Pro HZS pracuji 18. rokem a na místě zásahu jsem byl v jednom z prvních odřadů. Situace byla rozpačitá, management na úrovni centrálního velení příliš nepomohl. V rámci úseku si náš odřad musel poradit sám, v atmosféře bizarních postojů některých přímých nadřízených, kteří na mě působili dosti amatérským dojmem, a to i z hlediska postoje zavděčit se za každou cenu důstojnickým personám. Výsledkem byla spousta vynaloženého úsilí, které nemělo zásadní vliv na řešení tohoto typu zásahu. Řešil se hlavně mediální obraz a PR. Efektivitu zásahu zde trefně popisuje pan Hruška. Neměl jsem z toho dobrý pocit a v kontextu dnešní doby se vlastně není čemu divit. Zkušení staří kolegové se z našeho sboru dávno stáhli a dnešní rádoby manažeři jen rozkládají systém zevnitř. Vidím v nich neschopnost a nabubřelou snahu obhajovat svá zbytečná služební místa. Tím vzniká nepříjemná atmosféra a napětí uvnitř sboru, které nepřináší nic dobrého. Myslím, že mnoho lidí, kteří zažili dění ve státní správě, mi rozumí.