No z vašeho příspěvku jsme se dozvěděli, že jste člověk který rád bezdůvodně uráží druhé a hodně jezdí do Nizozemska. Ale tím, že mě osočíte z maloměšťáctví pravdu mít nebudete.

Takže ještě jednou - průzkumy veřejného mínění dokazují, že české smýšlení je rasistické a xenofobní tak, jako je tomu u Rusů. Například na otázku, zda by jim nevadilo, kdyby si jejich dítě mělo romantický vztah s Romem odpovědělo kladně 5% Rusů, 11% Čechů a namátkou 60% Španělů .

Toto není můj hodnotící soud, pouze statistické výsledky. Považuji však argumenty uvedené v článku za poněkud pokrytecké.

Na druhou stranu Češi jsou dlouhodobě nejméně tolerantní národ Evropské unie a jeden z 5 nejméně tolerantních národů v Evropě vůbec. Průzkum Harvardovy univerzity uvádí, že rasismus je v ČR horší než na Ukrajině nebo v Bělorusku, obdobně Radio svobodná Evropa uvádí, že Česko je v míře rasismu srovnatelné s Ruskem, Ukrajinou, Běloruskem a Lotyšskem.

No, nevím jestli absolvent vysoké školy, který byl na Erasmu a mluví dobře anglicky, chce sedět na odboru azylové a migrační politiky za přepážkou s nástupním platem 21 710 korun hrubého (to je ta klasická pozice, se kterou přijdou běžní cizinci do styku, ti kteří dělají složitější činnosti si mohou přijít až na krásných 27 250 Kč).

Čímž chci říct, že dostaneme takovou kvalitu služeb, jakou si stát zaplatí.

"V míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání." - to je ta kouzelná věta, jejíž obsah zůstal autorce smyšleného článku očividně utajen. Stejně tak nemůžeme zakázat dětem plakat, umělcům hrát na hudební nástroj, nebo psům štěkat, pokud je jejich jediným zločinem vytvoření subjektivního pocitu časově omezeného diskomfortu.

A není to trochu argument "červený sleď"?

Dobře, tak se pojďme vrátit na začátek.

Pokud se pokusíme zničit vše ruské letouny F-35, jsou dvě možnosti

1) Rusko nijak nezareaguje,

2) Rusko zareaguje a to:

a) nevojensky,

b) vojensky a to:

x) konvenčně,

y) zbraněmi hromadného ničení.

Tudíž se opětovně ptám, jak velkou konfrontaci jsme ochotni riskovat, a jaké ztráty (ekonomické, lidské) jsme ochotni akceptovat jako společnost a jaké ztráty jste ochoten akceptovat vy konkrétně?

Zásadní otázka, kterou si musíme položit je, kolik jsme ochotní obětovat pro vítězství Ukrajiny. Například kdybyste se měl rozhodnout, jestli Ukrajina vyhraje a Vy přijdete o život, nebo Ukrajina prohraje a Vy budete žít, jak byste volil?

Autor článku (resp. AI kterou k jeho napsání nějaký podřadný žurnalista použil) zapomněl na poněkud jiný drobný detail. A to že ta smlouva jaksi už neplatí a USA a RF tedy mohou vyrábět a rozmísťovat jaderné zbraně libovolného doletu.

Také doplácí rozdíl mezi příjmem před úrazem a po úrazu.

73% Američanů podporovalo invazi do Iráku. Lidem lze totiž namluvit prakticky cokoliv, bez ohledu na původ.

Ano, koupíte, ale jakákoliv forma prodeje tabákových výrobků bez ověření věku (typicky třeba kartou obsluhy v restauračním zařízení) je nelegální.

Jelikož žil v polském Lvově zasvětil většinu života boji proti Polákům a Židům.

Tatara ne, to je investiční bankéř.

To se týká zdravotnického personálu ve smyslu §2 zákona o zdravotních službách, netýká se to tak například lékařů-epidemiologů, nebo jiných odborníků, kteří například stanovují schválené léčebné postupy, zdravotnickou legislativu na státní a nadstátní úrovni atd. Ti jsou zařazení v tabulce č. 1, platové třídy 12-13, výjimečně 14 dle požadavků místa.

Račte si však povšimnout, že i ona tabulka č. 3 není žádná hitparáda.

Nevím co děláte vy, pokud jste vrcholový manažer tak asi máte jiný tlak než ministerský úředník. Tito lidé se s veřejností obecně nestýkají, místo toho musejí vykonávat náročné úkoly s požadavky na vysokou kvalifikaci, často v šibeničních termínech a to za platové ohodnocení nižší, než má dnes prodavačka nebo skladník (ano, nástupní plat právníka, ekonoma nebo lékaře na ministerstvu je 27-30 tisíc hrubého, tabulky jsou dostupné, tak si to můžete najít). K tomu s ohledem na věčné podstavy jsou úředníci zahlcení práci a mají nápad, který by ve velké firmě řešili 3 lidé. On je totiž podstatný rozdíl mezi úředníkem města, který jako na běžícím páse vydává občanky (čímž je nechci shazovat, práce mají taky hodně) a úředníkem který připravuje mezinárodní konference za účasti hlav států, stará se o bezpečnost státu nebo výstavbu dálnic.

Bandera byl agent Abwehru, Němci ho pustili z Polského vězení, kde seděl za terorismus (atentát na Polského ministra), aby organizoval Ukrajince proti SSSR. Po dobytí Ukrajiny se ale bez souhlasu Berlína pokusil vyhlásit nezávislý Ukrajinský stát (bez Židů, Poláků a Rusů), který bude věrně spolupracovat s Říší. Následkem toho byl v lednu 42 internován v koncentračním táboře Sachsenhausen. Když se válka otočila proti Němcům byl v polovině roku 44 propuštěn, aby dál organizoval Ukrajinské milice proti Sovětům. Práci pro nacistický režim se pak věnoval až do konce války.

Já to chápu. Vycházejme teď z toho, že oba pracovníci vykonávají stejnou práci (ne že ten šikovný obsluhuje dva stroje a zaučuje nové kolegy a fakticky tak vykonává složitější práci). K zohlednění rozdílů mezi jednotlivými zaměstnanci slouží další složky odměňování. Forma je vcelku nepodstatná, ať už jsou to nějaké prémie, odměny za splněné cíle, osobní ohodnocení... Zde platí, že by to mělo být nějakým způsobem vyargumentované, pokud možno měřitelné a teoreticky dosažitelné každým zaměstnancem.

Asi jsem se špatně vyjádřil, § 110 zákoníku práce je protidiskriminační opatření. Tak jako v kauze České pošty by někdo neměl mít nižší mzdu jen proto, že nežije v Praze a proto může dělat totéž za méně peněz atd.

Zákoník práce stanoví, že za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty přísluší stejná mzda. Zaměstnavatel tedy nemůže platit dvěma lidem na stejné pozici rozdílnou mzdu, pokud tak činí porušuje zákon.

Vaše snaha obhajovat nejhorší Evropskou diktaturu je dojemná. Ještě napište že Ramil Safarov je hrdina a Turecko nikdy žádnou genocidu nespáchalo, ať je to komplet.

Nedávno jsem viděl rozhovor, kde tvrdil že jeho ruské angažmá bylo chybou vlády, protože nebyl z její strany dostatečně "edukovanej".

Největší problém bývá, že dítě se v začátcích šikany většinou svěří. Rodiče zajdou třeba do školy, paní učitelka agresorům řekne ať už to nedělají a ti pak šikanovaného zbijí za to, že si stěžoval. Tím se vlastně oběť naučí, že ji nikdo nepomůže a šikanu pak raději skrývá, aby nedostalo další výprask.