Osobní zkušenost je nejvíc. Moje vlastní s Ruskem je při příležitosti výročí války na Ukrajině docela syrová. Snaží se vás za každou cenu oblafnout, dobře k tomu využívá sport. Všechno se dá prokouknout, jen se musíte dívat.

Když naplno vypukla ruská agrese v únoru 2022, podnikání Petra Krogmana se to bezprostředně dotklo. Na Ukrajině hospodaří na 42 tisících hektarech půdy, kde pěstuje pšenici, kukuřici a slunečnici. Třetinu polí mu nejdříve Rusové zabrali, poté je Ukrajina osvobodila. V rozhovoru vypráví, jak jeho farmy pomáhají bojujícím Ukrajincům nebo proč podle něj svět zanedbává pomoc ukrajinskému východu. Sám může srovnávat, pole má jak na západě, tak na východě země.

Čas strávený na WC si je nutné napracovat. Tak zní verdikt soudu, který se zastal švýcarské firmy. Ta má ve stanovách uvedeno, že cesta na záchod se musí pípnout jako pauza, kterou si zaměstnanci musí napracovat. Prý kvůli rovnoprávnosti.

Sleva zleva, sleva zprava! Co je vlastně pravá cena? Proč některé supermarkety nabízí vysoké slevy pouze členům svých věrnostních programů? A kdy si to zákazníci přestanou nechat líbit?

Bylo to nejsledovanější video své doby, jedno z nejkontroverznějších a nejparodovanější – a to všechno dohromady nakonec vyneslo Miley Cyrus velmi luxusní toaletu.

Provozovat hospody v obcích a menších městech, a hlavně udržet jejich rentabilnost, je oříšek. V posledních letech mnohé zanikly. Hrozilo to i Formance v Hanušovicích na Šumpersku. Město však objekt, který byl na prodej, koupilo za 3,5 milionu korun a hospodu samo provozuje, čímž ji zachránilo. Už dva roky navzdory obavám škarohlídů funguje jako samoobslužná a prosperuje. V Olomouckém kraji a zřejmě i v celém Česku je unikátem.

Situace v Národní galerii či AVU dosáhla takových rozměrů, že vybudila v půlce června tvůrčí osobnosti k sepsání petice. Podepsali ji i tak nesmiřitelní rivalové jako David Černý a Milan Knížák.

Loni v červnu uveřejnil anglický diplomovaný elektroinženýr Rowan Atkinson diplomaticky formulovaný článek v levicovém deníku The Guardian o svém zklamání z elektromobilů. Nevzbudil tehdy velkou pozornost, až teprve nyní.

Vesnice, nebo město? Otázka, která dělí lidi na dva nesmiřitelná tábory. Jsou ale i tací, kteří se rozhodnou pro změnu. A jdou z města na venkov. Ne vždy ale vesnice splní jejich očekávání.

Máme necelý týden do Vánoc a nákupní horečka raketově stoupá. Doručovací firmy praskají ve švech a všichni by chtěli všechno hned. Byl jsem na poště a předběhli mě tři důchodci. Když jsem se čtvrtému vzepřel, dostal jsem sodu.

„Rekonstrukci průtahu obcí se podařilo stihnout v plánovém termínu navzdory rychlému nástupu zimy,“ uvedl hejtman Josef Suchánek (STAN). Silničáři v Dlouhé Loučce vyměnili nejen…

Je to opatrnost a snaha o bezpečnou jízdu, nebo zdržování? Zatímco ten nejpomalejší řidič v koloně má obavy, řada ostatních je pouze naštvaná, že je brzdí. Tohle se teď bude stávat poměrně často. Nastalo komplikované počasí, které vcelku jasně ukazuje, kdo má a nemá za volantem zkušenosti. Vidím to dnes a denně. Jakmile začnou teploty klesat k nule, začnou řidiči jezdit opatrněji. Nic proti opatrnosti, pokud je oprávněná. Pokud ne, je to pouze nesmyslné zdržování ostatních. Roli hraje teplota Že je prosinec ještě neznamená, že bychom při každém dešti museli jet o desítky kilometrů méně, než stanovuje limit.

Za každou PETku nebo plechovku budu muset zaplatit o 4 Kč navíc, protože bude zálohovaná. Očekává se, že tento nápojový obal následně vrátím a své čtyři koruny dostanu zpět. Ale to já neudělám.

Byl to obyčejný den, jako každý jiný. Seděl jsem ve svém autě a jen co jsem se dostal na hlavní silnici, už to začalo. Přede mnou se vleklo auto, které jednoznačně nebylo na stejné vlně jako já. Já, člověk, který má rád, když věci plynou, když se věci hýbou. A tady tenhle řidič, co vypadá, že by byl rád, kdyby čas stál. Prostě takový ten, co nikam nespěchá, je mu jedno kdy dojede, stejně jako mu je jedno, kolik jede. Není to tak, že bych měl něco proti lidem, co dodržují rychlost.

Když byl uváděn do kin film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, čelil kritice, že je v něm moc násilí, že se v brutalitě vyžívá. Dokonce se psalo o tom, jak někteří diváci odcházeli znechuceni z kina. Snímek přitom odpovídal protiválečnému románu Jerzyho Kosińského ukazujícímu hrůzy v pásu, který Timothy Snyder příznačně nazval krvavé země.

Prošel jsem všechny možné druhy škol jako vychovávaný a vzdělávaný. A rovněž v nich skončil jako vyučující. Čím to však je, že se cítím bezpečněji a poklidněji mezi vězni než mezi dětmi a mládeží…?

V českých médiích se to jen hemží články o tom, jak je české školství v úpadku, jak se učitelům stále přidává na platech, jak se čeští učitelé „nepředřou“. Co takhle pohled učitele?

Je naše republika nebezpečná země, kam se jezdí za levným alkoholem, zlodějskými taxikáři, nepříjemnými číšníky a povolnými děvčaty, nebo je to jinak? Dnešní zkušenosti cizinců nejednoho překvapí.