Je to zvláštní řízení osudu, že se při nehodě často trefí do objektu, který je třeba jediný na několika kilometrech, jako třeba tento zřejmě propustek. Tak to mají např. i motorkáři, kteří trefí strom který je široko daleko jediný. Upřímnou soustrast pozůstalým...
Nechápu, proč se na takových propustcích nedělá ze strany nějaký náběh, který by max. poškodil spodek auta. Bylo by to jen o trochu víc betonu. Podobný problém vidím i u svodů/vpustí pro vodu z příkopů u krajů různých cest, kde jsou cyklostezky. Ve Francii jsem právě viděl různé zakrytování.
Nechci znít nějak hustě, není to nic proti Vám, ale platí staré známé: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.“ V práci člověk tráví 1/6+ celého života. Měl by se snažit si najít takovou, která dává smysl, rozumný peníze a baví jej. V době, kdy se dá naučit vše možné online zdarma, nebo za pár kaček, je jen na nás, kam se jako osobnosti a národ posuneme.
Najít si práci, která by mě bavila a byla rozumně zaplacena o to se snažím, jen není jednoduché se k ní dostat. Online školení kolikrát nestačí, musíte mít praxi. Na (online) školení je potřeba čas, v horším případě peníze.
Co pro ta zlepšení děláte Vy? Nebo kolik zaměstnáváte lidí a jak se jim přizpůsobujete při jejich hendikepech? Co děláte se špatným kolektivem?
Já nikoho nezaměstnávám, jsem jen zaměstnanec, píšu jen, že někdy to v práci nestojí za nic. A při pracovních pohovorech se člověk cítí jak onuce. Když spolupracujete z blbem, tak za to nemůžete.
O tom žádná.
Ale všude ve světě funguje trh práce, takže se lidé klidně stěhují z jednoho konce země na druhý. U nás si všichni dřepli na zadel a raději nic nedělají a berou dávky. Nebo lidé dojíždí do práce i stovky kilometrů. Sám jsem to čtyři roky dělal. A to ještě nebyla celou cestu dálnice, ale asi tak 25%.
.
A pokud jde o handicapované. pro ty by samozřejmě měla být účinná pomoc ze strany státu.
Není jednoduché změnit místo, to stěhování a věci kolem, zvláště, když nejsou, anebo není moc peněz. Tak to dojíždění za prací má u nás taky trhlinu, dálnice nejsou, na silnici spousta uzavírek atd. Časově to raky není med. Tím handicapem jsem to trochu špatně popsal, myslel jsem, že jako uchazeč můžete mít nějaké nedostatky, a někdy je prostě nemůžete napravit, protože nemáte prac. zkušenosti, peníze, nebo čas.
Tak proč nepracujete sám na sebe? A nebudete nad sebou mít žádného pana bohatého...A jen na okraj,je to co jste popsal nesmysl.Pokud se vám vaše práce,z jakýchkoliv důvodů nezamlouvá,proc ji dále děláte? Pracovních příležitostí pro vzdělané, pracovité, slušné lidi, je nepřeberné množství.
Vždy není možnost volby, není to tak jednoduché a každý nemůže podnikat.
Mě vždy dost udivovalo, kolik lidí chápalo svobodu jen jako možnost cestovat, jako by to bylo jediným vyjádřením jejich svobodného života. Pak samozřejmě možnost svobodně se vyjadřovat, což pro mě je cennější, než cestování. Absolutní svoboda však neexistuje, není možná, existují pravidla, všeobecná morálka , nějaký řád apod. Ovšem...pokud stát dost zasahuje do různých svobod občanů...a myslím, že zasahuje tam, kde by nemusel...tak to taky na pojetí svobody má vliv.. Navíc ta stálá podřízenost někomu, k té svobodě taky nijak neodpovídá...
A bohužel často se také musí držet pusa a krok, nebo se třeba jen na někoho špatně nepodívat. To platí v práci, v různých kolektivech a kroužcích. Často s vámi někdo pěkně oře, že si to necháte líbit, a také jen proto, že jste mladší, nebo naopak starší, nebo někdo má nějakou výsadu a nebo někomu nelezete do zadku.
Jsou lidé, kteří k životu potřebují svobodu a jsou schopní nést zodpovědnost sami za sebe. Pracovat na sobě, být tahounem společnosti.
.
Jsou lidé, kteří svobodu nechtějí a potřebují vůdce, který rozhodne za ně a postará se o ně a oni budou bezstarostní. A tak nemají sebemenší důvod se o něco snažit.
Je pro ně mnohem příjemnější sedět v putyce a lemtat pivo a kořalu, než sedět nad učebnicemi a skripty a naučit se něco nového.
.
A je na každém aby si vybral svoji cestu. A pak nesl důsledky svého rozhodnutí a neházel vinu na jiné. Já za to přeci nemůžu, to ti ostatní......
Já se třeba také budu cítit svobodnější, až některé věci u nás budou lépe fungovat, např. právní stát - rychlejší fungování justice a vymahatelnost práva. Lepší silnice - bez omezení různých uzavírek, rychlejší budování dálnic atd. No a co třeba práce? Větší práva při pracovních pohovorech bez předsudků personalistů a nepříjemných zavádějících otázek. A co třeba přímo v práci? Řada z nás si také nemůže vybírat práci, třeba v okolí jeho bydliště není, nebo bohužel má nějaký "handicap", nebo je prostě zaměstnán u špatného zaměstnavatele a nebo v kolektivu. A tyhle věci už můžou souviset s právem.
Je mi 60 a dva měsíce.
Dělám od 19 let.
Zbývá mi do řádného důchodu 4 roky a osm měsíců.
Neumím si představit být celý den doma...
Tak ono stačí potkat nějakého idiota u pohovoru (některé personalisty a případně jiné) a je vymalováno a nějaká případná práce se rozplyne. A když k tomu připočtěte vyšší věk, CV, které jim nevyhovuje, špatnou lokaci atd...
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Někdy to není jednoduché v určitých profesích a lokacích. Ne každý umí vymyslet svůj byznys, nebo dělat něco jiného nepodřadného. Tam i kde je práce nemusíte chtít jít někam, kde to nestojí za to třeba z důvodu špatného majitele, nebo firemní kultury. Známá, která je zvyklá makat, byla třeba na 30 pohovorech neúspěšná. Chování personalistů a zástupců firem na pohovorech taky stojí za to. Lži, zastírání, debilní otázky... Aby uchazeč o práci uspěl musí také chytře odpovídat a umět lhát. Celá společnost je o známostech, vychytralosti a o očurání těch druhých. A když se už někam dostanete, nemáte vyhráno, můžete třeba narazit na nějakého blba. Mě třeba jeden zaučoval. Někdy šel, někdy byl nepříjemný, zaučovaní taky mohlo být lepší. On sám ačkoliv profesně úspěšný, dříve pracující jako kuchař na Maltě, ovládající angličtinu, v soukromí s holou prdelí. Bez auta, v bytě (možná pronajatém) družky s děckem. Sám na rodinu se ženskou bez děcka se nezmohl. Doufám, že ten šulda si to děcko s tou jeho si už udělal .
2
Sledujících
1
Sleduje
2
Sledujících
1
Sleduje
Pan Pajkrt by byl nejraději kdyby všichni seděli nad učebnicemi a skripty. To by pak byli ale jen ti studovaní a jen manageri, vedoucí, politici, právníci, Mudr, ATP. Nějak právě těm studovaným v jejich chytrosti a intelektu nechce dochazet, že by pak nebyli ti dělníci, který tak potřebují pro chod mechanismu státu, např ve výrobě a sluzbach a které tak podceňují finančně i slovně. A takoví studování intelektuálové nám řídí životy, zneužívají, vydírají, okrádají, i o prava. Hrabou jen prachy a řeší jen vlastní prominentnost, prospěch, vlastni zájmy a potreby. Ti, co nejsou na jejich úrovni jsou pro ně póvl a levná prac sila tuzemská kterou nahrazují zahraniční levnou prac silou, aby nemuseli zvyšovat dělnický třídě mzdy a minim mzdu na urov kvót a směrnic eu. Není divu, že je tu hodně lidí nespokojených.
Pan cyklista za komunismu nemohl jezdit po ČSSR na kole ? 🙂) V ČR je svoboda limitovaná potenciálem peněz za který si koupíte nejen domy, auta, pozemky.. (čert to vem, ale jsou z nakradených peněz - z platu běžného obcana na to nenasetri člověk) ale tzv "nejsvobodnější" si za to kupují potřebné osoby ve státním sektoru včetně tzv."nezávislé" nebo právě proto, justice, policie, stát zastupitelství, sociálku, zaměstnance neziskovek, lékaře, znalce, auditory, i vaše sousedy 🙂 Jako projev vůle prosadit si vlastní zájmy a potřeby i za porušení zákonů a práv jiných na kterých páchají lží a zločiny a kterým je takto spravedlnost, práva i ta správná poctivá svoboda odcizena. Není proto divu, že je dost nastvaných lidí a kriminalita roste a poroste. Takže toliko fakta o svobodě.cz
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dobře jste to napsala, oni si myslí, že každý bude podnikat, nebo, že je jednoduché se dostat nahoru, což je limitováno schopnostmi, časem, penězi, štěstím, konexemi a já nevím čím ještě. Mít lepší práci/místo nastane třeba po letech až (privilegovaný) předchůdce odejde z firmy, nebo do důchodu. Současní představitelé argumentují, že by se měl každý snažit být strůjcem svého štěstí, což je pravda. Na druhou stranu žijeme ve státě, který je kolonií států se zavedenějšími tržními ekonomikami, což většinou nedovoluje mít vyšší platy, pže jsme jenom subdovatelé s nižšími maržemi výrobků a navíc neumějí zajistit levnější energie pro domácnosti a průmysl, tak se nám snižuje život. úroveň a ubývají prac. příležitosti.