Myslím, že navraživost mezi OSVČ a zaměstnanci nemusí být vždy na místě. Živil jsem se asi 26 let jako OSVČ, poté 3 roky jako zaměstnanec. Ze zdravotních důvodů jsem musel dát výpověď a poslední rok jsem spolupracující OSVČ mé přítelkyně. Naše příjmy v současnosti jsou opravdu tak nízké, že opravdu není z čeho odvody platit, takže je odvádíme z peněz, našetřených z dřívějška. Dodám ještě, že (při našich příjmech) není zákonnou povinností sociální odvody odvádět, v tom případě by ale nebyla odpracovaná doba uznána jako doba pojistná. Při takto nízkých příjmech pro mne byla daleko snazší se uživit jako zaměstnanec, co se týká zabezpečení a benefitů, připadal jsem si jako ve snu...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Déle než čtvrt století jsem se živil jako živnostník. Později jsem se stal zaměstnancem, a byť se má mzda průměrné nepřibližuje, připadám si jak v ráji. A před všemi OSVČ, kteří to dosud nevzdali a živí sami sebe stále i za současných podmínek, smekám. Ono je něco jiného platit odvody ze mzdy (která s železnou pravidelností přistává každý měsíců na účtu) a něco úplně jiného odvádět je bez ohledu na to, jestli na ně vůbec vydělám...
1 odpověď