Vyzkoušeli si hejtmani sílu své odvahy a ukotveni na lanech zachraňovali z rozbouřených vod ohrožené osoby anebo řídili hasičská vozidla na zaplavených cestách?
Jen naplňovali v rámci svých kompetencí povinnost péče o svůj kraj a o své občany. Ani jediný z nich nezklamal, každý se přičinil, každý činil čest svému postavení. Tak proč, proč jsou uvedena jen pečlivě vybraná jména? Tím článek ztrácí na věrohodnosti a působí jako předvolební plakát z minulého režimu.
Připomenout dětské a žákovské čtení z minulých dob je milé, ale výčet není úplný, chybí zmínka o titulu Pionýrské noviny. Vycházely na novinovém papíru a běžné noviny připomínaly i svým rozměrem. Snažily se způsobem přijatelným pro děti napodobovat zpravodajství denního tisku, ale deník to nebyl. A ještě mezi námi žilo Sluníčko a Pionýrská stezka.
Nádherný článek o sličné Bechyni a Židově strouze. Méně známé, ale také dobrodružně vyhlížející, je údolí kolem říčky Smutná. I tady jsou mohutné skály, dokonce některé nesou i názvy: Vítězná, Odysseova, Zájezdek. V Bechyni se kromě vyjmenovaných filmů natáčel také snímek Ryba na suchu s Vlastou Burianem, ve kterém se mihlo mnoho místních občanů.
Filmová díla režiséra Lipského jsou všechna kyprá a šťavnatá a tuhle komedii srandou zavlažovala dvojice Svěrák/Smoljak, přičemž v ní výtečně kraluje Luděk Sobota. Film "Jáchyme hoď ho do stroje" proto nikdy neokorá, jeho humor není plytký ani dřevnatý, naopak vypilovaný v dialozích a stvrzený hereckými výkony i ve vedlejších rolích (Nárožný, Hlinomaz, Lohnický, atd.). Řada hlášek zapustila mezi lidmi kořeny, proto si snímek zaslouží "zlatou medaili pro smích."
Karel Heřmánek byl komikem posmutněle prosebných výrazů. Jeho humor stál na rozhraní naivní prostoty a zralého rozumu. Rozměr jeho herecké osobnosti s bohatým rejstříkem charakterů oslňoval bez nutnosti překračovat hranice vkusu. Bavil nás hořkosladce, prokypřoval naše duše. Podmanivá barva mužného hlasu s laskavými odlesky tvořila most k srdcím divákům, dnes zastřených smutkem nad jeho odchodem.
Slaboduché výkřiky a zmatený boj madam Fridrichové za něco, co prohnilostí zavánělo už nějaký čas, je k smíchu. Netvrdím, že první léta vysílání byla špatná. Ale později pořad zasmrádal účelovostí až zákeřnou. Bičoval i zcela nevinné (byl jsem jedním z takových) a hlavně pověsil na šibenici objektivitu a vyváženost, seriózní novinářské řemeslo se vytratilo. Soustřeďovaly se tu většinově názory z jedné kajuty velké politické lodě. Pořad vydatně tepal a zesměšňoval opozici, jedno zda její hlasy přicházely zprava či zleva. Nespokojenost s mnohými kroky dnešní vlády je společnosti značná, ale z žádného pořadu poslední doby tahle láva výčitek vůči činovníkům netryskala. Právo na život tak pořad ztratil právem, jeho zrušením se nic nepokazilo.
Prostě třicetidenní přijímač, který jsme za socialismu zažili všichni, kdož si odpykávali základní vojenskou službu. Byl to nápor, který dnes studentům připadá zlý? Bez přístupu k telefonu normální stav, stejně jako nocování po dvanácti.
Jestli pak jim také při večerní kontrole vyhodí i třikrát po sobě vzorně složenou skříňku a zda také v jídelně, sotva že dosednou ke stolu a spolknou tři lžíce, jim desátník zavelí: vztyk, odchod! A zda se jen jednou za týden sprchují v teplé vodě, jinak každodenní mytí u koryta ve studené. Armáda není pro křehké, zocelení a bezmezné poslušnosti bez tvrdé ruky nedosáhneš.
Kniha je ta nejlepší milenka. Pohladíš ji nejprve očima, pak vezmeš do ruky a ohmatáš a pomazlíš se. Rozevřeš a přivoníš, obřadně prolistuješ, a přitom zvědavě polykáš obrázky a nakonec se zhluboka začteš. Můžeš se vracet ke krásným větám, můžeš přeskočit nudné kousky. Neznám něžnější chvíli, než když maminka přisedla k mé postýlce a vlídným hlasem začala předčítat pohádku...
Nejpohodlnější život je, když člověk ze svého domova do práce dojde pěšky anebo hravě dojede na kole. Bydlení v prstenci kolem Prahy je za příjemnější cenu a často v lepším prostředí, než v hlavním městě. Ale stále musíme mít na mysli výši daně, kterou za tuto výhodu odvádíme a tou je cestování do Prahy za prací. Nekonečné zácpy aut ve špičkách anebo stres stihnout na čas vlak, neboť jeho intervaly nejsou tak líbezné jako u tramvají či metra.
Divné úvahy, příměry a závěry. Při nákupu potravin nechci pátrat po ceně za ten správný druh pečiva, když mám v košíku pět různých druhů. Chci být obsloužen pokladní už proto, že tu nechávám za nákup dost velké peníze. Chci pohodlí a ne starost, zda u samoobslužné pokladny neudělám chybu. Nechci, aby mně někdo vozil domů nákup, protože zeleninu a ovoce si vybírám podle zralosti, barvy, velikosti a vůně. Rád se potěším regály svůdně naplněnými. Nákup domů je svazující, musím čekat, osobně přebírat. Čas návštěvy obchodu volím svobodně, nezávisle, kdykoliv ho mohu upravit či vynechat. A pokud jde o profesi, chci se v té správně zvolené zdokonalovat a růst a ne skákat jako hříbě od jedné odbornosti ke druhé a všude zůstávat napůl amatérem. Když jsem v 60ti letech odcházel do důchodu, byl jsem vysátý a opotřebený.
Elektronický způsob plateb je pohodlný a čistý. Ale podmínkou úspěšnosti platby je funkční terminál, nabitý mobil. Tato "závislá zařízení" mohou mít a také mají poruchy či výpadky. Proto největší jistotou jsou hotové peníze. Pokud je člověk nemá v kapse jako naprostou jistotu, nekoupí si ani rohlík.
Požadavek zvýšit poplatky za sledování ČT přešlapuje za dveřmi už dlouho a patrně prorazí hradbu oprávněného odporu. ČT by ale musela za cenový růst nabídnout objektivní a nikoliv jednostranné zpravodajství a zbavit publicistiku nánosu zaujatosti, úskoků, záludností a občasného (nepřípustného) amatérismu. Já se obávám, že náprava je nad její síly.
Článek zastírá a nezmiňuje důležitý fakt. Kolik peněz na důchody se v daném roce vybralo na sociálním pojištění a kolik musel stát doplácet a tedy vzít odjinud. Chybí zásadní čísla, chybí procentuální vyjádření. Stále se omílá průměrný důchod, ale je třeba uvést především počet důchodců pobírajících podprůměrnou penzi. Shrnutí: autor článku je pověřencem těch, kteří tlačí věk odchodu do důchodu nahoru.
Připouštím, že donutit mamuta jménem ČT k jednomu kroku vpřed může nějakou dobu trvat a generální ředitel nemá dost sil proces urychlit. Zatím mu stále pod rukou protéká kalná řeka zaujaté, nevyvážené a konfliktní publicistiky, publicistiky nakloněné k jedné straně, nemravně zakořeněné. Nerušené zahnívání v této oblasti ČT neprospívá a snahu zvyšovat poplatky jen pohlavkuje.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nesnesitelný už sám titulek: Neviditelný Bělica a Kuba v pláštěnce. Takové kvedlání propagandistickou měchačkou už ani víc hloupé být nemůže. Škvírou rozdílu mezi jmenovanými hejtmany Bělicou a Kubou v jejich v obdivuhodném nasazení by neprolezla ani žiletka! V této vypjaté situaci vrážet klíny mezi hejtmany je velká nestydatost. Minimálně tak.