A co Pěnička a Paraplíčko (1970),„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970)?
Příště lépe nastudovat profesní životopis!
Prosímvás, ty filmy se točily zhruba ve stejnou dobu, do kin šly, páč to stálo spoustu peněz a zákaz samozřejmě nepřišel úplně hned. Ale snad vidíte disproporci velkých filmových rolí Bohdalové v 60. a 70. letech.
Autor článku by si měl víc nastudovat profesní životopis Jiřiny Bohdalové. Po svém angažmá v Kachyňově Uchu byla vyšachovaná z filmu na hodně dlouhou dobu. Ano, hrála divadlo, mohla do televize, ale film na velké plátno, který by mohl uspět na zahraničních festivalech, nesměla točit deset let. To je jenom na okraj k její prorežimnosti za každého režimu.
Člověk by si myslel, že už došlo ke generační obměně pedagogů a mladí dynamičtí razí nové trendy. Ale když pak ze svého okolí slyším, že v devítce ještě nedošli ke druhý světový válce, že nutí děti učit zpaměti řadu Přemyslovců a že v literatuře pořád povinně čtou Honzíkovu cestu, která mi přišla strašně archaická už před čtyřiceti letech, tak těm novým trendům moc nevěřím.
Zvládli byste v práci všechno potřebné za pouhé čtyři pracovní dny místo pěti?
Články tohohle typu a otázky, jestli se to dá zvládnout za míň dní, vůbec nereflektují skutečnost, že třetina lidí v týhle zemi pracuje ve směnným provozu. Ty linky ve fabrikách určitě nevypnou ve čtvrtek, někdo musí péct rohlíky, řídit vlaky, starat se o pacienty, roznášet jídlo v hospodách a vůbec pečovat o pohodlí těch, co si můžou dovolit v pátek nejít do kanclu.
Běžte to říct jeho rodičům hrdino...
Zub za zub, pokud jsou 100% důkazy, tak žádné slitování.
Kolik vyjde člověk,který dostane doživotní trest ? Myslím, že to je pro daňové poplatníky každý den cca 2000 Kč spočítejte si to třeba za 30 let.
Pokud trest smrti praktikují civilizované země, tak ani tam to nejde jedním klepnutím kladívka soudce. Vzhledem k nevratnosti aktu procesy trvají hodně dlouho a odsouzení před popravou sedí ve vězení třeba deset let. Takže argument o šetření daňových poplatníků úplně neplatí.
Zatímco kniha Pavla Klusáka programově z životopisu Karla Gotta vybírá jen určité momenty, tahle kritika Klusákovy knihy z ní zdůrazňuje jen čistě negativní postoje. Přitom Klusák v knize na mnoha místech uvádí, že Karel Gott byl výjimečnou osobností československé kultury a uznává jeho hlasové kvality. V několika rozhovorech také vysvětlil, proč kniha končí v 90. letech. Klusákova kniha Gott - československý příběh je ke zpěvákovi hodně kritická, přináší ale také řadu drobností z hudebního průmyslu a detaily vzniku jednotlivých písní. V mnoha ohledech je skvělým doplňkem Gottovy autobiografie Má cesta za štěstím. Je ovšem potřeba přečíst ty knihy obě, něco vědět o době a pak teprve vynášet soudy.
Tady farma,támhle farma,tady farmář,támhle farmářka.Kruci hergot,jděte s tou amerikánštinou k čertu.Vždycky nám stačilo staré české označení statek,hospodářství,sedlák nebo selka.Chcete tu češtinu ůplně zmrvit?Jo je to prznění češťiny,a je to na palici.
Nad przněním češtiny se pohoršuje člověk, co ve slově úplně napíše ů s kroužkem.
Kniha je skutečně těžká váha (a to doslova) ve srovnání s mnoha předchozími kompilacemi bulvárních novinářů. Považuju se za odborníka na Karla Gotta, ale až tady jsem se například dočetl, jaktože nebyl na vojně. Což až tady poprvé vyznívá v jednom z mnoha sympatických post mortem přiznání, kterými je kniha zaplněna s odůvodněním, že jeho životní prioritou byl zpěv. Publikace je to rozhodně i pro fanoušky přínosná, jinak důstojná, pečlivě zpracovaná a reprezentativní tečka za jednou velkou kariérou. A má tu cenu, za kterou se prodává.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na jiná místa v Itálii bych se rád vrátil, ale Benátky stačilo vidět jednou. Mimo jiné kvůli velmi průměrným službám, které jsou přitom až trojnásobně dražší oproti jiným krásným městům z Benátek v dojezdové vzdálenosti do jedné hodiny.