdí, že normální nejsem, ale to je jiná kapitola.
Pán má evidentně sestupnou tendenci. Od bankovních domů k soukromým osobám, nebo firmám, co se s člověkem vůbec moc nemazlí.
Zatímco banka vám sáhe sice na výplatu, takový nebankovní sektor si řekne o prachy drsnějším způsobem. Každopádně nakonec se dá přijít úplně o všechno.
Chlapík se rozjíždí po dluhové spirále, jak namydlený blesk a jestli se paní nechce svézt s ním, tak už je nejvyšší čas sundat si růžové brýle a vypadnout.
Bohužel ani to není stoprocentní záruka, že ji dluhy které manžel nadělal za společného života, nedoběhnou.
Oba jsou to trubky, protože o tak zásadní záležitosti, jestli děti ano, nebo ne, se prostě před svatbou mluvit musí. Madam má pocit , že je jí vyhrožováno, ale to jen její podání.
V chlapíkovi možná bouchly saze po nějakém předchozím konfliktu a vyznělo to pak docela blbě.
Možná i něco naznačoval a ona nereagovala? Kdo ví.
Tohle je na zázrak ( i ty se dějí) nebo na rozchod.
0
Sledujících
3
Sleduje
0
Sledujících
3
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Také jsem lezl. I když zdaleka ne na takové úrovni, jako tato mladá dáma.
Ale prožíval jsem podobná dilemata. V rozhodnutí mi "pomohl" kamarád, co vedle mne spadnul z 19m. Přežil a chodí, ale od té doby to ve mne hlodalo.
Ale asi bych toho stejně nechal. Paní plně chápu.